Les psích duší Chocerady - Hačmor - výcvik

Tak nejdřív odpovím na otázku, zda je to pro mého psa nutné. Já stopu řadím mezi náramnou zábavu pro psa. Stopování je jeho přirozenost, a když je už nácvik veden dobře, jedná se o zajímavou hru, kde na konci čeká odměna. Nemusíte se bát stop, zábava je to levná, stačí stopovací šňůra, může být i stopovací postroj, ale není to nutnost. Nemusíte kupovat drahé hračky, které stejně za čas psa omrzí, naopak na stopu se bude těšit. Pro psa je to činnost, kterou můžete dopřát psům všech plemen.

Jak začít? Já začínám velmi brzy. Pes, který má zájem o aport, bude rád stopovat. Už malé štěně pozoruju při hře s aportíkem. Ten pak nenápadně schovám mezi další věci. Když ho štěně najde, naše radost je oboustranná. Posléze, tak po třetím měsíci začnu aport schovávat důkladněji, pes začíná svou hračku hledat. Vždy se musí jednat o hračku - aportík, na kterém pejsku opravdu záleží a já mu jí "půjčím" právě na tohle naše hraní. Nemá jí trvale k dispozici. Ale o tom tu je jiný článek.

Mezi čtvrtým a pátým měsícem zkusíme první stopu.

Jak se to dělá?

Začátku stopy se říká nášlap. Vybereme si terén, kde stopu budeme šlapat. První stopa by měla být krátká, rovná. Ne oranice, tam, až později. Nejlépe louka. Stopu si musím pamatovat. Nášlap si označím, co mi příroda nabídne. Klacík, spadlé jablko, kámen, já si vybírám třeba nějaký trs trávy, ale vy si nášlap označte. Pak se rozhlédněte po krajině a najděte si protibod, na který půjdete. To, abyste šli rovně. Psa si někam poblíž uvažte, klidně, ať se kouká. Pak mu ukažte kýženou hračku a jděte si udělat nášlap. Prostě si označte bod vycházení. Tam párkrát dupněte. Nešoupejte nohama, nedělejte žádná kolečka, tím už děláte první chybu. Já tam bouchnu i aportíkem. Dupnout stačí třikrát, čtyřikrát. Poté normální chůzí vyražte k protibodu. První stopu dělejte tak 20 - 30 m. To stačí. Občas se stopy můžete dotknout i aportem, ale jen ze začátku.

Tak, vyšli jsme z nášlapu, ušli jsme požadované metry, položíme předmět - hračku, aportík a mohutnými několika skoky ze stopy odskočíme do strany a obloukem, nesmíme se vracet tak, abychom si stopu někde přešli, jdeme pro našeho šikulu.

Mezitím si rozbalíme stopovačku. Tu máme do té doby elegantně smotanou a zavěšenou na zadním poutku pásku kalhot. Smotaná hužva někde v tašce, to nám nepomůže. Stopovačku si takhle můžem brát kdykoli a kamkoli a nijak nám nepřekáží. Pověšenou jí máme na pravé straně. Stopovačka by měla být tenká, 10 m dlouhá, bez zakončení, aby se nám někde nezachytla a nestrhla zbytečně psa, který jde zrovna po stopě. Stopovačku používáme výhradně na stopy. Už to psovi lecos signalizuje. Pokud koupíme stopovačku se zakončením, jako klasické vodítko, prostě konec rozstříhneme a před koncem si uděláme uzel. Ten, až pes půjde na plnou délku nám řekne, že jsme skoro na konci.

