Les psích duší Chocerady - Hačmor - výcvik

Bacha, má samopal

Přesuneme se v čase, kdy samopaly na náměstí asi nikoho nerozhodily. Fotky, co mi přišly mailem od kamarádky Mariny, mne dostaly. Jedna byla víc, než pouze o závodu dle ZVV3 v únoru 1961. Byl na ní pan Ladislav David, člověk, který můj a nejen můj život ovlivnil na další desítky let, ale k tomu se vrátím. Vidíte, že výcvik se odehrával v reálu, dovedete si to dnes představit?

Na fotce na kopečku je vidět náš dům. Před ním stojí obrovský ořešák, tak je dům dost krytý. Byl tehdy růžový a babička za to měla u soudruhů vroubek. Vykořisťovala lidi svým obchůdkem, který jí v roce 1948 vzali a skončila u mytí nádobí v jedné hospodě. Asi měsíc po závodu, po kterém zbyla jedna fotka, se moji rodiče pomilovali a já byla na cestě. Když jsem vykoukla na svět, určitě jsem byla zklamaná, že na porodním sále není ani jeden pes. K tomu jsem se dopracovala:-) až po 9 letech zbožných přání a můj život se poté přesunul na hostivařský starý cvičák, kde jsem potkala mimo jiné fajn lidi i Marinu. Vidíte, letí to. Hodně psů mi prošlo životem a já jim děkuji. Učila jsem se celý život a dodnes mne pes dokáže překvapit. Jsou to dokonalé bytosti, které občas nechápeme.

Vrátím se k panu Davidovi. Nikdy neměl vlastního psa, ale vycvičil jich plno a ne vždy se jednalo o psy bezproblémové. Jen jedna taková příhoda. Dostal na výcvik velkého knírače, který byl velmi napadavý a majitelé ho nezvládli. 

Psa  tehdy dal do kotce a pes dělal vše, aby ho dostal. Pan David si jeho běsnění nevšímal a chodil jíst vedle zavřeného kotce. Vychutnával si každé sousto a běsnění po několika dnech, kdy pes dostával jen záchovné minimum, ustalo. Nastalo prošení o sousto. A to při dalším požitkářském a pomalém vychutnávání, bylo vyslyšeno. Protože láska prochází žaludkem, je to ten knírač na fotce při vrcholovém závodu. Láďa, jak mu můj táta říkal, ( byli kamarádi a spolupracovníci), byl prostě jednička. Škoda, že zlá nemoc ho vzala předčasně, doma mu byl pes nakonec povolen, ale už žádný nebyl. Možná znáte jeho Memoriál Ladislava Davida, který se koná na novém cvičáku v Hostivaři.

Druhá fotka zachycuje nástup na cvičáku v Hostivaři, obě pocházejí  z archivu Georga Pokrovského.  Jeho vlkošedé ovčáky můžete vidět  v tehdy dobových filmech. U někoho už nevíme, kdo to je, tak neváhejte, když někoho poznáte a dejte nám vědět. 

Je to zvlášťní, ale v noci mne něco vzbudilo a začal mi hlavou doslova proudit tento článek. Celý den mne to honilo k počítači, ale znáte to, dostala jsem se k psaní až večer. A tehdy, když jsem Marině poslala náhled, mi odepsala, že Georg Pokrovskij dnes zemřel. 

Uctěme jeho památku. V české kynologii to byla významná osobnost.

Děkuji Marině za fotky, snažily jsme se obě získat ještě nějaké informace, ale uběhly dva roky a  bohužel nic jsme nesehnaly

p. Pokrovskému, že fotky pečlivě schovával do dnešních dní, škoda, že článek už si nepřečte.

Díky Marině, která dodala ještě fotku i Georga, tak pro pamětníky sem jednu dáme.

Děkuji tehdejší době, že jsem se hodně naučila. Svazarm byl prostě fajn.

Zapsala Eva

přísně editovala Marina, děkuji. Bylo mi milovanou osobou žvatláno do druhé části a podle toho to vypadalo. Tak se omlouvám, kdo četl needitovanou verzi.