Les psích duší Chocerady - Hačmor - výcvik

Jan Kočí (kočičák)

Psí známky

Je tomu již několik let, kdy se mi pod cívku připletla první psí známka. Z počátku jsem psím známkám nevěnoval zvláštní pozornost a ukládal je do krabice s ostatními nálezy. Ale vzhledem k tomu, že se jich v mém městě a okolí nacházelo docela dost, tak jsem se o ně začal více zajímat a později je i cíleně sbírat. Nejdříve to byly ty známky z našeho města a postupem času začaly přibývat známky z celé republiky. Nyní má sbírka čítá více jak 400 kusů známek a jejich počet se neustále zvyšuje, a to díky darům od přátel a kolegů hledačů.

Proč psí známky?

Jedním z hlavních důvodů, který mě přiměl zabývat se právě psími známkami, bylo hlavně to, že se jejich sbírání v republice věnuje velmi málo lidí a je to takové pole neorané. Proč vlastně taková psí známka vznikla? Která byla

první, která je nejvzácnější, která je nejhezčí, jaké materiály byly kdy k výrobě známek používány a jak se měnil jejich vzhled v různých obdobích? To jsou otázky, na které jsem hledal a stále ještě hledám odpovědi.

Stručná historie

První psí známky se na našem území začaly objevovat v druhé polovině 19. století, a to na Moravě. Asi vůbec první psí známkou je známka města Kroměříž, datovaná rokem 1869, ale tu se mi zatím nepodařilo do sbírky

získat. Mojí nejstarší známkou je známka města Plzně z roku 1874.

Účel známek

Známky měly od počátku své existence plnit funkci evidenční. Byl na nich vyražen letopočet, název města a evidenční číslo psa, které se razilo dodatečně a dokladovalo, že byl za psa zaplacen roční poplatek. První známky byly velmi pěkně výtvarně zpracovány a na jejich výrobu se používal kvalitní materiál. Můžeme sledovat, jak se u nich postupem času mění nejen tvar a materiál, ale i jazyk ve kterém jsou psány názvy měst. Taktéž

vyobrazení psa je různé: pes ležící, sedící nebo pes lovecký. Někdy byla na známkách vyobrazena jen psí hlava.

Materiál

Nejčastěji používaným materiálem konce 19. stol. byla mosaz. Zajímavá je též různost tvarů samotného střižku, od prostých kosočtverců a koleček až po tvary velmi zajímavé až extravagantní.

Kontumační známky

Vedle známek evidenčních se od roku 1909 začaly razit i tzv. známky kontumační. Ty měly napomoci v boji proti infekčním chorobám, zejména vzteklině, a označovaly ty psy, kteří prošli prohlídkou u veterinárního lékaře. Razila je firma Karnet a Kyselý a firma Vladimír Podivín na Žižkově. Právě od firmy V. Podivín se dochoval unikátní soubor 2150razidel speciální konstrukce pro ražbu kontumačních známek. Razidla pro známky obcí dnešní České republiky jsou uložena ve sbírkách Muzea v Rychnově nad Kněžnou. Pokud se tedy setkáte se známkou

bez letopočtu- kosodélník s ležícím psem (typ Karnet-Kyselý) nebo se stojícím psem (typ Podivín), jsou to psí známky kontumační. Na nich bývá letopočet velice vzácně.

Základní datace

Zinkové známky s německo-českým textem jsou většinou z období protektorátu, pokud jsou pouze s českým textem, tak jsou buď z doby před druhou světovou válkou, nebo těsně po ní; hliníkové jsou z doby 1945–1960;

mosazné z první republiky nebo z doby před ní (po r. 1909). Typ K-K mívá nad psem někdy opis MADE IN AUSTRIA - ty jsou z doby 1909 až 1918.

Otvor a pancéřek

Nejstarší známky neměly vůbec žádnou výztuž kolem otvoru, což bylo důvodem častých ztrát. Proto se někdy na začátku 20. let 20. století začaly používat různá vylepšení. Obě firmy, jak V. Podivín, tak i Karnet–Kyselý, začaly používat výztuž kolem otvoru známky, čímž se zamezilo jeho prodírání. Jednalo se vlastně o jednoduchý ocelový nýtek, vsazený do očka známky. Firma V. Podivín toto uchycení ještě zdokonalila a na začátku 30. let 20. století opatřila otvor takzvaným pancéřkem. Po této úpravě se otvor u známek prodřel jen výjimečně a známky se takřka

neztrácely.

