Les psích duší Chocerady - Hačmor - výcvik

Dobrý den, právě jsem se celkem vzhlídla v příspěvku o Maxíkovi. Před půlrokem jsem přivedla z útulku kokřici (asi 5let), která preventivně útočila na všechno a na všechny, každý může být potencionální nepřítel.Snažím se s ní cvičit a sportovat s ní, abych ji co nejvíce motivovala. Jde to pomalu, ale už můžeme aspoň mezi lidi. Navíc jsme byly donuceny podstoupit několik vet vyšetření a dvě operace. To vše násilím s košíkem. Košík její kamarád zrovna není, ale tady šlo o život. Nyní bychom potřebovaly ostříhal, je tak přerostlá, akorát se na ni chytají bodláky a další. Ikdyž na ni nacpu košík, bude to zase další stres, snaží se pouštět hrůzu i s tím košíkem. Jestli jsem dobře pochopila, vedete psí salon. Stříháte Vy osobně? Jak řešíte takové extrémně ustrašené případy? Za týden jedeme na shaping, ale nedoufám, že bychom nashapovaly nůžky a další nástroje a mohly hned spokojeně jít stříhat. Jaký je Váš názor?
Děkuji mnohokrát za každou radu.
Jarka a Alinka

Salon mám já. Za celá dlouhá léta jsem měla na stole hezkou řádku agresívních psů a u některých se dařilo si je získat:-) a upravit bez náhubku, všechny. Ono totiž u kokra a v podstatě každého plemene se upravuje i hlava, kde by košík překážel. Nevím, co je shaping, ale myslím, že lidově řečeno ukecat psa a uklidnit ho před úpravou, být přitom s ním, dát všemu čas, by měl stačit. Pokud je kokřice zlatá, může jít o špatný gen, který se váže na červenou barvu a s tím nic nenaděláte. Spíš dle popisu mám pocit, že se jedná o labilní fenku, mající strach ze všeho, co nezná. Vůbec nepíšete, zda jí pravidelně češete, je to ten nejvýznamnější krok mezi psem a majitelem, jak se chová, jak vůbec snáší veškerou manipulaci. Je jasné, že v tomto případě musíte začít pomalu, ne ve zcuchané srsti, ale tam, kde to netahá, dát tomu čas a vždy česat třeba na stole. Jestli jste jí celou dobu důkladně nečesala, třeba uši a nohy budou katastrofa. Kokr se může ostříhat, ale ta správná úprava je trimování a pak doupravení nůžkama. Určitě ve vaší blízkosti je salon, kde vás při úpravě nechají u fenky, abyste jí dala pocit bezpečí a vše se podařilo.

Děkuji mnohokrát za pohotovou odpověď. Kokřice je sice zlatá, ale nemyslím si, že by se ta její labilita vázala k červené barvě. Vzala jsem si ji především proto, že jsem měla téměř stejnou zlatou, ale zlatou i vnitřně, byla to ta nejhodnější dušička pod sluncem. Tahle byla očividně týraná, byla hodně bitá a nejspíš i kopaná. Česaná není, bojí se každé manipulace, snažíme se ji minimalizovat. Stačí, když se jí zaplete třeba bodlák, musím nasadit košík, abych jí ho vyndala, jinak kousne.
Jinak salonů je tu spousta, ale nevím o nikom, kdo by to zvládl bez košíku. Mám to sice k Vám trochu daleko, ale pokud se mi nepodaří někoho takového sehnat, tak bych snad za Vámi i dojela.
Děkuji a přeji krásný den
Jarka

Dobrý den, jeden šťastný příběh pro povzbuzení. Před několika lety jsme adoptovali z útulku kříženku RTW. Agresi vůči manželovi jsme jí vyměnili za vítání a my jsme se naučili dodržovat pět kynologických pravidel. Z feny, která měla původně skončit jako hlídač objektu, se stal úžasný rodinný pes. Přes velké zdravotní potíže, které statečně překonává, nám dělá radost dodnes. Přejeme hodně fyzické i psychické síly. Madla a Diana

Toto jméno je prokleté,protože my měli NO od lidí co pokousal svého pána na krku a rukách s jménem MAX.Byl agresivní bez příčiny,ale neúnavný,stopro hlídač,ale mému muži jeho povaha vyhovovala.Nelámal ho,necvičil,nenapravoval ho,jen musel dodržovat určitá pravidla.Např.snesl 3pohlazení po hlavě,pak útočil,krmení dostával v kotci šoupětem jak u lvů,protože se vrhal na člověka co nesl s miskou žrádla,do auta skočil s radostí bleskem se otočil s zuřivostí se rval na člověka co sáhl na dveře autamaby ho zavřel.Mimo kotec měl košík a na venčící procházce,kde potkával lidi musel mít i vodítko,protože některé lidi míjel bez povšimnutí a pak mu někdo neseděl a bez jakéhokoliv varování zaútočil směr hlava-krk.Pohlaví mu bylo šumafuk,po dobrém nic a po zlém ještě horší,takže jsme mu museli jeho chování tolerovat,být ve střehu,kdy tzv jeho tělo ztvrdlo a ocasem dole pumpoval jak ruční pumpa a pak vyrazil.Hlídal bez odpočinku a jeho hyperaktivita se mu stala osudnou,v pěti letech ho zradilo srdíčko a odešel z minuty na minutu.Pravděpodobně byl nemocný,psychicky nebo nádor na hlavě,vím já,byl to abonent na utracení,ale manžel by to nikdy nedovolil,jemu seděl.Pravda,s Maxem jsem se nikdy nebála a ač pes plný problémů,nikdy na něj nezapomeneme.Pro nás to byla zkušenost k nezaplacení,koho takový MAX potká?Jen vyvolené. Lída Kotlíková

Lído, přesně tohle je ten samý případ. Taky půjde jen o to, aby byl v určitém provozním módu:-). Víc se s tím udělat nedá. Děkujeme za krásný, životní příběh. Je to pro majitele Maxe cenná zkušenost, když si tvůj komentář přečte. Zdravím a smečku hladím.

Náš Max dostal toto jméno až od nás , netuším jaké měl před tím a zda se ztratil nebo ho někdo vyhodil . U nás dostává jídlo do kotce nebo kamkoli jinam bez šoupěte. I když pokousal dceru do ruky nedali bychom ho nikdy utratit . Netuším jaké má špatné zkušenosti , ale myslím že to není nikdy psem , ale ve většině případů pánem a majitelem , takže pevně věřím , že se nám ho podaří vrátit kapku zpátky k lepšímu . Nejde nám o žádné výstavní povely , ale o základní poslušnost . A myslím že to zvíře to dokáže ocenit i když bohužel zatím jen mě jako svému zachránci jinak ostatní členy rodiny tak nějak akceptuje mimo mladší dcery.