Jdi na obsah Jdi na menu
 


Hračky a jiný majetek psa

2. 1. 2011

085hacmor20070827.jpgVětšina majitelů psů má pocit, že když svému miláčkovi koupí plno hraček, tak vlastně od něho budou mít na určitou dobu klid a pejsek bude nadšený. Většinou opak je pravdou. Pejska sice hračka může na chvíli zaujmout, ale pak nastane chvíle devastace. Hračka, někdy i velmi drahá je zničená a majitel pěkně naštvaný.  Usoudí, že jeho pes je nevděčník, který si ničeho neváží, vynadá mu, že tohle se nedělá, uklidí rozervané zbytky a pes usoudí, že zrovna tahle hračka byla nějaká divná, když vlastně vůbec neví, proč ji dostal. Podle psího myšlení jde rozkousat páníčkovi nové boty a čeká, jestli ho to taky naštve.  A kde byla chyba? Páníček si měl pohrát s pejskem  stylem, hračka je páníčka, ale velký šéf ti jí půjčí. Zúčastnit hry se měli prostě oba.  Hračka je vlastně kořist a kořist je vůdce. Když jsem před mnoha lety pozorovala naši velšteriérku Bessy, jak vyučuje svá batolata, vysvětlil mi tehdy otec, jak hra probíhá. Později u dalších našich fen, jezevčic, kníraček, buldočka i ovčaček probíhalo vše stejně. Fena přinesla hračku - kořist a předhodila jí štěňatům. Kořistí nejdřív pořádně zatřepala, aby děti viděly pohyb, pak poodešla. Prckové se na hračku vrhli a začli napodobovat matku. Pochopitelně dominantnější štěně se snažilo si hračku přivlastnit. V tu chvíli mu fena hračku vzala a vše začlo nanovo.  Když viděla, že všechna štěńata si pořádně zalovila, vložila se do hry. Vrčela a dala potomkům najevo, že kořist - hračka je její. Ti, po pár výchovných lekcích, které vypadají velmi brutálně a nezkušený chovatel se snaží takovou krkavčí matku potrestat, pochopili, že kořist je výhradně matky a je jen na ní, kdy jim umožní další hru. Tak už možná tušíte, kde děláte chybu. Majitel psa totiž většinou zamnění hračku za věc na hryzání. Další chyba, kterou slyším dost často je, že ten pes vůbec nechce aportovat. Zkoušeli jste někdy hračku přivázat na kus provázku a pomalu s ní pohybovat? Psa to rozhodně zaujme, opět se tu hračka stává kořistí, která se pomalu hýbe. Je to stejné, jako když si hrajete s kočkou.  Když pes nemá zájem třeba o míček, činku apod. kašlete naoko na něj, házejte si s hračkou sami a uvidíte, že zájem bude. Pak stačí hračku odhodit a opět se na ní vrhnout, pes bude rychlejší a bude mít radost, že vám jí ulovil dřív. Využijte toho, dejte povel přines a přitom se chystejte jít třeba na procházku. Pes s nadšením poletí k vám a hračku vám hodí přímo k nohám. Pochvala musí být. Takhle jsem trénovala neaportovače, co nad nima majitelé zlomili hůl. Všichni aportovali. Prostě hračka je výchovný prostředek a ne předmět, který má psa zabavit, zatímco čtete tenhle článek.  Pohrajte si společně, ale pak na dlouhou chvíli dejte třeba bůvolí kost, nebo jiné žužlání, nahraďte kořist - hračkou, požitkem z lovu.Takže veškerá výbava vašeho psa, jeho majetek, nikdy nesmí být jeho, ale vaše.Seberte mu pelíšek, který ničí a ukliďte ho, nechte ho spát na tom samém místě na holé zemi, dejte mu pelíšek až za několik hodin a hlídejte, jak se zachová. Začne ničit, zkuste zvolit jiné místo, předtím mohl třeba ležet na geopatogenní zóně, opět pelíšek seberte.  Je přece váš. Uvidíte, že i pelíšek bude ochráněn, když bude váš a dáte to najevo. Pes v něm bude rád spát a ve snu se mu bude zdát o jeho božském páníčkovi, co je tak bezva a tak moc mu rozumí.