Úpadek materiálů

Po roce 1945 se k výrobě začaly bohužel používat levnější

materiály. Zejména to bylo železo, zinek a hliník a známky postupně přestávaly potvrzovat zaplacení poplatku. Tuto skutečnost převzala administrativa, proto už nebylo nutné vydávat známky každý rok. Evidenční známky se nadále vydávaly, ale na delší období, zpravidla na celou délku života psa. Známky, které můžeme najít  detektorem kovů, byly většinou ztraceny při venčení a dlouhý čas ležely hluboko v zemi, proto jsou mnohdy

v žalostném stavu. Neblaze se na nich také podepisuje poškození pluhem či agresivním prostředím panujícím na silně hnojených polích. V lese lze najít podstatně zachovalejší kusy, zejména známky psů loveckých.

Vzorkové známky

Mnohdy se také podaří najít i nějaká raritka, jako mému kolegovi, a to známka firmy V. Podivín bez názvu města. Firma tehdy posílala známky jednostranné nebo bez názvu obce, a to jako vzorek či nabídku pro úřady. Tato anonymní známka je tudíž známkou reklamní, vzorkovou. Jelikož je dodatečně označena číslem 1., předpokládám, že byla vydána jako náhrada a znovu ztracena.

Vladimír Podivín

Jednou z nejzajímavějších postav v historii výroby a navrhování psích známek byl Vladimír Podivín. Tento muž se narodil 2. listopadu 1879 ve Slaném a vyučil se rytcem v dílně Václava Karla Šmakala v Praze. Tam také pracoval jako pomocník, ale protože nedostal přislíbené místo dílovedoucího, přechází do firmy I. B. Pichl. Zde však dlouho nesetrval a vrací se zpět k V. K. Šmakalovi. V roce 1907 nastupuje do firmy Karnet-Kyselý, kde pracuje dva roky. V roce 1909 zakládá vlastní podnik: živnost ryteckou. Roku 1928 přesouvá výrobu do nově

vystavěného závodu v Praze-Žižkově. Moderní závod byl vybaven nejmodernějším lisem u nás a firma vyráběla nejen psí známky, ale i medaile, odznaky a ryté poháry. V. Podivín byl také velký vlastenec. V době ohrožení republiky nacistickým Německem vydává známku s motivem psa střežícího slovanskou lípu. Po odtržení našeho pohraničí pak známku se symbolem hraničářů, hlavou psa na chodském praporu. Václav Podivín zemřel roku 1938.

Soumrak umění

Zhruba od 70. let 20. století se známky vyrábí z plastu, případně z hliníku. Ty tam jsou časy, kdy i obyčejná psí známka byla malým uměleckým dílem. Dnes je to v mnoha případech jen plastové kolečko, nic krásného, nebojím se říci, že pro mne jsou novodobé známky odporné. To co bylo na počátku, ta krása známek, to se bohužel postupem času někam vytratilo.

Můj cíl

Moje ambice v oboru sběratelství psích známek jsou následující: chci získat a zaevidovat co nejvíce typů známek a získat též známku nejstarší. Také chci v archivu našeho města dohledat jména majitelů psů podle evidenčního čísla na známce. Touto krátkou exkurzí do světa psích známek, jsem vám toto téma chtěl trochu přiblížit a možná i někoho z vás inspirovat. Vždyť každá známečka uložená do sbírky má velkou výpovědní hodnotu nejen pro nás,

ale hlavně pro generace budoucí. Vždyť za těch pár desítek let, co se psí známky používají, jich bylo raženo více než 300 000 různých druhů. To je mnoho sběratelského materiálu k bádání, což může být pro člověka dobrou

zábavou po mnoho let. Nezapomeňme, že si psí známka prošla různá období, od Rakousko- Uherska přes první republiku, protektorát, socialismus až do doby dnešní, kdy bude zřejmě nahrazena moderními mikročipy a známka jako taková se stane minulostí.

Závěrem bych rád poděkoval zejména p. Jedličkovi, bez jehož pomoci by tento průřez historií psích známek nemohl vzniknout, a za poskytnuté informace patří můj díky taktéž p. Foukalovi.

Kontakt na autora článku pro konzultace:

jenda.koci@seznam.cz                                                                 

Vyšlo v  DETEKTOR REVUE 04