Tajemství jedné ID známky - svědectví schované v zemi
Začnu od začátku, v jedné z těch osad jsme měli chatu, a tak už od útlého věku mne bavilo prolejzat místní křoví plné jam. Nebyla jsem sama. Také kamarádi lovili nejrůznější poklady, které se tam daly najít. Jen při stavbě chaty našel otec několikery švýcarské hodinky, jedny dokonce funkční, které pak s oblibou nosil. Nacházeli jsme nábojnice, knoflíky, zbytky řemenů, opasků a vojenských bot. Dokonce jednou jsme našli dlužní knížky, malé, hnědé sešitky ve sklenici i s inkoustovou tužkou.
Inkoustová tužka, pro ty mladší, psala, jako normální tužka, když se olízla, psala fialově. Byla jedovatá, ale to nikomu v té době nevadilo. Dlužní knížky jsme donesli domů, ukázali rodičům, kteří se zhrozili, co jmen dlužníků znají a my je zase museli jít pohřbít na místo zvané Ostrůvek. Psal se rok 1968.
Nebylo snad chataře, který by neudělal nějaký nález na svém pozemku. Z pohledu dnešního detektoráře ZEMĚ ZASLÍBENÁ, ale to už dávno není pravda.
Přesto jsme se vydali zkusit štěstí. Rozdělili jsme si územíčko na moje a tvoje, i když naše detíky Tesoro se neruší, takže můžem hledat i blízko sebe. Ze začátku nic moc, nábojnice, knoflík, plechovky od piva a běžné bordýlky. Pak najednou mincička 1 halířek rok 1891.
Docela slušný stav. Měli jsme málo času a stmívání už začalo, když slyším zcela neartikulované skřeky, pak týýýýýýýýýý vole a kolega skáče do výšky. Zeptala jsem se , jestli mám prchat od něho, nebo k němu. Jsem opatrná, jeden nikdy neví....... . Když se mu srovnal tep do normálu a začal normálně dýchat, křiknul, že k němu. Tohle prý nečekal. Hliníková ID známka se začala po mnoha desítkách let klubat znova na svět.
Chudák, musel si dát cigáro, než začal opatrně známku vyjímat z díry. Celou dobu se modlil, aby nebyla prázdná. Ono totiž někdy něco vyndat, není jen tak. Malé drobné kořínky drží tu svou věc ze všech sil. Protože se nález nesmí poškodit a nikdy nevíte, co ještě může být pod ním, oba dolujeme velmi opatrně.
A už je to tady.
Krabička cigaret na fotce je pro porovnání velikosti. Hlína drží, voda nikde, budem muset vydržet domů, ale vypadá to nadějně, něco na ní je. Kolega pravil, že teda tohle by zrovna v tomhle místě vůbec nečekal, obvzlášť, když víme, kolik hledačů tam už prošlo.
Nechala jsem ho mazlit se s nálezem a rychle ještě prošla okolí. Šeřilo se valem. Najednou detík hulákal, že našel velký kus železa. Zvědavost je prevít, tak jsem bojovala s kořeny, když vykoukla pochva bodáku. Nakonec byly dvě, ale bohužel prázdné a zub času si smlsl pořádně. Co se dá dělat. Škoda. O pár metrů dál jen zbytek kůže, asi pouzdro. Vidět už nebylo, tak jsme odjeli domů.
A co nám prozradila očištěná ID známka?
Například to, že nositel měl krevní skupinu A.
Kolega detektorář dodal info v němčině a kolegyně Alena přeložila to nejdůležitější. Kdo z vás bude chtít celý originál překlad, klikněte na dobovou fotografii, která je přiložena níže.
Patřil k 44. dělostřeleckém pluku, který byl ze začátku mobilizace zapsán pod 44 polní poštou. Posléze byl 1. oddíl rozpustěn a začátkem roku 1940 se zařadil pod štáb. 3. Kolona byla rozpuštěna začátkem roku 1940. 2. Kolona byla rozpuštěna v polovině roku 1940 a 1. kolona byla zařazena pod Kolonu II. V roce 1941/42 byl I. Oddíl zařazen do IV. oddílu 8.Horského dělostřeleckého pluku...... Končí to, že byli nakonec zařazeni v roce 41/42 do 6. baterie pod 140. Pacéřový dělostřelecký pluk.
Dále jsou podrobně jednotlivé odddíly a pluky.
Hlavní velitel I. oddíl Podplukovník Semler Aufstellung- 1938, Podplukovník Konrad Badziura 1940 - pak pod 140 plukem.
II. oddíl Major Hollert 1939
Mne osobně by zajímalo, jak se dostal až k místu nálezu známky, ale o tom materiály bohužel nemluví. Přežil? Je někde na fotce? Třeba nám někdo z čtenářů napíše další informace.
Autor Eva , Alena - překlad, kolega Michal.
