Les psích duší Chocerady - Hačmor - výcvik

Canisterapeutický pes.

        Jmenuji se Alena Vejvodová a chovám psy již řadu let. Nyní je u nás doma v Choceradech fenka jménem Rú, plemene australský ovčák. Přemýšlela jsem, jak využít její neutuchající energii a jak ji správně zaměstnat. Mám tři vnoučata, a když jsem měla sama problémy s hybností pravé ruky, zjistila jsem, že to co dělám je vlastně canisterapie v denní praxi.

Možná, že jste se s pojmem „Canisterapie“ setkali, ale na vysvětlenou bych uvedla, že se jedná o speciální formu zooterapie. Používá se jako netradiční podpůrná forma terapie u klientů  s různým druhem i stupněm postižení. Zkráceně se rozumí léčebný kontakt psa a člověka. Někdy se využívá pouhé přítomnosti psa s  klientem či skupinou, nebo se může využít kontakt fyzický. Pokud nemocný leží vedle psa, dochází kontaktem k uvolňování křečí v končetinách, nebo k zahřívání méně hybných končetin. Naopak při teplotách u malých dětí, ležením na psu, jako na podušce, dochází ke snižování horečky. Je znám blahodárný vliv na děti s poruchami jako je autismus a jinými socializačními poruchami. Ne každý pes je ale ke canisterapii vhodný a také proto musí být cvičen a každoročně přezkušován.

V létě loňského roku jsem se rozhodla, že se k těmto zkouškám s Rú přihlásím.  Sehnala jsem si na internetu zkušební řády a pustila jsem se do práce. Chodily jsme do zájmové skupiny Hačmor na cvičení psů v Choceradech a na cvičiště v Ondřejově, to ale na přípravu nestačilo. Vyšli nám sice všichni při přípravě ochotně vstříc, ale nejvíc práce nás čekalo v terénu.

Co všechno musí canisterapeutický pes umět? Rú musela zvládnout 12 disciplín. Musela ukázat, že je klidná v kontaktu s neznámými psy a lidmi, že je ochotná na povel psovoda odejít s cizí osobou. Nebojí se hluku a ani třeba invalidního člověka na vozíku. Neleká se křičících dětí a vzápětí  je ochotná nechat se od nich dost nešetrně hladit a objímat. Na pokyn si dokáže těsně lehnout a zůstat ležet s ležícím figurantem na lůžku.  Není toho málo, ale nejdůležitější je u canisterapeutického psa jeho povaha, ochota ke kontaktu s cizími lidmi a chuť pracovat. 

Na zkouškách, které pořádala společnost „Pomocné tlapky“ ze Starého Plzence, jsme byly s Rú posuzovány, jako tým. A to po celých 8 hodin, které jsme v bezbariérovém domě Exodus v Třemošné strávily. Odborný seminář, který následoval po zkouškách, všech 25 přítomných psích účastníků většinou prospalo. Bylo to náročné. Na závěr jsme obdržely certifikát, který dokládá, že pes je vhodný pro provozování canisterapeutické činnosti. Rú tak může, například dětem ve školkách a školách, ukazovat správné psí chování a učit tak děti, jak se ke psům mají samy chovat. Může navštěvovat i seniory, kteří mají ke zvířatům vztah, ale už je chovat nemohou. Máme nyní plné tlapky práce s naším dvouletým vnukem a také já si užívám chlupaté masáže při uvolňování svalových křečí, které občas mám. Dál chodíme spolu cvičit a máme pořád co zlepšovat.

Zaujal vás tento druh činnosti a chcete se dozvědět víc? Doporučuji odborné stránky www.canisterapie.cz. Jestli máte zájem o naši canisterapeutickou návštěvu, kontakt na nás najdete na www.hacmor.cz. kde jsou i další články se psí tematikou.  Můžete se za námi vypravit i se svým psím kamarádem, cvičíme každou neděli odpoledne v Choceradech, kde se ráda o své vlastní zkušenosti podělím.

Canisterapeutický tým Alena Vejvodová a Rú(ženka)