Les psích duší Chocerady - Hačmor - výcvik

Abych se představil. Jsem třicetikilový pes Adam. Jsem chytrý,  jsem charakter,jako všichni jedinci mého druhu, proto máte tu výsadu, že nás máte, tak si toho važte. Věřte, že známe vaše slabiny a umíte z nich dobře těžit. Dá to někdy trochu zabrat, ale rozhodně se vyplatí.
Hele, jdem ven a dneska s páníkem, tak toho zmáknu. Nejdřív projevit radost a pořádnou. Lítám ke dveřím, štěkám, skáču a vše kolem lítá také. Psychologie, tak se dostanem ven rychleji, abych něco nerozbil. Vyletím ven a čekám u vrátek. Hru na nasazení obojku miluju. "A nenasadíš, nenasadíš, no, ještě to zkus, tohle mne šíleně baví! ÁÁÁ, tamhle jde fenka Lili od vedle, tak  co děláš s tím obojkem, jdeme ne? " Mávnu packou, otevírám vrátka a bez obojku letím za Lili, ten můj moula, ať si nasadí obojek sám, já čekat nebudu, Lili krásně voní.  Za mnou řev, ten trouba si myslí, že neposlechnu volání přírody, ale jeho? Tůdle nudle. Doběhnu Lili a jímám se svých povinností. Lili je také pro. Její panička řve, aby si mne páníček chytil, že si nenechá takovou obludou prznit fenu. Nemohu se trefit, Lili je moc malá, tak alespoň zavrčím na tu její uřvanou ženskou. Lekla se a zmlkla, ale to už jsem odtažen a upoután na smyčku z vodítka. To je keců. Na mou věrnou psí hlavu. A omluv druhé straně. A co ta nadávka - obluda? Jsem zhnusený a řádně upoutaný. Jdeme na druhou stranou než Lili a já poslouchám proslov. Najednou ucítím další krásný pach. Tak tuhle osobně neznám, ale za chvíli jsem u tebe, má lásko. Napnu všechny síly a vyrazím.  Páníček v předklonu za mnou, to než vybalancuje, budem už daleko.  Drží vodítko oběma rukama, protože dřív si ho omotával kolem zápěstí, já vyrazil, on narazil a zápěstí měl zlomené.
Tentokrát se stačil zachytit zábradlí a se mnou to pěkně škublo. Dobře, tak udělám milujícího psa a zablácené tlapky si otřu o jeho bundu, ještě ho olížu, jejda upadl mi při tom laskání. Zase proslov, že mne bude venčit pouze panička, když mne musela mít. Beru, ta vlaje, kam zrovna potřebuju.
Zkusila na mne fintu, kterou jí někdo poradil v nějaké internetové diskuzi. Koupila mi ohlávku. Než mi tu věc nasadila, jsem charakter, tak jsem si to užil, dvakrát byla na podlaze, rozbil jsem starodávnou cukřenku po prababičce, jak jsem tu věc odhodil a kdyby se mi tolik nechtělo čůrat, tak by nikdy nevyhrála. Venku jsem zjistil, že ohlávka je děsná průda a takhle teda rozhodně ne. Situaci jsem dobře promyslel. Páníček odjel pracovně pryč, tak jsem měl volné pole působnosti. Když přišlo venčení odmítl jsem jít ven. Nereagoval jsem ani na pamlsky a to chce hodně odříkání, ale jsem přeci charakter. Prostě ohlávka a panina nevyhrají. Vyhlašuji válku. Zalezl jsem za pohovku a čekal. Panina čekala taky, pak řekla, ať se teda protrhnu, ale běda jestli bude někde louže. Nejsem dnešní, abych dělal louže, kde to hned uvidí a odskočil jsem si do její skříně, kterou dost často větrá, aby jí oblečení vonělo. To než zjistí, vonět určitě bude.
Za pár hodin už jí to bylo divné, tak povolala posilu. Soused pracuje se psy. Nemám ho rád, když vidím, jak necharakterní mojí kolegové mu dělají, co na očích vidí. Přišel, já chytrý pes jsem už měl vše promyšleno. Zavolal mne, přišel jsem, způsobně usedl a hodil okem po panině. Nechal jsem si dát obojek, připnout vodítko, dal jsem tomu hulvátovi přednost ve dveřích a šli jsme. Panina tam stála s pusou dokořán. Soused mne pochválil a divil se, jak se mnou mohou mít problémy. Venku mne předal panině a šel za svými patolízaly. Čekal jsem, až bude z dohledu. Spořádaně jsem vykonal potřebu a napjatě číhal, až se panina schýbne uklidit hromádku. Pak jsem pořádně zabral a zvýšil rychlost z 0 na 100.  Spolehlivé. Panina projela elegantně mým exkrementem, zařvala a pustila vodítko. Hurá svoboda. Musím toho využít. Nějaké povely mne nezastaví, jsou mi naprosto fuk.

Po několika hodinách jsem skončil na odchytové tyči policie. Byl jsem převezen do útulku, kde mne panina druhý den objevila. Měla slzy v očích a děsnou radost, že mne našla. Já se tam dobře najedl, prospal, tak jsem jí svalil na zem a dal jí najevo svou psí náklonnost.

Jdeme domů. Včera to bylo naprosto bezva, dám jí pár hodin, laskání a přežírání vybranou krmí není špatné, a zkusím znovu včerejší trik. Jsem přeci charakter a zotročit se nedám.

Za všechny charakterní psy, Adam

Takhle to být ale nemusí, obraťte se na nás.

Zapsala: Eva