Les psích duší Chocerady - Hačmor - výcvik

Kámen a společenství Devíti moudrých

Před pradávným časem sestoupilo na Zem devět moudrých mužů, kteří vlastnili neuvěřitelný kámen. Do dalších pověstí se pak onen kámen dostává, jako Svatý grál, nebo Kámen mudrců. Kámen nejenže dokáže zajistit moc nad celým světem, ale dokáže měnit počasí, uzdravovat a plnit přání. Traduje se, že trochu prachu z něho vyléčí jakoukoliv nemoc. Zároveň však dokáže v nepovolaných rukách být strašnou zbraní a nepovolaného, který by ho chtěl zneužít dokáže zabít. V místě, kde je kámen uložen, vzniká brána do jiných světů. Kámen pochází z desáté planety.Tato planeta se má přiblížit k Zemi v tomto roce a z ní mají sestoupit na Zem Bohové. Spisovatel Zecharia Sitchin jí nazval Nibiru a bohům dal jméno Annunakové. Začne tak přerod celé planety. Celá tisíciletí se ho lidé pokoušejí nalézt.Ten nejznámější byl asi Adolf Hitler, ale my víme, že i arcibiskup pražský Zbyněk Zajíc v hondbě za tímto kamenem neváhal zlikvidoval svého příbuzného, který na základě odkazu Temlářů, jeden kus kamene vlastnil. Ten příbuzný byl rytíř Jan Zúl, od kterém tu článek už máte.

Devět moudrých vědělo, jak nebezpečný kámen je. Rozřezali ho na  devět kusů a rozešli se do devíti různých stran, aby každý z nich svůj kus schoval tak, že ani jeho druh nebude vědět, kam. Každý si zvolil jednoho vyvoleného z řad lidí, který odkaz předával dál. Tak byl odkaz zasvěcencem střežen a v případě ohrožení, byl kámen převezen do bezpečí. Byl snad kousek v Arše úmluvy? Střežil velmistr Templářů odkaz? Je to velmi pravděpodobné. Svatý grál je uváděn, jako číše, kámen v poslední době i jako lůno Máří z Magdaly. Já se přikláním ke kamenu. Na konci pověst praví, že až sestoupí Bohové, části kamenů se zase spojí sami s planetou.

Jednoho dne, po objevu našich "LURD" jsem uklouzla po kusu kamene. Protože si, a nejen já, občas z našich "LURD" nějaký šutřík odnesu, vzala jsem ho do kapsy a odnesla domů. Není na něm nic zvláštního, ale nějak jsem prostě musela. Doma jsem ho prohlédla, umyla a dala na poličku. Druhý den mne napadlo ho vyfotit.

Dala jsem kámen na desku stříhacího stolu, vzala fotoaparát Olympus a dala se do focení. První fotka  mne zarazila. Měla jsem pocit, že při cvaknutí spouště, kámen zbělal. Na fotce nebylo nic. Druhá fotka, kámen zasvítil žlutě a vše bylo žluté. To už bylo divné. Třetí fotka a okolí i kámen bylo růžové. Tehdy jsem měla přestat. Zvědavost je však strašná vlastnost. Pak přišla čtvrtá fotka a s ní šok! Kámen a stůl začly žhnout červeně, ze špičky kamene se začalo kouřit.

Kouřilo se i z fotoaparátu, doslova jsem cítila, jak se mi připekly k němu ruce. Šok byl velký, slyšela jsem prasknout žárovky ve vedlejší mísnosti. Fotku jsem přesto dokončila. Mou provozovnu zdobí dodnes, ale fotka je i varováním, tenhle kámen se nesmí fotit!

Ruce jsem měla popálené, kámen podivně prskal, ale už nežhnul. Kupodivu stůl byl neporušený. Když jsem si schladila spáleniny, všimla jsem si, že nefunguje mobil. Přestože čerstvě nabitý, byl totálně vybitý a nešel nastartovat. Byl také horký.

Kupodivu spáleniny se zahojily velmi rychle, druhý den, jsem neměla na rukou skoro nic.

Vše mne pořádně vyděsilo. Kameni jsem slíbila, že už focení nebude a dala ho zpět na poličku. Teprve po nějaké době jsem si všimla, jak kámen reaguje například s dálkovým ovládáním aut, mobily, pc. Obchodní zástupci, když jsem kámen zapomněla odnést, měli problémy se svými pc, kámen spolehlivě vycucl baterii. To samé někdy platí o mobilu, fotoaparátu a dalších. Kámen se tu stal pověstný. Zákazníci jsou z něho dodnes  šokovaní. Někteří projevili touhu si kámen osahat a prohlédnout. Jejich reakce byly velmi zajímavé.

Někdy mám pocit, že si kámen s námi hraje. Nevěřící Tomášové ho dokážou tak rozveselit, že jim pak vypoví auto službu, nebo vůbec nenastartují. Naopak ti přístupní tvrdí, jak doslova přijímají z něho informace, někteří mu děkovali za uzdravení.  Prý jim v ruce příjemně hřál. Jen fotit si ho žádný nesmí. Jistota je jistota.

Ráda bych se zde věnovala ještě jednomu zajímavému fenoménu, který také souvisí s podivnými energiemi a tím je Zelený keltský muž. I ten se v našich " LURDECH" vyskytuje. Měl snad kdysi za úkol toto místo hlídat? Druidové se zde evidentně pohybovali. Mám krásnou fotku, kdy v místě pracovali dřevaři a já najednou měla pocit, že mám cosi za zády. Vzala jsem fotoaparát a cvakla. Doma jsem pak nevěřila vlastním očím. Nejenže jsem nafotila vzrostlý les tam, kde není, ale mezi stromy, dokonale maskován, byl on. Záměrně sem tuto fotku nedám, protože bych ráda se k tomuto tématu ještě v budoucnu vrátila, kdy vám představíme různé podivné bytosti.

A co je vlastně ten Zelený keltský muž?

Když druidové potřebovali ochránit nějaké místo proti nepovolaným, stvořili z čisté energie strážce místa. I svá posvátná místa tímto jevem - bytostí hlídali. Osobně jsem slyšela, že i na ryngvalech se občas zjeví.

Krásné fotografie tohoto jevu nám poskytla paní Hana, které tímto děkujeme. Na jedné fotografii si můžete všimnout onoho kruhovitého ringvalu.

Zelený keltský muž nemusí vypadat, jako lidská bytost, může se zjevit v jakéholiv podobě, zde spíš připomíná velkou kočku. Ale i ta je přece jedním z posvátných symbolů.

 Autor Eva, foto archív Eva

foto zeleného jevu: Hana