Neviditelný a skřítkové, aneb, co viděl pes
Neviditelný
Byl podzim roku 2008 a mé kamarádce se ztratili dva psi, Merlin a Fido. Poprosila mne, jestli bych s Morganem neprohlédla kus lesa. Vzala jsem tedy náhradní vodítko a vyrazili jsme hledat. Když jsme došli na první křižovatku v lese, kousek od našich Lurd, zarazily mne podivné zvuky, jako kdyby nějaká velká kočka lezla ze stromu. Docela mne to vyděsilo, tak jsem si dala psa na vodítku hodně nakrátko a namáčkli jsme se do malého křoviska.
Ze stromu žuchlo nějaké tělo a vyřítilo se přímo na nás. Můj jindy klidný pes okamžitě vystartoval, po něčem klapnul, to něco se u nás otočilo a ve spadaném listí bylo vidět, jak se listy prohýbají pod nějakýma malýma nožkama. Evidentně to běželo po dvou. Vidět však nebylo nic. Morgan měl šílenou chuť neviditelného pronásledovat, což jsem mu nedovolila. Tak aspoň pečlivě očichával stopy. To něco se asi vyděsilo víc, než my, protože to hnalo z lesa ven, zabočilo do pole a podle lesa hnalo k našim Lurdům. To mi sice dodalo sebevědomí, ale přesto jsme se také taktně vzdálili. To byl čtvrtek. V sobotu mi to nedalo a šli jsme se s Morganem podívat, jestli nenajdem někde stopy po drápech na stromě. Našli jsme. Po kůře se táhly mocné škrábance, které už strom zaléval smůlou. Jinak jsme nenašli nic.
Skřítci
O těch se tu hodně vypráví a je stále dost lidí, co jim v lese staví domečky a údajně se s nimi stýkají. Kdo navštíví náš les, určitě si takových domečků všimne.
Kdysi mi vyprávěla paní Helena B., která už bohužel není mezi námi, jak za nimi chodila právě do Lurd i se svým manželem. Iniciály HB a LB naleznete v našich Lurdech na statném buku ještě dnes.
Když jsme dělala fotku Morgana kousek od místa, kde jsme se setkali s neviditelným, neustále odkláněl hlavu k onomu stromu. Myslela jsem, jestli tam není nějaký houbař, ale nebyl, tak jsem udělala pár fotek, jednu máte zde:
Doma mi to nedalo a pořádně jsem fotku prohlédla. Pak už jsme s Alenkou jen zkoušely, jak ty potvůrky přiostřit, protože digitál ostřil na Morgýše. A výsledek?
Opět mi to nedalo a v pondělí jsme se šli s Morganem na místo podívat. Nebylo tam nic, ani něco, co by se postavičkám na fotce podobalo. Výřez je jen zvětšený, bohužel lépe to nešlo.
V Lurdech se nachází i zkamenělé dřevo a kosti.
A pak tu mám ještě takovou specialitu, kde se stomatologové shodli, že jde opravdu o mléčný, lidský chrup, akorát ta velikost jim trochu nehrála. Celé je to v vrostlé v kamínku.
Nebo prostě zkamenělina. Postavička musela být velmi drobná........ Autor Eva
PS: Ještě jeden zajímavý kámen na závěr. Pojmenovala jsem ho E.T.
Přidávám příběh paní, která ho zaslala do časopisu Méduim.
Často a nejraději sama se procházím v lesích. Jediným mým průvodcem na těchto potulkách bývá pes. Mou oblíbenou lokalitou jsou kysucké lesy, kam jezdívám s rodinou na chatu. V létě přibližně před dvěma lety, jsem kráčela sama hustým lesem, daleko od lidí. Můj společník pes z nějakého neznámého důvodu odmítal vstoupit do této určité části lesního porostu. Jen chvíli větřil, potom stáhl uši a ocas a pádil pryč. V poslední době se to stávalo častěji, proto jsemse tentokrát rozhodla, že jeho doprovod oželím.
Najednoumne přepadl silný pocit, že jsem někým pozorována. Ten pocit nezaznamenala poprvé. Kmeny stromů však nebyly natolik silné, aby se za ně mohl někdo ukrýt. Protože jsem nikoho neviděla, pokusilajsem se na tento dojem nemyslet. Bočním zorným úhlem jsem však zachytila pohyb, jako by někdo rychle přebíhal od stromu ke stromu. Pokaždé jsem se tím směrem prudce otočila, ale nikoho nezahlédla. Vtom jsem si uvědomila, že v lese je jakási zvláštní atmosféra, jako by v něm neproudil vzduch. Zpěvaví ptáci a veverky zmizeli, větve stromů se ani nepohnuly. Připadalo mi, že přestal ubíhat čas, jako byste zastavili obraz na videu. Nepříjemný pocit se stupňoval. Posadila jsem se pod vysoký smrk a zapálila si cigaretu. Třebaže nejsem typická kuřačka, občas si kvůli uklidnění nervů zapálím. I tehdy měla u sebe jen jednu cigaretu.
