Les psích duší Chocerady - Hačmor - výcvik

Bylo srpnové odpoledne, když jsem si všimla, že se k našemu plotu někdo příplížil. Chvíli se ozývalo šeptání, bylo vidět, že probíhá rodinná porada. Pán s paní. Ta si dodala odvahy a zeptala se, zdali ubytujeme jejich psa. Týden předtím, jsem utrpěla lehký otřes mozku, protože mne napadl briard a já padla hlavou dost  nešťastně na kamení. Po tomto zážitku, hlava mne stále trochu bolela, jsem se opatrně zeptala, co že je to za pejska. Berdardýn a zlý, zněla odpověď. Trochu se se mnou zhoupl svět. Děsili mne dál, ale to už jsem začínala uvažovat normálně. Zlých a kousavých psů jsem potkala už hodně, a přesto se dali zvládnout. Nakonec se s nimi pracovalo dobře. Bernardýn byl vždycky můj sen, přestože vím, jak právě on dokáže rychle zaútočit a jak málo se povahově podobá televizním Bohoušům.  Pán zatím vyjmenoval seznam posledních Belisových obětí a čekal, jaké to na mne bude mít účinky. Asi byl dost překvapený, když se dozvěděl. že mohou Belise přivézt. Podíval se na svou manželku, rychle se rozloučili a zmizeli.  Ve smluvený den ráno, přijela dodávka, ze které vypadlo ohromné tele. Belísek byl ohromný exemplář svého plemene. V první chvíli si mne vůbec nevšímal. Většinou každý pes je úplatný a já měla pro tuto příležitost kapsy plné piškotů. Vytáhle jsem hrst, zapřemýšlela, kterou ruku méně potřebuji, naladila te nejjemnější hlásek plný něhy a začalo bližší seznamování. Drobeček zavětřil, upřel na mě krhavý pohled, zapřemýšlel a dal se do pohybu. Přivlnil se velice rychle, otevřel tlamu a moje ruka zmizela až po loket. Vzápětí mi ji vrátil důkladně olepenou slinama a drobečkama piškotů. Ve výši mého žaludku si o mne otřel tlamu. Postranní kapsy mé pracovní bundy vypátral velice rychle. Piškoty byly jeho vášeň. Netrvalo dlouho a já vypadala fantasticky. Ulepená flákanci slin a drobkama piškotů jsem začínala zvolna tuhnout. Je možná divné, proč jsem měla v srpnu bundu, ale znám podobné roztomiloušky a jejich sliny. Člověk je totiž zakrátko doslova naškrobený. Belísek slintal důkladně. Bylo však vyhráno. Nechal se hladit a začal si hrát.  Vždy, když začínám s cizím psem, nechám důkladně vypovídat páníčky. O svém psu si každý rád povídá a já se dozvím jeho zvyky i zlozvyky. Nejsem a nebudu zastáncem předávání psa ve vratech, kdy by mi  majitel vrazil vodítko do ruky a rychle prchnul. Je velice důležité poznat psa i jeho pána a prostředí, ve kterém pes žije. Také každý, kdo svěřuje někomu psa, by měl znát vše, co jeho miláčka čeká, navíc by měla být vytvořena písemná smlouva. Přizpůsobit nové podmínky starým a proniknout do psí duše, to je to, o co se s každým novým psem snažím. Povídali jsme si asi hodinu. Nadešel čas rozloučení. Páníček zavedl Belíska do kotce, poslední pohlazení a rodinka odjela.  Asi po hodině jsem šla kotec otevřít. Pejsek zmožený dojmy , tvrdě spal. Probral se a s nadšeným očekáváním dalších pytlíků piškot, mne mile uvítal. Něžně mě svým skoro metrákovým tělem narazil na plot, spolkl úplatu a už se ode mne nehnul ani na krok. Celé dva roky trvalo naše přátelství, než se jeho majitelé odstěhovali na druhý konec republiky. Byl u nás mnohokrát ubytovaný, asi mě měl rád, protože v mé přítomnosti nestrpěl ani mého muže, na kterého ukrutně žárlil. K cizím byl velmi útočný. Hodně lidí si myslí, že bernardýn je takový hodný strejda, který je absolutně neškodný a přes veškerá varování se snaží s ním skamarádit. Není to pravda, Belísek byl toho důkazem a vzniklo pár kuriózních situací. S jeho páníčky jsme se posléze velmi skamarádili a pravidelně jsme se navštěvovali. Při jednom takovém příjemném posezeníčku se ozvalo bouchání na dveře. Zarazilo nás, kdo to může být, protože přes Belise nikdo neprošel, ani jsem ho neslyšeli štěkat. Když pán domu otevřel dveře, stál tam drobný Vietnamec a vedle obrovský Belísek. Mužíček nám vyprávěl špatnou češtinou, jak na nedaleké dálnici píchl kolo a shání pomoc. Jako první na ráně byl právě Belískův služební prostor a jelikož zadní brána byla od domu značně vzdálena, nebylo volání slyšet. Vysvětlení znělo asi takhle: " Já volala, kžičela a nikdo mne neslyšela. Já moc bála toho velký pes, když dlouho nikdo nešel, já prosila velký pes, aby mě pustila dál a nesnědla. Velký pes hodný, já tady." Proč velký pes pustila a nesnědla je mi velkou záhadou dodnes. Asi kouzelné slůvko, prosím, působí i na bernardýna. Byl však opravdu tak hodný? Proč cizinec mluvila v ženském rodě........? Autor Eva