Jdi na obsah Jdi na menu
 


Setkání s duchy, jak to vidí váš pes nebo kočka

11. 2. 2011

161hacmor20080629.jpg

     Jednou přijel zákazník pro krmivo. Nesměle se ptal, jestli může se mnou probrat problém svého psa. Už navštívil veterináře, ale s výsledkem rozhodně nebyl spokojený. Bylo mi hned jasné, odkud vítr fouká. Líčil, jak se pes vzbudí, na cosi vrčí, pak to pronásleduje po domě. Někdy je to několikrát za noc, jindy je pár dní pokoj. Klasika. Sama jsem udělala mnoho zkušeností se svými psy, ale i s kočkami. Prostě zvířata vnímají to, co mi nevidíme, tudíž to podle nás neexistuje. Za celá léta jsem nasbírala tolik materiálu, že by to vydalo na knihu. Pánovi jsem tedy sdělila, že má doma ducha. Nejdřív se moc netvářil, ale nakonec přiznal, že takových upozornění už dostal víc. Tento jev trvá už delší dobu, když měl ještě i fenu, která už dnes běhá po obláčku, tak to, cosi, rozčilovalo oba jeho psy.

Náš perský kocour King jednoho dne začal šíleně vyvádět, mňoukal, zježený běhal po bytě, až se nakonec nacpal pod nábytek a odmítal vylézt. I já jsem měla pocit, že se o mne otřelo něco chladného. Bylo to velmi nepříjemné. Jev se opakoval po několik dní. Většinou pomůže udělat „proti - duší opatření“. Použila jsem červenou svíčku, rozvěsila jmelí a keltské spirály. Ty si můžete natočit z drátu doma sami. Navíc jsem „cosi“ požádala, aby odešlo. Není to tak dlouho, co se Morgan s vrčením vrhnul do místnosti a opět „cosi“ pronásledoval. Na nic jsem nečekala a opět jsme „cosi! vypudili z domu. Od té doby byl doma klid. Máte pocit, že jsem se zbláznila? Rozhodně ne.

Další příběh mi vyprávěla zákaznice. I její psi se začali chovat divně. Přestěhovali se do nového domu, kde ona sama měla nepříjemný pocit v koupelně. Psi tam odmítali vstoupit vůbec, naopak se snažili, aby tam nechodila. V celém domě se ozývalo chroptění a sténání, několikrát za den. Pátrala, kdo v domě bydlel v minulosti. Tak se dozvěděla, že první majitel se oběsil v koupelně. Sama říkala, že ducha poprosila, aby jí neubližoval a nabídla mu spolubydlení. Od té doby má pokoj. Asi duch zmizel. Když mi to vyprávěla, neustále mne pozorovala, co já na to. Já jí naprosto věřím.

A ještě jedna moje historka. Když nám zemřel kocour Matouš na otravu, tak skoro měsíc musel komunikovat s Morganem. Ten se párkrát rozběhl, aby ho "ulovil" do pacek a pak nevěřil, že má náruč prázdnou. Působil legračně, jak si packy prohlížel, koukal pod sebe, ale nic tělesného. Vidět ho ale musel. Mezi sebou musí komunikovat psi i po smrti. Ovčačka Ívy byla náruživý aportér a hračička. Spí teď u nás na zahradě. Občas se stane, že se Morgan jakoby zamyslí, pak čapne nějakou hračku a odnese jí Ívy. Je to velmi dojemné.

