Les psích duší Chocerady - Hačmor - výcvik

Na každém šprochu, je pravdy trochu. Pověsti předávané po staletí, nejenže mají své tajemné kouzlo, ale dost často mívají svá zrnka pravdy. Tahle mi kdysi doslova vyrazila dech, čekala bych jí tak někde v Jižní Americe, Indii nebo v jiné zemi. Přesto to tak není.

Co, nebo koho nafotila kolegyně Alena při procházce do oblíbených choceradských Lurd? Vybrala si tato bytost strom náhodně? Proč použila tento starý habr, který je zmiňován už v pověsti o místní čarodejnici?  Náhoda, záměr..........

Nově vložené video velmi podobné bytosti.

V MAGAZÍNU 2000 ZÁHAD 2011/15  VYŠEL ČLÁNEK PROKLETÝ LES U RIGY. MÁLEM MI VYPADLY PŘI ČTENÍ OČI, TA PODOBNOST TAMNĚJŠÍCH ANOMÁLII A TĚCH NAŠICH JE NEUVĚŘITELNÁ.  Autor článku: Ing. Vladimír Červinka . Použila jsem jen části článku.

V první části se dozvíte příhodu, která se opravdu stala a v druhé uvidíte velmi podivnou fotografii, která vznikla 23.7.2011 okolo 15.30.

V pondělí 23.5.2011 jsme se s kolegyní Alenou vydaly trochu si zapátrat do "našich Lurd", protože při poslední návštěvě Hačmoru jsme si všimly pár zajímavých detailů, které se ukázaly na fotkách. Počasí bylo přijatelné, sice v lese nával, jak na Václaváku, ale v Lurdech byl klid, nikde nikdo. Všimly jsme si, že někdo se pokoušel dostat dovnitř. Kámen, odštíplý a ležící opodál, ale nechal zřejmě bez povšimnutí. Kdysi ho tam někdo přizdil, zbytky jakési malty jsou na něm patrné.  Nebo si všiml, že kámen má číslo a letopočet? Ten však ještě zkoumáme.

KDO BYL ČERNÝ PETR, VĚRNÝ SPOLEČNÍK RYTÍŘE JANA ZOULA? PŘIŠEL S NÍM Z EGYPTA? OBJEVUJE SE JEHO OBRAZ NA SKÁLE? KDO NA NÁS JUKÁ ZE ZVĚTŠENINY JEDNOHO KAMENE? JE TO SNAD SAMOTNÝ RYTÍŘ JAN? KOUKNĚTE NA FOTKU.

Tajemství "našich Lurd" natolik zaujalo už před několika lety  poměrně hodně lidí. Jen jeden měl však odvahu tam strávit několik nocí a podělit se i s vámi o své zážitky. A věřte, že tohle rozhodně není žádná fantazie. Děkujeme panu MS  a těšíme se třeba na další pokračování.

Perchtu z Rožmberka známe, jako bílou paní. Její tajemství mne přitahuje už od mala. Život téhle šlechtičny rozhodně nebyl lehký a záviděníhodný, snad proto, toulajíc se sama hradem objevila jedno velké tajemství. Mám ráda jeden obraz, kde je paní Perchta zachycena ve zvláštním kruhu. Celá léta mne pronásledoval pocit, že prostě něco nevidím. A jednou při procházce s Morganem v našich "Lurdech" jsem našla neznámý znak na kameni.  Něco mi říkalo, že už jsem ho někde viděla, ale znáte to. Po nějaké době, jsem se jednou v noci opět dívala na obraz Perchty a v tom jsem si uvědomila, na co vlastně koukám. Na obraze vidíte Perchtu, stojící v podivné tmavé asi sklepní místnosti, v kruhu, který lemuje pás podivných znaků. V ruce drží jakousi hůlku. Nalevo zeď komnaty mizí a jakoby zvláštní světlo se rozlévá po části obrazu. Tajemné znaky na podlaze dosud nikdo nerozluštil. Malíř musel být velmi dobrým přítelem, když směl zachytit Perchtu v  této situaci. Pak se mi zdál v noci tento příběh.

Jednou, ještě v Praze, jsme s mým mužem narazili v pozůstalosti po mém dědovi na obrovskou knihu. Byly to vázané časopisy Lada z r. 1888, kde byla zmínka o zmizelé vesnici v choceradském lese.   Příběh se udál dřív,  článek popisoval zděšení cestovních obchodníků, kteří se těšili na dobrý obchod a příjemné posezení v lesním hostinci. Jaké ale bylo jejich překvapení, když po těch pár domcích a hostinci nebylo ani památky.

O kruzích vznikajících v obilí, v trávě, na ledu a jinde jste všichni už slyšeli nebo četli. Nebudu se zabývat tím, jak vznikají, kdo tomu věří a kdo ne. Prostě se občas objeví a rozhodně to není fenomém posledních 20 let, jak se nám občas někdo snaží namluvit. V době, kdy ještě nebyly tak medializované, vlastně byly úplně neznámé, jsem měla možnost se s nimi seznámit.  Přidáváme velmi zajímavý Janův komentář.