2.1.2011 Eva    

 

 


 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

hračky

(Jarka a Roky, 2. 1. 2011 19:26)

Tak snad to s Rokym děláme dobře.Když si chce hrát,tak si z tašky vezme hračku a někomu ji donese a u toho vrtí celým zadečkem,láká nás na koberec,kde se chce o hračku přetahovat.Když ho to přestane bavit,tak se hračka uklidí a sám si vezme žužladlo:-))a žužlá...pes neni kočka,která se dokáže sama zabavit hrou,potřebuje společníka.Naštěstí Roky má skoro vždy někoho doma,kdo přijme jeho hru.Proutěný pelíšek už je na balkoně..jeden zničil a ted se pustil do Oskarova,ale to si myslím,že ho bolí rostoucí zoubky.

Re: hračky

(Eva, 2. 1. 2011 20:06)

Taky si myslím, že u Rokyho vše probíhá dobře. Psa zuby nebolí, rostou takovým fofrem, že večer zub vypadne a ráno už má nový. Brát a ochutnávat patří k jeho věku, ale bacha, je to šéfové))))))))).

Re: Re: hračky

(Jarka a Roky, 2. 1. 2011 20:43)

až takovej fofr to je???jen by mě zajímalo,kam se poděly ty vypadnutý zuby:-))))čekala jsem,že nějakej najdu a nic.-))

Re: Re: Re: hračky

(Alena, 3. 1. 2011 9:01)

Řezáky se většinou nenajdou, snad nějaká stolička nebo špičák ty vypadávají poslední. Psi výměnu chrupu nijak neřeší, pocítí to spíš majitel. Přestane někdy bolestivé kousání při hře. Nejvyšší čas učit povel pusť při hře s aportem.

Re: Re: Re: Re: hračky

(Jarka a Roky, 3. 1. 2011 11:05)

aportík máme rádi,ale povel pusť je zatím pro Rokyho velká neznámá...budeme trénovat...díky.-))

Re: Re: Re: hračky

(Eva, 3. 1. 2011 11:41)

Za několik desítek let, co máme psy, jsem nenašla vypadlý zub. Jen jeden špičáček mi kdysi uvízl v prstu při hře.

Re: hračky

(jana, 11. 12. 2018 19:51)

kočka že se dokáže zabavit sama hrou? mám psy i kočky spoustu let a hodně povah, ale pes si dokáže žužlat buvolí bačkorku a zabavit se, ale všechny kočky co jsme kdy měly i kocouři si hráli jen když jsem se hře věnovala taky, jinak je to "neba", hračky jen se tak povalovaly bez zájmu. Max tak do věku 3-4. měsíců, jakožto koťata, to jim stačil lístek ze stromu a chvíli si s tím hráli, ale ne tak moc dlouho a ne ve vyšším věku než 1 rok.

Re: Re: hračky

(EVA, 14. 12. 2018 11:06)

Dovolím si oponovat. Náš kocour se dožil neuvěřitelného věku zhruba 28 let, ale pocit, že si musí s něčím pohrát měl skoro do konce. I zmačkaný papírek ho inspiroval ke hře. U psa není žužlání kostí hra, jen určitý požitek z dobroty. Hra vypadá naprosto jinak.

kousání kabelů v elektrice......od PC, TV, nabíječky......

(Marcela, 6. 10. 2015 17:20)

Dobrý den Evo,

nevím, jestli sem konkrétně má prosba o radu patří, ale zkusím to. Mám 2 měsíce štěně shit-zu (dnes mu jsou 4 měsíce, kluk) a jde mi po kabelích pod elektrikou. Chápu, že si chce hrát, ale toto je o život. Běžné povely, jako lehni, sedni, čekej, takový ten základ, mu jde bez problémů i fuj, nesmíš, když se týká čehokoli....jen ty proklaté kabely jsou nad jeho poslušnost.V současné době je mám obestavěné těžkými barely s vodou, aby se k nim štěně nedostalo a nepřevrátilo je, ale to není řešení.