Tehdy se “to něco” objevilo nad mou hlavou, přeletělo vzduchem a vydávalo, podle jejího popisu, zvláštní, téměř neslyšné a jakoby rozrušené šustění, jakoby vítr rychle obracel stránky knihy, šustění přešlo do šumu připomínající šepot několika hlasů, které se slévají do neidentifikovatelného halasu. Zvedla jsem hlavu, rozhlédla se a uviděla “průsvitného člověka”. Vypadal rozmazaně, jakoby stál v rozpáleném vzdduchu nad asfaltkou v rozpáleném létě, ale dosahoval velikosti dvou a půl až třímetrového člověka. Vyskočil na strom rostoucí zhruba deset metrů před ní a při dopadu se bleskově otočil obličejem ke mně. Odvrátila jsem zrak, protože jsemse domnívala, že se jedná o optický klam. Když jsemse tam podívala znovu, neviděla jsem nic. Jen ty větve, na které doskočil, se stále prohýbaly, jakoby na nich sedělo něco pořádně těžkého. Za chvíli se přestaly hýbat i ty, ale ne postupně. jejich houpání se nezmenšovalo plynule, nýbrž ustalo najednou. Pohledem jsem zkoumala místo, na něž viděla toho záhadného tvora dopadnout. Vtom se mezi větvemi prodralo několik slunečních paprsků a “neviditelný člověk” začal nabírat zrnité kontury jako na pokaženém televizoru, kdy se výjev na obrazovce rozloží na nepatrné body. Zviditelňování průsvitného člověka trvalo jenom sekundu nebo dvě, protože téměř okamžitě po dopadu slunečních paprsků na jeho tělo se vymrštil do vzduchu a obrovskými skoky se závratnou rychlostí vyšplhal po kmeni a ztratil se v hsuté koruně čtyřicetimetrového smrku.
Pamalu jsem se zvedla. “Hlavou mi probleskla myšlenka o filmu Predátor, přesně tak <to> totiž vypadalo. Neběžela jsem. Nevěděla jsem, jaké <to> má úmysly. Pomyslela jsem si, že pokud je to dravec, rozběhl by se za mnou,” vzpomínala. Narážela na to, že v kysuckých lesích se ztrácí vysoká zvěř. Zmínila jsem se o tom, že někdy v lese narazila na mrtvé zvíře, ale když se stejným místem vracela, nebylo po něm už ani památky. Žádná stopa v rozměklé půdě, žádné úlomky kostí, žádná krev, ani zbytka. Srna prostě zmizela. Občas jsem objevila mezi větvemi v hustém lese asi tři čtyři metry nad zemí zakleslou zadní nohu srny, vybílenou na kost, ačkoliv den předtím a ani potom neobjevila zbylou část těla uhynutého zvířete. Vysvětlovala jsem si to jako kořist, kterou si ptáci přisvojili a vynesli na strom. To všechno jmi přišlo na mysl, když kráčela pod větvemi a ustavičně se dívala nahoru. Vtom se mě opět zmocnil nepříjemný pocit, totožný s předcházejícím. Otočilajsem hlavu. Tvor visel hlavou dolů, přichycený ke kmeni necelé dva metry nad její tváří a upřeně si mě prohlížel. Nevydržela jsem to a rozeběhla se s hořící cigaretou v ruce. Bleskově jsem přemýšlela. Když se “to” leklo ohně (poprvé ocenila, že si občas zapálí) a vyhýbá se z nějakého důvodu slunečním paprskům, musí se dostat na otevřené prostranství. A skutečně, jen co vyběhla na louku, nepříjemné napětí v oblasti krku a mrazení přestaly.
Protože mi tento zážitek nedával pokoje, zeptala jsem se jedné místní osmdesátileté ženy na její názor. Ta prý nejdříve zbledla a potom mi oznámila, že se se stoprocentní jistotou setkala se Stínem. Prý “průsvitného” vidělo více lidí, ale většin a z nich už zemřela. Jsem určitě první, kdo ho viděl tak zřetelně za bílého dne po více než čtyřiceti letech. Ostatní se s ním setkali v noci, když museli o samotě absolvovat několikakilometrovou cestu od poslední autobusové zastávky do kopců a téměř zešedivěli hrůzou, když ve tmě slyšeli podivný šepot a sem tam zahlédli dlouhý stín, ale po člověku nebylo nikde ani stopy. Stařenka mé známé ještě řekla, že když byla malá, často vídávali svítící kouli kopírovat obrysy vrcholů hor. Nazývali jisvětlonoš a považovali ji za strašidlo.
