Les psích duší Chocerady - Hačmor - výcvik

Už ten název v sobě skrývá něco neobvyklého. Co si jen představit - je to jen vtip a opravdu tam nic nevystavují, nebo je to úplně o něčem jiném.
Je to zcela o něčem jiném, než většina z nás známe. Je to výstava, kde si můžeme vyzkoušet, jaké to je obejít se bez jednoho smyslu, který nám poskytuje nejvíce informací - bez zraku.
Když jsem k informaci o této výstavě přišla, neváhala jsem ani chvíli a chtěla jsem to vyzkoušet. Vzala jsem s sebou i své děti - devítiletého syna a pětiletou dcerku. Doma jsem jim vysvětlila, co je cílem výstavy a nadšeně jsme vyrazili.
Výstava se koná na Novoměstské radnici v Praze 2. První část - nazvaná světlá, nabízí seznámení s pomůckami nevidomých a lidí slabozrakých, vše si můžete vyzkoušet - buď se zakrytýma očima, nebo bez. K dispozici je průvodce, který zasvěceně zodpovídá všechny otázky.
A pak se jde do tmavé části - je nutné si sundat i hodinky, telefony - vše, co by mohlo svítit.
Otevřou se dveře, malá skupinka lidí vejde, zavřou se dveře a už je jen tma ...
Najednou promluví nádherný hlas naší průvodkyně Marcely, která nám vše vysvětluje. Ptá se nás na jména a vyrážíme. Držíme se zdi a vcházíme do bytu, kde hmatem poznáváme předměty, nábytek. Poté vycházíme na "ulici" a zkoušíme se orientovat v ruchu města. Následuje les, výstava soch, kavárna.
Marcelka nás naprosto perfektně podle hlasu poznává, navádí nás, naprosto nepochybuji a zcela ji důvěřuji. Je to tak neuvěřitelné, nikde neklopýtne, nezavadí, nezaváhá. Její hlas je tak důvěryhodný a příjemný, představuji si ji jako anděla. Povídá nám o sobě, je slabozraká od narození, necítí to jako handicap. Nyní studuje právnickou fakultu, je ve třetím ročníku. Úlevu potřebuje jen jednu - nepíše testy, zkoušky vykonává ústně. Žije s přítelem nevidomým, chovají kočičky a jezdí po výstavách ...
Ani nevím, na co se jí zeptat. Je toho tolik, ale těch nových zážitků také a nějak to nejde ...
Moc zajímavá zkušenost, pro nás tento stav bez zraku končí, ale co oni? Ale já nemám vůbec pocit, že by se cítili ochuzeni, mají jiné hodnoty a životní cíle.
Vyšli jsme na světlo a já ji uviděla. Představa anděla se mi rázem rozplynula, ne, takhle jsem si ji nepředstavovala !!!!
Je to opravdu jen přínos vidět? Neomezuje nás to tak trochu? Neunikají nám hrozně důležité věci v životě?
Ano. Už to vím, oni také vidí, ale něco jiného než my. Neměli bychom se o to také ochuzovat!
Každému doporučuji tento nezapomenutelný zážitek.

Dáša