 

11.2.2011 Eva  

 

Malý dovětek:

 

   

Po delší době jsem se rozhodla dopsat ještě jeden odstavec. 21. května 2012morgysek.jpg odešel náš milovaný Morgýšek na obláček. Druhý den se v naší rodině objevila Holly. Tehdy sedmiměsíční a vykulená ze všech novot, přesto nějak záhadně pochopila, co se den předtím odehrálo. Druhý den, kdy se už rozhlížela po novém domově, zcela neomylně našla místo v trávě, kde Morgýšek vydechl naposledy. Byl to náramně pořádný pejsek, tak Holly zdědila velkou krabici zcela nepoškozených hraček. Když místo objevila, vrtěla ocasem a vydatně přemýšlela. Poté si tam chvíli lehla. Nakonec vstala a začala tam nosit hračky. Nikdo jí neřekl, které měl oblíbené, ale donesla je tam. Zavedla jsem jí i k hrobečku, ten jí však nezajímal a šla si lehnout zpět na ono místo. Za několik dní se při určitých věcech začala chovat naprosto stejně, jako by se zachoval Morgan.Bylo hodně situací, kdy prostě byla jím.

Morgan rok předtím pomohl s odchovem kosat poloslepé kosici, která si udělala hnízdo u něho v kotci. Hnízdo nebylo pevné a spadlo. On měl prcky mezi packama s chránil je, zatímco mamka kosice lítala pro nášup. Kosata pak za ním chodila i v dospělosti. Říkám jim Morganky.

Holly nejdřív měla chuť je honit, ale pak si na ně zvykla a vzala je za své. Morganky jsou už jen dvě, přesto mají naprostá privilegia a Holly bdí, aby je neotravovaly cizí kosice. Ty začne vyhánět. Existuje snad nějaké přivtělení dušičky? Někdy to tak vypadá.

Holly a Morgan jsou geneticky zpřízněni, ale nikdy se osobně nepoznali. Vnímala snad Holly jeho ducha. Pevně věřím, že ano.

 

jasan-s-holly.jpg

První foto: Morgan od Dagy

 

Dole: Holly Půlnoční měsíc, o které si může přečíst víc, kliknutím na odkaz.

 

 


 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Evo,

(Romana, 22. 2. 2011 13:33)

když v 17 letech zemřela moje kokrpudlí kamarádka na život a na smrt Mája, byla jsem naprosto zoufalá, zdrcená a moc nepoužitelná. Nenáviděla jsem řeči o JENpsu a odmítala komunikovat. moc mi hafíše chyběla, nejen mně i kocourovi Ďabinkovi, který teké nesmírně smutněl. Takže ticho, žádné rádio atp. MNOHOKRÁT jsem slyšela drápky na linu, čekala že se zpoza rohu vynoří, mnohokrát pocítila jeji přítomnost u nohy, i když rozum velel - zemřela. Jsem přesvědčená, že když viděla jak jsem nešťastná, i Ďabinek chodila nás její dušička utěšovat. Totéž se mi stalo s kočičákem Mikýskem -několikrát jsem ho slyšela seskočit s prádelníku, kde míval pelíšek, i když to nebylo možné.
S duchy apod. takové zkušenosti nemám, jen nám utýraná sousedka chodila dobu bouchat v noci do již uvedeného prádelníku. Bylo to velmi nepříjemné, pravidelné rány. Byla jsem vždycky hrůzou bez sebe. Ta paní byla velmi nešťastná a měla opravdu krutý život plný bolesti a zklamání. Tak jsem se modlila za její duši, prosila ji aby odešla a měla už v srdci pokoj, že si jistě pamatuje, že jsme my dvě sporu neměly a měly se rády. Možná takové dodatečné pohlazení potřebovala, rány utichly. Nevybavím si, jak to bylo v té době se zvířátky, možná se jí nebály.

Re: Evo,

(Eva, 22. 2. 2011 18:58)

Děkuju za tak krásný komentář, sama jsem udělala mnoho zkušeností se svými nebožtíčky. Fena Cora kulhala na přední nohu po úraze. Celá léta. Když odešla na obláček, párkrát jsem jí první měsíc slyšela, jak běží za mnou. Byly to její nepravidelné kroky. Moc si vážím podobných komentářů, jako je váš.

Re: Re: Evo,

(Eva, 22. 2. 2011 19:00)

Jo, a babička, když umřela, tak ještě mnoho let byly slyšet její kroky a hlučné kýchání. Návštěvy se u nás bály. Přespat u nás byl prý horor))))))).


« předchozí

1 | 2 | 3 | 4