Tehdy jsem podivného tvora spatřila ještě jednou, vypadalo to, že mě vyhledává. Seděl ve větvích y vysílal vzduchem jakési energetické krhy. Takové, jaké vznikají po vhození kamene do vody, jen s tím rozdílem, že tyto se šířily éterem a v půlkruzích rozšiřujících se směrem k ní. Zdálo se mi, že mne tímto způsobem oslovuje. Zmocnilo se mne jemné omámení.
Ve stejné lokalitě, nedaleko od svého obydlí, jsem objevila na přelomu léta a podzimu něco, co mne znepokojilo víc než “průsvitný”. Byly to tříprsté stopy dlouhé 13 centimetrů od konce paty až po koneček každého prstu a v nejširší části široké 17 centimetrů, vtisknuté jeden centimetr do půdy. Nalámala jsem si stejně dlouhé větvičky, které jsem potom přeměřila doma pravítkem. Jistě víte, jak se chová mech? Postupně se vyrovná, i kdyby na něho dolehla sebevětší hmotnost. Kolik však muselo vážit to, co zanechalo tyto tříprsté stopy jeden centimetr vtlačené do mechu, který byl našlápnutím zcela slisovaný?
Podobnost čistě náhodná, nebo .............................................................................................................?
Nevím proč, ale tohle video mne dost zaujalo, i ono je o malé bytůstce, tak se podívejte:
Komentáře
Přehled komentářů
To me pripomina Evicko moje zazitky...ja jsem tady u reky take videla neco takoveho,mavalo to na me rukou,neco jako at jdu k nemu,byl to mohutny clovek a vypadal jako ze zelatiny,take jsem videla v nasem okne lidsky oblicej stvoreny jako ze svetel a take to mavalo rukou,po tvari tomu tekla slza...to me zase pripomina nemecke slovo "weinnachtsmann" ve volnem prekladu to znamena "place v noci pan"a tak kdyz to tak rozebiram,tak si rikam,ze je stejne divne,v CR se nam tvrdilo ze vanocni darky roznasi jezisek a tady to je weinnachtsmann..ten nocni placici pan me take lakal z baraku ven...tak me nejdriv napadlo ze je to kocour kteremu v noci sviti oci,pak ze si dela nekdo ze sousedu srandicky a posila me do okna zrcatkova prasatka...no a tak jsem otevrela okno a rikam pojd dovnitr ty poserko...ono to zmizelo a ja sla spat,nejak me to nezaujalo,druhy den jsem mela na koleni obrovskou modrinu a dve diry jako kdyby me kousla nejaka kobra...psala jsem o tom na muj pes a nejaky Storm me napsal,ze to pry byl nejvetsi darebak na svete a ze se pry urcite moji krvi otravil...Tak to uz nebylo moc vtipne a pred nasim plotem se objevil obrovsky kamen ktery vypadal jako hlava hada,ktera kouka ze zeme a ted uz na to vubec nerada vzpominam,od te doby se me vede silene blbe,kdykoliv prijdu z nemocnice tak se me vede mnohem hur,nez pred tim a muj zivot se stal peklem na zemi...kdejaka sekta projevila najednou zajem o mou osobu atd...Evicko bud opatrna ..normalne si delam srandicky z lidi jako jsou jehovisti atd...ale oni se za jehovisty vydavaji radi mnohem horsi sekty a predevsim podezrely zajem o takove lidi co neco takoveho vidi
Re: To jsou veci...
(Eva, 2. 6. 2012 7:01)Zajímavé a moc. Růženko, snažím se být opatrná. Znám možné důsledky. A lidi taky.
Re: To jsou veci...
(Alexandra, 27. 7. 2013 0:12)Ruzenka, len uplne malicka poznamocka ku tomu Tvojmu "Weinnachtsmannovi:" vludila sa Ti tam chybicka, spravne sa to pise "Weihnachtsmann" a znamena to "vianocny muz." Weihnachten=Vianoce. Takze ziadny "place v noci muz" ;-)
Silenci
(Hellerova Ruzena, 1. 6. 2012 12:44)Evicko ja si nemyslim ze by tahle vselijaka stvoreni mela spatne umysly,naopak si to vysvetluji tak,ze nas spis chteji varovat pred lidskyma bestiema,kteri neco takoveho nejsou schopni vnimat a proto jsou nam vecne v patach a nejhorsi na tom je ze jsou to vetsinou lidi velkych vlivu a maji priserne ritualy...urazi nas,vysmivaji se nam atd...ani to nechci dopsat...bud skutecne opatrna
Re: Silenci
(Eva, 2. 6. 2012 7:05)Víš, tohle mne mockrát napadlo. A člověk je největším predátorem svému vlastnímu druhu, bohužel.
Zazraky se deji
(Hellerova Ruzena, 1. 6. 2012 11:44)Ahoj Evicko,kdyz jsem ti chtela na fb ukazat to zajimave svetlo tak jsem byla zablokovana,jako uz ponekolikaty,byly me tam zakazovany vkladat i fotky kotata a tak jsem zverejnila fotky srdickovych kotat a to svetylko na "muj pes"v galerie"mezi nebem a zemi"bohuzel uz i tam me ta mistni cenzura nepusti,nelze mi ani posilat fotky emailem bo pres mobil.To svetylko se predvadelo samo na me ruce a jsou to moc zajimave fotky...tak koukni na muj pes do galerie
Re: Zazraky se deji
(Eva Hačmor, 1. 6. 2012 12:04)Ahojky, Růženko, kouknu určitě, moc děkuju.
mimozemšťan?
(ms, 8. 11. 2011 3:55)Mě ten mimozemšťan zobrazený na kameni spíš připomíná skřítka s kapucí a špičatou bradou
Re: mimozemšťan?
(Eva, 8. 11. 2011 15:04)Já na tom kameni vidím lebku a nebo hlavu mimozemšťana, ale kdoví. Každopádně tenhle kámen je divný. Udělaly jsme s Alčou mnoho fotek z různých úhlů, různé světlo a bylo to tam pořád. Mnoho fotek udělali i zákazníci, někdy mám pocit, že jich už mnoho ke mně jezdí lovit fotky:-)))))) , prý Chocerady nikdy nezklamou:-))))))))
Domečky pro skřítky
(Zlatka, 22. 8. 2011 18:47)Tyhle domečky ,o kterých Evi píšeš, jsem stavěla už jako malá tady u nás,pak i se svými dětmi všude v lesích na procházkách a v neděli jsem je viděla i u Hostýna v okolí chaty Na tesáku. My jim říkali ,,mecháčky" :-)
Re: Domečky pro skřítky
(Eva, 22. 8. 2011 19:08)Taky jsem už jako malá stavěla takové domečky, pak, nevím proč, jsem přestala. Ale tady je po lese domečků od lidí, že někdy zírám. Vidíš, tak i u Hostýna věří lidi na pidilidičky. Pohádky jsou prostě pravda. Ta zkamenělá čelist je vlastně důkaz. Našli se různě na světě i maličkaté mumie, takže - AŤ ŽIJÍ SKTŘÍTKOVÉ.
Re: Re: Domečky pro skřítky
(Zlatka, 22. 8. 2011 19:44)Jojo skřítkové a taky víly,ty jsou určo taky a jsou beztak kouzelně krásné :-)
Re: Re: Re: Domečky pro skřítky
(Eva, 22. 8. 2011 21:29)Vidíš, to je zvlášťní, s vílama jsem se ještě nesetkala. Ani jsem nikdy neviděla fotku, mimo té zprofanované staré dvou sester ze začátku minulého století.
Re: Re: Re: Re: Domečky pro skřítky
(Zlatka, 23. 8. 2011 16:00)Nemusíme všechno vidět. I to co nevídáme bývá skutečné.Troška pohádkového zasnění někdy neuškodí :-)
Re: Re: Re: Re: Re: Domečky pro skřítky
(Eva, 23. 8. 2011 20:14)To máš pravdu. Dneska přišla paní, oči na vrch hlavy, že byla na houbách a najednou se mihl jeden u stromu. Myslím,že byla šťastná.
Skřítci
(ms, 4. 8. 2011 2:25)Tam kde jsou skřítci jsou i jiné bytosti...ale potvrzuji, že tam "někdo" je (vlastní zkušenost, viz.dřívější články a komentáře).
Re: Skřítci
(Eva, 4. 8. 2011 7:02)Zdravím neodvážnějšího muže, co v našich Lurdech dokázal přespat. Nevím, že by vás někdo dobrovoleně následoval. Vím jen o nedobrovolných experimentátorech.
Re: Re: Skřítci
(ms, 4. 8. 2011 15:02)Můžete to nějak rozvést...ty nedobrovolné experimentátory?
lesní skřítci
(Jarka a Roky, 30. 7. 2011 18:59)Ještě jsem si to zvětšila a na hlavách jako kdyby měli bílé růžky a za nimi to je cosi jako stan ze kterého vychází jasné světlo...tedy dobrý úlovek,to se Ti Evičko povedlo:-)Abych pravdu řekla,tak na lesní skřítky moc nevěřím,ale tahle fotka je dobrá a už jsem na pochybách.-)))))
To jsou veci...
(Hellerova Ruzena, 1. 6. 2012 12:35)