Jdi na obsah Jdi na menu
 


Co věděli již staří Sumerové

7. 5. 2011

Tak vzdálení a přece blízcí nám jsou Sumerové. Byli a žili v jižní části Mezopotámie (oblast mezi řekami Eufrat a Tigris mezi Bagdádem a Perským zálivem). Sumer (sumersky Ki-EN/EME-GIR Země místních pánů, Země pánů jasu či Země sumerského jazyka) je považovaný za jednu z nejstarších civilizací světa (3500 př.n.l.–2000 př.n.l.). Jeho obyvateli byli krom později příchozích semitsky hovořících Akkadů hlavně Sumerové, kteří se ve vlastním jazyce označovali za „Černohlavce“.

Sumerové do Mezopotámie pravděpodobně přišli nejpozději kolem roku 3500 př. n. l. a hovořili sumerštinou, jazykem, který se dosud nepodařilo přiřadit k žádné ze známých jazykových rodin. Existují poměrně věrohodně hovořící důkazy o tom, že Sumerové pokračovali ve většině místních tradic. Původní jsou patrně názvy měst Ur, Sippar a řek Eufrat a Tigris, původně Buranuna a Idigna. Oblast byla mimořádně úrodná, ale vyžadovala stálé a vydatné zavlažování. Vynález umělého zavlažování je mnohem staršího data (asi 5000 let př. n. l.). Severovýchodní Mezopotámie byla už osídlena již před 100 000 lety.

První písemné památky jsou především ekonomického rázu, pocházejí z konce 4. a počátku 3. tisíciletí př. n. l. Nejednalo se ovšem o písmo použitelné k záznamu složitějších abstraktních pojmů. Sumerové po několika staletích z tohoto obrázkového písma vyvinuli klínopis, který se podařil rozluštit teprve roku 1802 Georgu F. Grotefendovi. Jeho práci pak dokončil anglický major ve službách perské armády Henry Creswicke Rawlinson.

Oznamuje král Darejaváuš: Ty, který ve dnech budoucích spatříš tento nápis, který jsem dal vytesat do skály, i tyto podoby lidské – nevymaž a neznič z toho nic! Dbej, ať i tvé potomstvo je neporušené zachová! Toto dal do skály před dvěma a půl tisíciletími vytesat místní král na staré obchodní cestě do Babylonu.

                img_0002.jpg

Největší dojem na mne udělal král Aššurbanipal (asi 668-626 př.n.l.) - slovy básníka byla jeho země sídlem pokojných domovů a jako jemný olej pokrývala čtyři strany světa pečlivě obdělaná jako pole. img_0001.jpgJeho jménu se však dostalo nehynoucího lesku založením knihovny, kterou dal vybudovat za účelem „své vlastní četby“. Tato knihovna byla klíčem k celé asyrsko-babylónské kultuře. Byla systematicky sestavena. Část tabulek získal král zabavením jejich majitelům, větší část dal zhotovit opisem ze všech krajů své země. Dochovala se instruktážní tabulka pro jeho úředníka Šadanu: téhož dne, kdy dostaneš tento dopis, povolej Šumu, jeho bratra Beletira , Alpu a umělce, které znáš a posbírej s nimi všechny tabulky, které jsou v chrámech Ezida. Dopis zakončil takto: cenné tabulky, jejichž opisy v Asýrii nejsou, vyhledejte je a přineste mi je. Nikdo nemá žádnou tabulku odepřít. Když shledáte, že nějaká tabulka nebo nápis týkající se obřadů, by se hodily pro palác, vezměte je a pošlete je sem!

Tak stvořil Aššurbanipal knihovnu, která obsahovala všechny vědomosti tehdejší doby. V Kujundžických vykopávkách byly objeveny i tabulky žáků, které výrazně pomohly k vyluštění klínového písma. Knihovna byla obrovská, obsahující filozofická, lékařská, matematická i astronomická díla. Mezi touto literaturou byly objeveny tabulky, na nichž bylo literárně nejvýznamnější dílo starého mezopotamského světa. První velký epos, báseň o vznešeném a strašném Gilgamešovi. Ze dvou třetin bůh a z jedné člověk! Tento epos vrhá překvapující světlo na naše nejstarší dějiny. Na fragmentech 384 hliněných tabulek byla i zpráva o potopě světa. O té potopě, kterou převypravuje Bible. Utanaptišti byl lidem přátelským bohem Ea varován o rozhodnutí bohů potrestat lidstvo potopou a Utanaptišti pak dostal podrobný návod jak se zachovat.

Celý epos o městském knížeti z Uruku Gilgamešovi sleduje jeho hrdinské činy. Jak chrámováimg.jpg nevěstka přivede do města divokého lesního muže Enkidua, aby přemohl Gilgameše. Když urputný zápas obou hrdinů skončí nerozhodně, uzavřou spolu přátelství. Zabijí pak obra z cedrového lesa, a když pak Gilgameš hrubě urazí Ištaru, která mu nabízí božskou lásku, vyzvou dokonce bohy na souboj. Enkidu zemře na strašnou nemoc a Gilgameš, aby jej nestihl stejný osud, musí putovat a hledá nesmrtelnost. Putováním dospěje k praotci všech lidí  Utanaptištovi, ten mu vypráví příběh o trestu uvaleném bohy na celé lidské pokolení, kdy se jako jediný se svou rodinou zachránil a dosáhl nesmrtelnosti. Radí mu bdít po šest dní a sedm nocí aby se stal nesmrtelným, Gilgaměš ale usne. Po marném pokusu vidí Gilgameš, že nesmrtelnost není pro člověka dosažitelná, ale že jen jeho činy mu mohou zajistit nesmrtelnou slávu.

Tento epos zasahuje do pradávných dob Mezopotámie i lidstva. To co se zdálo být neproniknutelnou zdí, se ukazuje být pouhou oponou, před jevištěm ještě starších dějin lidstva i bohů.

Alena 

Použitá literatura: C.W.Ceram - Bohové hroby a učenci, Bodo Harenberg - Kronika lidstva , José Pijoan - Dějiny umění


Na přiloženém videu uvidíte nejen nejrůznější křížence, ale i kastu vyvolených, všichni nosí "hodinky".  Možná to byl nějaký komunikátor, třeba šlo doopravdy o hodinky, ale to necháme na vás. Je však vidět i jasná genetická manipulace, proto koukejte pozorně. Zjistíte, že i Němci se inspirovali , když tvořili znak s orlicí.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář