Nejdříve bych tu chtěla poděkovat majitelce Chovatelské stanice pražských krysaříků FEDAR fedar.wz.cz/  za zaslané materiály. Už nyní vím, jak cenné budou pro chovatele našeho národního plemene, chodského psa. Obdivujte dávnou prapra Gamu.

 Tak nejdřív něco o tomto plemeni, to nejlepší si necháme nakonec.

Chodský pes

"Na hranicích v službách lidu, Chod svůj čekan hrdě nes, v bouři, sněhu, větru, klidu, po jeho boku byl vždy pes."

Chodský pes je české národní plemeno, není však dosud registrované FCI. Jeho historie sahá až do 13. století. Na Šumavě střežili nejdůležitější obchodní cesty odnepaměti Chodové. Psi, kteří je doprovázeli, byli tvrdí, houževnatí a velmi odolní. Jejich povinností nebylo jen střežit pohraničí, ale byli využíváni i k pastevectví a stopování zvěře. O chodském psu psal již Jindřich Šimon Baar ve svých vzpomínkách na historii Chodska.

Praktická regenerace chodského psa byla započata v roce 1985, kdy se narodila první štěňata typem odpovídajícímu vybranému páru.

Chodský pes je středně velký pes ovčáckého typu s obdélníkovým rámcem těla. Má dlouhou srst s bohatou podsadou, díky níž je velmi odolný i v nepříznivém počasí a bezproblémově snáší venkovní chov. Vyniká harmonickou stavbou těla. Charakteristické pro plemeno je postavení a nesení krátkých uší, elegantní linie dlouhé šíje a krku a dále bohatost dlouhé srsti. Jeho pohyb je lehký a volný. Vyznačuje se živou povahou bez známek nervozity. Je přítulný ke členům rodiny, zejména k dětem. Vůči cizím osobám je zdrženlivý, avšak při ohrožení svých blízkých nebo jejich majetku umí být ostrý a útočný. Je výborným hlídacím, ochranným a doprovodným psem, který je schopen náročného výcviku a řada chodských psů úspěšně konkuruje tradičním služebním plemenům. Je obdařen vynikajícím nosem, čichové práce zvládá s lehkostí a temperamentem. Díky ideální střední velikosti a dobré ovladatelnosti lze chodského psa využít ve slepeckém výcviku. Navíc pro výborné čichové schopnosti může být s úspěchem nasazen při záchranářských akcích a při vyhledávání osob v lavinách. Projevuje rovněž vlohy pro střežení stád a práci v zápřahu. Výborně zvládá i agility a dogtrek.

Zdroj:www.zmelechovskestrane.wz.cz/index.php

A zmínka ze stránek Klubu chodského psa:Toto historicky doložené plemeno upadlo téměř v zapomnění, stejně tak jako další plemena, v poválečném období. Pouze několik nadšenců se pokusilo sestavit okolo roku 1948 návrh k uznání chodského psa Mezinárodní kynologickou federací – FCI. Z dochovaných ústních informací vyplynulo, že nebyli zcela jednotni v názorech ohledně některých základních standardních znaků. Bohužel se nepodařilo o tomto připravovaném návrhu nic bližšího zjistit a to ani z bývalého Ústředního klubu ovčáků se sídlem v Brně.

 My však víme, že kontrolovaný chov v té době už běžel , takže podklady pro FCI, pokud je někdo z čtenářů má, by byly velmi zajímavé.

A nyní vám představím Gamu p. Miroslava Fišera,

rozhodčího, kterého jsem si jako pejskaře velmi vážila. Poznali jsme se na zkouškách, které mi pískal. Za totáče plno lidí dělalo zkoušku ZM, aby nemuselo platit daně za psa. Dodnes slyším tu větu p. Fišera: Nikdo se nebojte, u mne ZM udělá každý, přece nebudete platit za svého psa. Dost odvážná věta i na začátek 80. let.  Já dělala jednu ze zkoušek do chovu, ale padající šutry ostatních se nedaly přeslechnout. Vždy se všude hrnu, jako první, má to své výhody, když se nelosuje  nějak jsem tím asi zaimponovala, takže jsme si pak nějaký čas dopisovali o výcviku slepeckých psů.   A nyní už slíbená Gama a její rodokmen.

Tři zkoušky z výkonu bylo moc pěkné skóre a vidět, ze kterých psů pochází je takový velký chovatelký bonbonek. Ostaní fotky k článku připojeny.

Archiv p. K. Beranové

S archivními fotkami ještě počarovala Alena

Pár vzpomínek přidala Eva