Poradíte?

Moc děkuji za případný čas a vaši odpověď

Marcela

Re: kousání kabelů v elektrice......od PC, TV, nabíječky......

(EVA, 7. 10. 2015 15:39)

Dobrý den paní Marcelo,

Váš problém je celkem klasika, kabely prostě přitahují. Povel fuj by fungoval i třeba na pohozené kolečko salámu? Na 100%? Pokud ano, doporučuji vyzkoušet, pak by měl fungovat na vše. Štěně je ještě moc malé na dokonalou poslušnost. Zkuste mu sehrát komedii, protože každý prcek odkoukává chování starších. Sáhněte před ním na kabely a předveďte mu zásah el. proudem:-). ZAJEČTE A PRCHEJTE:-))))). Prostě se zachovejte, jako pes, co dostal ránu. Možná se půjde podívat, co se stalo a ke kabelům se přiblíží, bude napjatý, jestli je to nebezpečné. Když dá čumáček ke kabelům, mějte něco v ruce, třeba krabičku s něčím chrastivým, čím po něm hodíte, ale aby to neviděl. Zásah z hůry, vy v tom nejedete.-). Mělo by to zabrat. Stejně bych však v nepřítomnosti raději ty barely s vodou nechala. To jste vymyslela skvěle. Přeji hodně štěstí. Eva

Ano,

(mimišák, 4. 1. 2011 11:02)

Besi má o hračky zájem do okamžiku, kdy je může zničit. Takže jsme od plyšáků a všelikých drahých kupovaných zaručeně nerozbitných hraček postoupili k PET-flaškám, kusu silného lana, dřevěnému špalíku atd. Aby zafungovaly jako hračky, musíme je ještě jakoby "zapomenout" aby je Besi mohla ukrást. Jinak si hrát nechce. Doma - uvnitř obydlí - má testovacího plyšáka (testujeme, jestli nezačíná falešná březost: dokud plyšouna morduje, je to v pohodě, jak ho začne olizovat, nasadíme protifaleškový režim).
Aportovací předměty má schované a vytahují se opravdu jen k přinášení. Paradoxně k učení aportu nám pomohla už zmiňovaná faleška - to ochotně začala aportovat adoptované "miminko".
Hold vědět dřív jak to u psů funguje, ušetřili bychom si hodně nedorozumění a nervů. Moc pěkný článek, díky. R.

Re: Ano,

(Eva, 4. 1. 2011 18:31)

Klasický příklad. Ukrást, zničit. Vždycky si vzpomenu na zákaznici, co mi líčila smrt své péřové bundy. Pudl se nudil, tak udělal to, co nikdy předtím, sebral majitelce péřovku a brutálně jí znásilnil.Tu bundu, ne paničku. Paní se mohla potrhat smíchy, čímž souhlasila, že jednal dobře. Bundu pak dala na věšák a opět se psovi nevěnovala, připravovala hostinu pro návštěvu. Pudl opět jednal, ale tentokrát bundu stáhl a rozškubal na kousky. Se zbytkem nadšeně běhal po celém bytě a infarktózní panička za ním. Když ho chytla, dostal. Od té doby se jejich vztahy zhoršily. Teprve po vysvětlení, že to byla její chyba, když si svou věc včas neošéfovala, jí změnilo život. Po čase říkala, že od té doby nesutále říká, Beníku, to je paničky,to je fuj a vše funguje.

Re: Re: Ano,

(Alena, 4. 1. 2011 21:14)

Svatá pravda, každý fujtajbl který můj pes najde, komentuji se slovy :"to je moje!" a pokud to jde, ten hnus seberu do sáčku a odnesu. Ne domů, ale do nejbližší popelnice. Funguje to.