Soužití s buldočkem Cipískem
Měli jsme v té době malou dceru Petru, ovčačky Lissu a Zaru a ne moc peněz. Dalšího velkého psa jsem rezolutně zamítla. Anglický buldok, jako další adept stál 20 000,-, což bylo ústřední topení pro náš dům, který se tehdy dodělával. Tak volba padla na francouzkého buldočka. Chvíli to vypadalo dobře, byli beznadějně vyprodaní, ale pak přišel dopis od jednoho chovatele, že jeho přítel chovatel má mimča na prodej. Ještě ten den jsme pochopitelně jeli pro pejska. V babinci prý chyběl mužský element. Podmínka pro odběr pejska byla, aby nový majitel byl pejskař tělem i duší. Smůla, asi nám bude prodán. Když jsme přijeli do vesnice blízko Slaného a našli p. Vobra v prasečáku, kde pracoval, nestačila jsem zírat na ta spokojená prasátka, vysoko podeslaná a blahem vrnící. Zázrak, tehdy to tak nikde nebylo. Dostalo se nám rentgenového pohledu, jestli nejsme nějací podvodníci nebo požírači psů, ale bylo vidět, že pán byl s námi spokojen. Zeptal se, jestli se nebojíme psů, že jich má víc a otevřel vrata svého panství. Tolik psů různých plemen jsem v životě pohromadě neviděla, ale všude bylo čisto, pejskové spokojení a přátelští, čímž si zase pán získal nás. Dostalo se nám bohatě rad, které se v budoucnu ukázaly, jako rady k nezaplacení.Jedna rada zněla, jak nemáme dávat větší kus masa, protože buldoček se dokáže udusit. Sám takovou smutnou zkušenost udělal. Další, jak nemáme podcenit horko, buldoček má problém ho díky své zkrácené nosní partii vydýchat. Další, že případné majitele fen máme varovat, protože buldoček někdy není schopen sám porodit. Zaplatili jsme a jeli s Cipískem domů. Když jsme přijeli, ovčačky nedůvěřivě obcházely to funící a chrochtající divné stvoření. Vyzkoušely packou, jestli to není nějaká nová hračka, což Cipík snážel s naprostým klidem. Byly mu tři měsíce a pejsků poznal hodně. Moji rodiče, u kterých jsme tenkrát bydleli, jen spráskli ruce a pravili, že jsme se zbláznili. Naopak malá Petra vytáhla z pusy dudlík a vrazila mu ho do tlamičky. Časem se z toho stal takový sport. Oba tuhle aktivitu přežili bez úhony na zdraví. Cipík se rozhlédl, kde je něco k jídlu a okamžitě se jal luxovat misky obou fen. Ty zaraženě přihlížely. Asi třetí den jsme zjistili, jak dobrou radu, ohledně masa nám p. Vobr dal. Každý pátek zajistil cvičák přísun masa. Přivezla jsem plnou kárku a začala maso porcovat. V tom mi Cipík kus ukradl. Okamžitě ho spolkl a vzápětí vydávil. Opět spolkl a vydávil. Než jsem stačila maso zabavit, opět spolkl. Jak vylítlo zpět, rychle jsem ho , notně oslintané zabavila. Poučení pro příště. Jeho žravost byla neuvěřitelná. Zkoušel loudit u stolu a to byl zážitek. Nejdřív se spustila dlouhá tkanička slin z jednoho koutku, pak z druhého, oči mu doslova lezly z důlků. Pár dní jsem měla vždy po ruce dětský bryndák a otírala ho. Nakonec v době našeho jídla šupajdil na chodbu. Totéž se odehrávalo při vaření. Noci s chrápajícím buldočkem jsem nesla těžce, protože se skvěle doplńovali s mým mužem. Na chodbu byl vyhozen bohužel jen Cipík. Procházky byly také zajímavé. Jsem zvyklá se svými psy dělat dlouhé procházky. Cipík považoval dlouhou procházku nad 50m od domu. Rozplacatěl se, jak žabička a odmítal jít dál. Venčení teda probíhalo následovně. Můj muž s Cipíkem a já s fenama jsme vyšli nastejno. Když já jsem se vracela, potkala jsem oba kluky u okálu Jiřiny Bohdalové, protože tam byl velký zdroj požitků, tak když to Cip zjistil, byl tam ochoten dojít. Paní Bohdalová neváhala opusinkovat tu zaslintanou tlamičku a dát něco dobrého. Po přestěhování do Chocerad určitě Cipík na ní vzpomínal. Tady působil velmi exoticky. Byl široko daleko jediný. Jednou můj muž odvážel půjčenou kárku, tak naložil Petru a Cipíka, aby to bylo rychlejší. Mně to nedalo a dala jsem pejskovi dětskou čepičku na hlavu. Bylo šero a celá trojka potkala jednoho známého, který se velmi divil, že už máme kluka. Možná jsem byla v podezření, s kým. Takové divné dítě se hned tak nevidí. Jednou při prochajdě, nedobrovolné, Cip zjistil, že pár desítek metrů od nás mají skoro sousedi díru v plotě, kterou by se dalo ukrást jejich slepicím jídlo. Nápad brzy zrealizoval, nám bylo podezřelé, že chce jít na procházku. Hned za vrátky se dal do běhu a šup do díry a už se krmil. Byl dostihnut téměř vzápětí, ale lidi měli menší šok a asi nevěřili, že příšerku krmíme. Mívali jsme za plotem zajíce, který se moc rád honil s fenama. Cipík na něho byl pěkně naštvaný. Akce probíhala následovně, když jsme šli venčit, zajíc vyrazil, holky za ním, udělali kolečko, zajíc se vrátil k plotu, holky šly dál, Cip většinou se vracel po svých 50 m sám domů. Zajíc totiž chodil k našim slepicím na zrní, stejně, jako bažanti. Pak to jednou přišlo. Holky vyrazily za zajícem a Cip taky. Venčil můj muž, který s nima běhal denně 2 km k lesu. Zajíc se vrátil, jako první, holky s manželem za půl hodiny, ale Cipík nikde. Přivrávoral za další půlhodinu, jazyk modrý, zakymácel se a padl na bok. Napadlo mne, že je konec. Dala jsem první pomoc a Cip se nám vrátil. Cipík miloval pozornost celého lidstva, když nebyla předstíral chorobu. Byli jsme na veterině v Říčanech hodně často. Tam byl vždy prohlášen za zdravého, my za panikáře a naše peněženka měla úbytě. Taky miloval sex. Když feny háraly, neustále jim visel na noze a snažil se plodit. Aby se ho zbavily, uspokojily ho vždy orální cestou. Začal toho využívat, i když neháraly. Jedno mu ale musím přičíst ke cti, případná mimča ovčaček bral vždy za své potomky, byl u porodů a staral se úžasně. Už v Praze měla má puritánská matka šok, když viděla, jak ho feny uspokojují. Když holky neměly náladu, seděl Cipík pohodlně opřený třeba o zeď a věnoval se onanii. Dopadlo to tak, že si odřel vlastní břicho. Na veterině jsme dostali moudrou radu, aby se tomuto hobby tolik nevěnoval. Dobrá rada nad zlato. Také svým hlučným spánkem mne někdy uváděl do místních drbů. Přišla sousedka, věděla, že manžel odjel na noční, ale slyšela mocné chrápání, tak mne podezírala, že mám ve vedlejší místnosti pořádně stahaného milence. Nakonec jsem jí zdroj musela ukázat. Jo, život s buldočkem je opravdu pestrý. Autor Eva
Foto můj archív. Petra a Cipísek 1984
