Jdi na obsah Jdi na menu
 


První žena Lilít

29. 4. 2011
Lilít - O této dámě se vypráví, že byla první Adamovou ženou. Nebylo to úspěšné manželství, však také skončilo rozvodem. Podle někoho spala se Satanem a stala se matkou džinů, jiná historika vypráví, jak Lilít utekla z Ráje k Rudému moři a ani tři andělé, které na Adamovulamia_10.jpg přímluvu za ní vyslal Bůh, ji nepřivedli zpět, jak v podobě hada podstrčila ono jablko své nástupkyni Evě ... Z kanonického Písma svatého, jak je známe dnes, bohužel tyto příběhy zmizely nebo se do něj vůbec nedostaly (historka o matce džinů pochází z islámské tradice). V démonologii Židů ale zůstala, stejně jako její děti, zvané lilim (a k té podobě se vrací pak i N. Gaiman v Hvězdném prachu). A to v podobě sukkuba, noční můry, démona, který svádí, přepadá děti i dospělé, zkrátka škodí na všech frontách. Popisují ji jako dlouhovlasou (někdy okřídlenou) tichou ženu a její děti za tvory s oslím zadkem, což má původ v pověsti oslů jako smilných a krutých tvorů. Symbolem samotné Lilít byl ovšem sýček, posel smrti, protože sama Lilít byla kdysi také kanaánskou bohyní smrti. Později přesídlila na okraj pouště, kterou nejen Židé, ale všechny národy Arabského poloostrova, považovali za výsostné území nejrůznějších démonů.Lilít se ve své démonické podobě zabývá kromě svádění mužů také unášením nebo rdoušením mrňat v kolébkách, původně ovšem byla Velkou bohyní, kterou uctívali matriarchální zemědělci a která padla za oběť novým bohům kočovných pastevců Adamova kmene – právě o tomto vypráví mýtus Lilít jako Adamovy první ženy (a o tomtéž je i známý spor Kaina s Ábelem).Většina Měsíčních bohyň či Velkých matek je známa svou dlouho a neústupnou životností, byť jsou donuceny setrvávat na podřadných funkcích a posléze se mění ve strašidla (příkladem budiž britská Black Annis nebo jisté náznaky, přisuzující podobný osud naší Bílé paní ), nebo v démony (Belzebub, Pán) či pokorné přisluhovače (řecká Athéna). Taková kariéra čekala i Lilít.Do Řecka se Lilítiny děti Lilim přestěhovaly jako empúsy, děti bohyně Hekaté. Měly oslí zadek a buď nosily mosazné boty nebo měly jednu nohu mosaznou a druhou oslí. Uměly se proměnit v krávy, feny nebo svůdné dívky, poslední podobu užívaly samozřejmě ke svádění mužů, z kterých, jako všechny slušné sukkuby, vysávaly chuť k životu.Nejisté je příbuzenství mezi Lilít a etruským démonem Lenith, který střeží bránu do podsvětí – určitou spojnicí může být lotos nebo lilie, květiny smrti, které pravděpodobně daly etruskému démonu bez tváře jeho jméno – a z Palestiny importovaná představa Lilít jako kanaánské Hekaté, bohyně smrti.Nesporně se však Lilít objevila jako succubus v celém křesťanském a islámském světě, vyprávějí se o ní pověsti v Anglii, Skotsku, ba i v Mexiku, v Íránu nebo v Německu.Byla dokonce považována za Satanovu babičku – to ve středověku a ten bral takové příbuzenské vztahy smrtelně vážně, ne jako dnešní pohádky. Tak vážně, že praktika chránit matky a jejich novorozence před Lilít vydržela až do nedávné doby.
 
Lamia

Nejvyšší bůh Zeus (ano, jsme opět v Řecku, respektive v řeckých mýtech) prožil řadu milostných dobrodružství, mnoho skončilo bez vážnějších následků, řada naopak znamenala radikální změnu v životě i neživotě zúčastněných osob. Aféra, do níž zapletl libyjskou královnu Lamii, patří k těm méně známým, zato opravdu dramatickým. Začalo to samozřejmě tím, že Bélova dcera Lamia byla neobyčejně krásná. Splňovala tím hlavní Diovy nároky, jež na své dočasné partnerky vznášel a nejspíš nejen ty; protože porodila několik Diových dětí, musel jejich poměr trvat rozhodně delší čas. Což samozřejmě nemohlo uniknout podváděné manželce Héře. Zakročila tak, jak se od nejvyšší bohyně očekává – rázně a krutě. Aby ochránila své vlastní děti a svou vlastní rodinu (takhle dlouhý vztah musel znamenat větší nebezpečí, než obyčejné zálety) povraždila Héra všechny Lamiiny děti a královnu samu proměnila v příšeru. Z Diových potomků přežila toliko princezna Skylla, neračte si ji plést s jinou, mnohem známější Skyllou, která si vybudovala živost v messinské úžině. Lamia, teď už podsvětní příšera se zvířecím tělem, ženskou tváří a ňadry, se pochopitelně mstila – troufala si však jen na děti smrtelníků a tak po nocích kradla děti a vysávala jim krev. Jeden čas se sice připojila k Empúsám a sála krev mladým mužům, ale stejně nakonec dopadla jako mnoho zde jich zmíněných nadpřirozených bytostí – stala se pedagogickým strašidlem, jímž matky samy děsily své rozjívené ratolesti. Zeus se snažil odškodnit nebohou oběť své sexuální nevázanosti a Héřiny žárlivosti aspoň tím, že věnoval Lamii schopnost vyjímat oči z hlavy a nepoškozené je vracet zpět; jedna z verzí mýtu to vysvětluje jako nezbytné opatření, protože jinak nešťastná matka nedokázala po vraždě svých dětí zavřít oči a stále před nimi měla umírající potomky. Poznamenejme jen, že tato část povídání může být jen špatně vyloženým obrazem, na němž bohyně předává hrdinovi oko, aby ho obdarovala mystickým zrakem.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář