Les psích duší Chocerady - Hačmor - výcvik

Řetízek na rozloučenou

Ospalé letní ráno, spěchal ulicí kolem reálky. Byly prázdniny roku 1936, budova gymnázia byla ztichlá a opuštěná. Před dvěma měsíci odmaturoval a k radosti rodičů i svého strýce, který podporoval jeho studia, na samé výborné. Maminka s otcem přijali návrh strýce, který nabídl finanční pomoc a on mohl osm let studovat.  V sobotu ale přijel nečekaně strýc z Vídně a dlouho vážně hovořil s rodiči. V neděli ráno se to dozvěděl. Nepůjde na podzim studovat do Prahy, jak bylo dohodnuto, ale odjede se strýcem do Ameriky. Maminka měla červené oči, když mu to otec s vážnou tváří oznámil. Strýc přesouvá své obchody tam, jak se říkalo za velkou louži. Tady v Evropě je vážná situace, odjede s ním. Bude se učit jazyk, studovat tam a až se situace uklidní, vrátí se domů.

Takový shon doma nezažil. Maminka spěšně balila jeho kufr a na stole už ležela jízdenka do Hamburku a lodní lísek. Tak on, který byl nejdál v Praze, má odjet tak daleko. Před časem mu připadala myšlenka na cesty úplně neskutečná. Chodil za svou tajnou láskou, ona pomáhala prodávat, stejně jako on pomáhal rodičům v obchodě. V kiosku na nádraží si mohl přečíst rychle sportovní zprávy. Byla olympiáda. To co se dělo ve světě, ho ani moc nezajímalo, mohl být aspoň chvilku s ní.

Dnes ale v kiosku už nebyla, spěšně si koupil dnešní noviny a lístek na vlak. Svěřil se rodičům a oni svolili, aby jel za ní rozloučit se. Byl srpen a ona pomáhala příbuzným při žních. Ve vlaku ani nevnímal cestu, v kapse svíral řetízek se srdíčkem. Dárek na rozloučenou. Ani nečetl zprávy v novinách, válka ve Španělsku, ceny chmele, nedokázal se na nic soustředit. Vysypal z pouzdra drobné mince, utrhl roh novin a řetízek zabalil a vložil místo mincí.  Ještě aby ho tak cestou ztratil.

Nevěděla, že přijede a překvapení vystřídal smutek. Šli se projít, polní cesta je vedla mezi poli, až tam pod lesem usedli do trávy. Připnul jí řetízek. Loučili se. On slíbil, že se určitě vrátí a ona na něj bude čekat. Od Prokopa se valily černé mraky, letní bouřka se blížila údolím řeky. Spěšně se vraceli, vlak už byl z dálky slyšet. Když se loučili na zastávce, už pršelo. Kapky deště skryly slzy. Teprve ve vlaku zjistil, že někde cestou ztratil prázdné pouzdro. Snad tam u lesa, nebo cestou jak běželi před blížící se bouřkou.

Na sklonku léta odjel se strýcem. Odjel a slib, že se vrátí, se už nenaplnil. Za dva roky v září byla podepsána Mnichovská dohoda, mobilizace a pak protektorát. Už nebyla cesta zpátky.

Řetízek se srdíčkem skončil někde na dně vzpomínek na dávné lásky. A pouzdro? To zakryl čas a příroda se postarala, že zůstalo celá léta skryté pod vrstvou zemi a listí.

Představ si co jsem našla, říkala mi nedávno kolegyně, která běhá po okolí s detektorem. Víš, co jsme našli v lese? Staré pouzdro. Bylo prázdné a v něm zmuchlaný kousek starých novin. Jak se to mohlo stát, nevíš, proč by někdo zahrabal v lese prázdné pouzdro?

Od Sázavy se na obloze staví černá mračna, asi přijde bouřka od Prokopa. Odpověď na hádanku kdo ztratil pouzdro a proč v něm byl útržek novin, se už asi nedozvíme. Kdo ví, možná to bylo tak. Bylo ospalé letní ráno …..

útržek novin 

z roku 1936

zbytky pouzdra ve kterém byly útržky novin

15.9.2014 text povídky a ilustrační foto Alena, foto nálezu Eva.