Tak stopovačku máme rozmotanou, karabinku si zase připnem k poutku kalhot a jdeme pro psa.  Dnes to děláme prvně, tak půjdem na stopu hned. Postupně další stopy můžeme velmi pomalu časově prodlužovat. Pejska si odvážeme, dáme k noze a dovedeme na klasickém vodítku k nášlapu. Tam ho přepnem na nestahovací obojek už na stopovačku. Na poprvé šveholím asi toto:" stopička, aportíček bude, hledej" a dlaní upozorním na nášlap. Jak to začne pejska zajímat, už chválím, jak je hodný, stopa, připomenu aportík. Většina psů to pochopí okamžitě, protože známé slovo aportík, tomu dodá grády. Když pes vyjde po stopě, měl by mu psovod důvěřovat a nesnažit se mu vnutit, že stopa přece určitě vede o kousek dál. Ono totiž záleží, jak vane vítr. Protivítr nahání pach psovi přímo do nosu, půjde tedy s vyšším nosem. Naopak vítr ze strany, vždy odnáší pach trochu na další stranu. Někdy se pes vrátí, ověřuje si jestli jde dobře. Na první stopě nevyužijeme celou délku stopovačky, ale když vidíme, že pes jde dobře, klidně mu dáme prostor. Tak, pes jde výborně a už se blíží k předmětu. Ono je jedno, jak na poprvé s zachová. Když vidíme, že se radostně blíží k hračce, už chválíme, psa doběhneme, odepneme ze stopovačky a nadšeně si pohrajeme. Nic to nebylo, co?

Já osobně nikdy nepoužívám na stopě pamlsky, jak je to dnes v módě, vždy preferuju radost ze hry. Někdo posýpá celou stopu, ale to je u mne sbírání jídla, ne stopa. Je mi jasné, že se někdo ozve, jak tomu nerozumím. Nikomu nechci mou metodu nácviku nutit, ale tohle funguje a moji psi vždy stopovali s chutí a nadšením. Pochopitelně nějakou odměnu po dobré práci, proč ne? Ale nutné to není.

Pokud nám pes hned napoprvé nešel dobře, ale měl by jít, nehážeme flintu do žita, na stopu ho lehce navedeme při příštím stopování, nenecháme ho vzdálit od stopy příliš daleko, ale taky si po stopě nehamtáme. Proto si ji musíme pamatovat, kudy nám vede.  Není to tak lehké, jak se zdá. Jakmile párkrát stopu zvládneme pěkně, můžeme začít trénovat označení předmětu, já preferuju zastavení u předmětu nebo zalehnutí. Vypozorujte, co pes udělá napoprvé a to jen utvrzujte.

Pověry, že stopovat se má nalačno, to dělají ti, co sypou a končí stopu miskou jídla, jsou neopodstatněné. Jak můj pes vidí stopovačku, ví, že bude zábava a jde na stopu kdykoli. Pokud se vám bude chtít jít trénovat ráno za rosy, je to velmi vhodný čas, rosa drží déle pach. Ale stopovat se dá v kteroukoli hodinu i v noci. To však zkuste, až váš pes zvládne stopu s lomy, tomu se zde budeme věnovat někdy příště.

Myslím, že sami Hačmořani koukali, jak stopa je jednoduchá na učení a hned první hodinu všichni pejskové různých ras pochopili a ukázali, že je to baví.

Stopovat se dá prakticky všude, nebojte se, když vám vaši stopu někdo přejde, nic se neděje, naopak. Mně osobně baví šlápnout si stopu, nebo alespoň část tam, kde nějaká frekvence je. Pes se naučí nevšímat si ruchů. Pozor při nízkých teplotách, pod bodem mrazu, stopu zatím nedělejte, o tom taky někdy příště. Pach se na ní drží jen krátce.

A na konec vám poradím, jak se balí stopovačka. Pokrčíte ruku v lokti a přes palec necháte kousek viset, pak už jen vinete : loket - palec,

dokud vám nebude chybět asi 80 cm.

Pak stáhnete s ohnuté ruky navinutou stopovačku, přeložíte to celé na polovinu

a omotáte střed zbylým koncem.

Poslední otočkou provléknete karabinu,

 tím máte celý smotek jištěný. Karabinu pak jen zavěsíte na kalhoty.

Při rozbalování odtočíte střed, rozložíte smotek a elegantně odhodíte za sebe. V ruce vám zůstane karabina a celá stopovačka se krásně rozvine. Chce to trochu cvik, ale vyplatí se to.

Autor Eva, foto z prvého a druhého nácviku stop Alena