Povídka o pejskovi
Vážení přátelé,
jsem majitelkou pejska - plemeno Joršír. Tohoto temperamentního pejska jménem CHARLIE mám již osm roků. Své povídání začnu však od samého počátku, kdy jsem ještě bydlela u svých rodičů, kteří vlastnili chovnou stanici německých ovčáků z Dobešova dvora s fenkou jménem ARANA. Byla to nesmírně hodná a poslušná psí máma, která vychovala celkem 7 pejsků s větší části pro potřebu vojáků a policie s ohledem na výborné stopařské vlastnosti. Ona sama pak po narození našeho syna plnila zodpovědně úkoly opatrovatelky i hlídačky dětského kočárku. V době kdy se náš syn pokoušel postavit na vlastní nohy, ochotně nastavila hřbet případně ocas, aby pak společně absolvovali malou procházku, která se časem proměnila na pravidelné vycházky na které se oba těšili. Když nám však po 12 ti letech odešla do psího nebe, nastal v naší rodině hluboký smutek a rodiče s ohledem na své stáři o náhradě již neuvažovali.
Jelikož v této době jsme spol čně s manželem budovali vlastní domácnost, byla myšlenka na pořízení jakéhokoliv domácího zvířete rovněž odložena. Asi po dvaceti letech byla tato otázka opět aktuální a v naši domácnosti jsme přivítali fenku PEGGY – kníračku, která splňovala naše představy. Bohužel jsme se z její přítomnosti těšili necelých 9 let, kdy nás pro cukrovku a následném oslepnutí opustila. Naše myšlenka „Už nikdy žáden pejsek“ však trvala necelé 3 měsíce, kdy nás náš syn společně s vnučkou překvapivě obdarovali pejskem jménem CHARLIE. Peggynka byla krmená s námi, což se bohužel odrazilo na jejím zdraví. Když jsme nakonec přešli na granule, bylo již pozdě. Charlieho jsme začali krmit už lépe, od mala mu sháníme krmivo Pro Pac a nikdy nám nemarodil. Jako oblíbený pamlsek používáme masové tyčky od Salače, nyní jsme mu koupili i zvěřinové kostičky. Po poučení z minula si dáváme velký pozor, co svému pejskovi dáváme a jehož temperament a kaskadérské kousky nás již 8 let plně zaměstnávají. Jako příklad uvádím jen jeden :
Když jsem se rozhodla sednout si do křesla a číst, svojí pozornost si vynutil skokem na moje rameno a následně i na hlavu, neboť výhled z tohoto místa přes okno do volné přírody splňovalo jeho představy pozorování.
Tímto krátkým příběhem zdravím všechny přátele pejsků a současně přejí mnoho radosti všem, kterým osud domácích mazlíčků není lhostejný.
Libuše a pejsek Charlie.
