Les psích duší Chocerady - Hačmor - výcvik

  
I já patřím k těm „bláznům“, co propadli detektoringu. Je napínavé dotýkat se předmětů, které odpočívaly v zemi dlouhou dobu. Někdy se zamýšlím, co to vlastně bylo, k jakému účelu to asi sloužilo, kdo ztratil tohle nebo komu to patřilo. Když detík ohlásí nález, je to prostě adrenalin.

Před lety jsem vyrazila se svými fenkami na trénink stop na jedno pole. Bylo čerstvě uvláčeno, já teda bez detíku, ale mé ucho zachytilo signály hned několika detíků. Popošla jsem za takovou vyvýšeninu a ejhle, celá skupinka hledačů. Našlapala jsem si stopy a měla hodinu čas, než zestárnou. Tak jsem pozorovala, co bude. Hoši hulákali: „vole, tady musela vést ta cesta, vole, mám pípanec, vole něco mám“, ale pokaždé to nebylo nic moc. Evidentně jim štěstí nepřálo, i když byli kvalitně vybavení. Slunce se překonávalo, tak „mrcasníci“, jak si říkali, vadli a nacházeli stále jen odpad. Najednou se přikolébal na křivých nožkách dědula, v ruce nějaké udělátko, které dnešní detektory ani nepřipomínalo. Chlapce rozveselil už jen pohled na něho. „Hele, volové, děda nám ještě vytře zrak,“ řvali nadšením. Děda nic. Párkrát mávnul, tam co hledali už hodinu a ozval se ječivý zvuk. Děda se usmál, zalovil v hlíně, vytáhl žluté kolečko a o kus dál se celé divadlo opakovalo znovu. Hoši ani nedutali a veškerý humor je rázem opustil. Dědouš pohladil svůj výtvor, kolečka ukázal ostatním a pravil: „jo, volové, příště lépe poslouchejte a méně řvěte. Celou dobu vás pozoruju jak si šlapete po nálezech a nejste schopní je najít. Hledejte s pokorou a příroda se vám otevře“. Pak z nich vytáhl cigára a spokojeně odkráčel. 21.11.2010 Eva

Mince na obrázku, který je pouze ilustrační, se rozhazovaly po polích, aby zajistily bohatou úrodu. Slunce v nich odráželo své paprsky a proto název duhovka. Keltové si tak zajišťovali náklonost BOHŮ.