Jdi na obsah Jdi na menu
 


Léta páně 1533

20. 11. 2010

img_9411.jpg

Léta páně 1533.
Konečně jest zimního měsíce v úplňku prosincové stříbrné luny na temné obloze, kde v tuto dobu pomalu končící noc a jasné paprsky zatím stále ještě olizují potemnělou zemi a dávají tušit, jako prst boží ruky, kterým směrem se mám uchýlit a běžet o život se smrtí stále dál a dál. Utíkám hlubokým temným lesem, již nemohu, sil mi docházejíce, ale musím, když jsem zatoužil po tom být člověkem a konečně tím kým jsem si přál, žít v těsné blízkosti té ženy. Té, jež jsem ji každý večer pozoroval ze stínu lesa, kdy světlo za oknem její chalupy prozrazovalo její přítomnost a lidský život za těmito zdmi. Možná cítila, že ji někdo odkud si pozoruje, ale nikdy jsem si nepřál to, aby mě spatřila.
Stal jsem se proto vyděděncem ze společenství v klanu, který v noci žije a loví, přes den tráví a spí, zachovává tak zatím stále svůj, ale již pomalu zanikající rod společenství, kde vládnou jen ti nejsilnější a nejkrvelačnější.
Toto vše mi bleskne rychle myšlenkami, stejně tak rychle jako jsem se svým rychlým během blížil ke kraji lesa, kdy jsem v zádech cítil stále rychleji se blížící smrt, vždy přicházejíc rychle a bez slitování. Napnul jsem své silné svalnaté tělo a z posledních sil jsem se odrazil ke skoku a prudkým vysokým obloukem jsem se vymrštil vzduchem, cítil jsem jak mi větve hustého lesa švihají po tváři a v poslední chvíli ucítil prudkou bolest v zádech, ano to bylo mé poslední rozloučení se s nimi, rozloučení se smrtí, která by v zápětí přišla, kdyby mě v tu samou chvíli neovál jasný svit přicházejícího denního světla a kdybych nestihl překročit hranice teritoria společenství.
Dopadl jsem na zem a zůstal ležet obličejem zabořeným v kypré měkké zemi, cítil jsem překvapivě stále vůni trávy jako dříve, mé vrozené smysli se nezměnily, napadlo mě, nehýbal jsem se a zprudka dýchal, cítil bolest s jakou se mé tělo začalo pozvolna měnit, neubránil jsem se temným výkřikům a pozvedl trochu šíji a svůj obličej.
Náhle jsem si jí všiml, tak jak tam stála a pozorovala mě s hrozným strachem v obličeji, výrazem strachu i údivu s bázní ve své krásné tváři. Chtěl jsem něco říci a pozvedl ruku a jakoby posunkem ruky ji naznačuji, ať jde ke mně blíže a ať se nebojí. Ale pozdě jsem si uvědomil, že lidskou řečí jsem již dlouho nemluvil, dávno tomu byla doba, kdy se tak stalo naposledy, mojí snahou se mi jen nakonec z hlasivek vydral hluboký příšerný skřek.
Než si toto proběhlo myslí, náhle jsem ucítil v srdci tupou chladivou bolest, stejnou jakou jsem vnímal na lovu, když jsem byl ještě krvelačnou bestií a lidé bránili sebe a svá mláďata a také, než jsem svůj rod natrvalo opustil, nikdy nám tyto šípy, pokud nebyli ulité ze stříbra a vykoupané ve svěcené vodě, nemohli ublížit. Jenom jsem si ještě uvědomil, jak si žena v zármutku se slzami v očích zakrývá obličej a v obrazu svých černých očí za touto ženou uviděl starce s kuší, jenž pozoruje můj krátký lidský a rychle vyhasínající život, který výstřelem ze své kuše ukončil…



Léta páně 2008.
Je 24.červen, sluníčko již zapadá za obzor a já sedím v tomto horkém dni na mezi pod lesem v místě, které jsem si léty oblíbil a mám stále rád, nevím zcela jistě proč sem stále chodím, možná mi něco čímsi toto místo připomíná. Ponořen do svých myšlenek náhle z lesa zcela jasně slyším praskání suchých větviček. Ohlédl jsem se a nikde nikdo, asi mám halucinace nebo mě snad mýlil sluch? Najednou mám pocit, jako by mi někdo za krk položil studený kus ledu, nedalo mi to a prudce jsem vstal a otočil se. Najednou jsem to zahlédl, byť jen na pár vteřin, ale tenhle pohled, který jsem v tu chvíli viděl, znám již dlouhou dobu velmi dobře z minulosti… Minulého roku jsem oslavil své kulaté narozeniny a přítel, od kterého jsem se léty mnohému naučil a kterému jsem tuto příhodu vyprávěl, se jen na mě jen pousmál a pak mi tajemným hlasem na mé naléhání odpověděl. Nikdy se ti nic zlého nestane, ale věz, oni si tě pamatují, možná se přišli jen tak připomenout, možná jen podívat, nebo až teď rozloučit, nevím, ale co vím jistě je to, že pokud na Svatojánskou noc někdy sám, nebo i s někým, půjdeš do těch míst, nikdy se již odtud nevrátíš zpátky….

L.P.15.11.2010 - Jan

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Léta Páně

(ms, 10. 2. 2011 5:15)

V souvislosti s příběhem se mi spojila jedna melodie s od Karla Svobody
http://www.youtube.com/watch?v=61NSMEE-rzE&feature=related

léta páně

(Jarka, 18. 11. 2010 19:04)

já ho včera četla 2x..hlavně mě mrazilo při čtení té současnosti..naštěstí sny jsem měla hezký,ale nepamatuji si je,jen vím,že ráno jsem si řekla-sen byl hezkej ..naštěstí:-))

L.P. 1533

(Eva, 18. 11. 2010 13:02)

Když jsem tento článek četla poprvé, když přišel mailem na Hačmor, měla jsem doslova husí kůži. Nakonec jsem ho četla 3x. Je velmi sugestivní.

Léta páně

(svatopluk z Frýdku aj Místku, 18. 11. 2010 11:32)

Teda tam u vás se dějí věci!

Re: Léta páně

(Eva, 18. 11. 2010 13:00)

Tohle s Choceradama nemá nic společného, pisatel je odjinud.