Les psích duší Chocerady - Hačmor - výcvik

Létající Čestmír

         Dnes to vezmu za paničku já, německý ovčák Morgan, protože chci vyprávět o jednom svém kámoši, který to v životě neměl lehké. Je veselý a hravý, tak moc, že mi nedávno v návalu přízně uždíbl kus ucha. Tak čtete, jak pejskové padají ze vzduchu ve chvíli, když to jejich budoucí člověk moc potřebuje.

         Čestík je míšenec peruánského naháče a čehosi s krátkými nožkami. Nemá srst, jen na hlavě má takové legrační číro. Když jednou jeden osamělý starší muž třídil na záhonku ředkvičky, slyšel, jak přibrzdilo nějaké auto. Najednou do ředkviček něco plesklo. Nevěřil tomu, co viděl. Podivnou bytůstku bez chlupů s malým kartáčkem srsti na hlavě a velikýma očima. Zrovna přemýšlel, jak je sám a jestli by nějaký pejsek s ním nebyl rád. Tohle stvoření, ale nečekal. Pejsek byl nějaký divný. Opatrně ho vzal, zabalil do kšiltovky, nastartoval auto a jel se poradit na veterinu. Tam kluka prohlédli, pána poučili o tom, že je to napůl naháč, který prostě takhle vypadá. Čestík byl naštěstí po letu vzduchem v pořádku, tak mu pán koupil jídlo a nějakou výbavu a jeli spolu bydlet. Z pejska se vyklubal bezva kamarád, akorát měl jednoho nepřítele. Synovce starého pána, který hodně pil a těšil se, až pán zemře a on propije jeho majetek, protože jiný dědic nebyl. Nechával se slyšet, jak první poletí z domu ta příšera.

Uplynulo pár let, kdy život Čestíka byl naprosto dokonalý. Jednou se jeho pán dozvěděl, jak osud rozhodl. Lékaři mu našli moc zlou nemoc. Pán měl jen pár měsíců života. Co bude s Čestíkem? Pán si vzpomněl na svého letitého kamaráda, který šel právě do důchodu a přemýšlel se usadit ve stejné vesnici, aby mohli stáří prožít spolu. Synovec mezitím opět v hospodě exceloval, když se kasal, že už brzy bude vše jeho. Pán ale vše zařídil jinak. Svému kamarádovi za symbolickou cenu prodal celý svůj majetek, protože věděl, že Čestík bude mít domov a nového hodného pána. Ten se hned přistěhoval, s Čestíkem se stali přáteli a společně byli u posledních chvil svého přítele a páníčka.

Osud se naplnil. Byla zima a synovec se dozvěděl, že nic dědit nebude. Opil se tak, že usnul ve sněhu navždy. Těm dvěma rozhodně chybět nebude. Tak jsem poznal já Čestíka. Jeho nový pán ho bere všude sebou a už několik let nakupuje u nás proviant. Čestík mu při jízdě leží za krkem, jakmile auto u nás zastaví, vyřítí se ven a hurá ke mně do výběhu. Někdy mám pocit, že jich přijelo víc. Mám ho všude, tak blbneme , než si jeho pán pokecá s mou paničkou a nakoupí pro Čestíka. Tomu říkám psí život.

17.12. 2010 za paničku Evu Morgan od Dagy