Jdi na obsah Jdi na menu
 


Jáma, aneb, jak jsme prošli časem.

5. 12. 2010

06122010241.jpgJáma je na geologických mapách vedena, jako přírodní závrt. Nachází se asi uprostřed pole a kdysi jí někdo osázel smrky, aby do ní zřejmě někdo nespadl při polních pracech. Má tvar mandle, délka asi 10 metrů, hloubka, jak kdy. Většinou okolo 6 metrů. Kolikrát jsem sama viděla, jak traktor s valníkem plným všeho možného tam jede vše vysypat. Často jsem do okolí jámy chodila se svýma ovčačkama Qwenie a Ívy, protože tam vidím široko, daleko a mohla jsem jim tam házet aporty. Radši mám vždy výhled, abych viděla případného ostrostřelce, který by běhající psy mohl zaměnit za štvoucí psy. Před pár dny dorazilo do jámy "nové zboží", chtěla jsem se tedy kouknout, jestli něco nečouhá, aby se holky nezranily. Nečouhalo nic. Jáma byla úplně prázná. V duchu jsem pochválila neznámé vyklízeče. Pak to přišlo. Qwenie i Ívy najednou začaly zježeně jámu obíhat. Míček s tkaničkou, zná ho každý pejskař, který mi visel volně v ruce se najednou začal zvedat vzhůru. Tkanička byla ohnuta do pravého úhlu. To už jsem byla lehce zježená i já. Přiznám se, že jsme se daly moudře na ústup. Další naše procházky k jámě už byly pozorovací. Opravdu každá "nová zásilka" časem zmizí. Kam? Zmizela tak polovina osobního vozu, železná postel, gumy z traktoru a plno dalších objemností. Pátrala jsem mezi pamětníky. Desítky let místní jámu zásobují. Bylo někdy někomu divné, že je stále kam vyhazovat? Přišel 26. prosinec. Ráno mi volal p. V., že nutně potřebuje krmení, jestli se může stavit ve 13 hodin, když ví, že mám zavřeno. Běžná praxe, člověk míní, zákazník mění. Bylo krásně, holky plné energie, udělala jsem dřív sváteční oběd a ve 12.00 jsme vyrazili s manželem holky utahat. Sněhu bylo po kolena, slunce nádherně svítilo a my se vydali po poli směrem na naše "Lurdy". Věděli jsme, že do nich nedojdem, protože za hodinu musíme být doma. Na poli nikdo jiný nebyl, holky se brodily v hlubokám sněhu, byly šťastné a my taky. Když jsme byli na úrovni jámy, manžel zjistil, že mu nejdou hodinky. Máme tu trasu prošlou mockrát, tak jsme tušili, kolik asi může být, šli ještě kousek a pomalu se točili k domovu, aby p. V. nečekal.  Když jsme přišli domů, manžel se hned běžel podívat, kolik je hodin. Jeho hodinky při vstupu na náš dvůr se normálně rozešly. Pokračovaly v čase 12,25. Hodiny v domě a na mobilech, ale ukazovaly něco jiného. Čas 11.00.  Nenápadně jsme se pozorovali, který z nás se zbláznil. Nicméně i p. V. opravdu přijel za dvě hodiny, jak měl domluveno. Kde jsme byli? Kam jsme se propadli v čase? Proč jsme nezpozorovali nějakou změnu v krajině? Proč Qwenie a Ívy nic nepostřehly?  Dnes už s námi holky nejsou, jáma je občas plná až po okraj a po pár dnech je zase prázdná.......... 

Autor Eva

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Návrh.

(svatopluk z Frýdku aj Místku, 5. 12. 2010 18:38)

Ideální místo pro odložení politiků,jaderného odpadu a jiného podobného svinstva!

Re: Návrh.

(Eva, 5. 12. 2010 19:31)

Návrh přijat na 100%. Místa je evidentně dost.

Re: Návrh.

(Alena, 5. 12. 2010 22:03)

Jen to ne, bůh ví, kde to přistane! A co když to pak pošlou zpátky?

Re: Re: Návrh.

(Eva, 6. 12. 2010 7:58)

To mne děsí taky, škoda, že obec si tohodle samouklízejícího se smetiště nevšímá. Druhá věc, která mne děsí, je ohromná zásobárna vody, kterou si můžeme zničit, a které je všude pod zemí před jámou, až po Lurdy.

Jáma

(Jan, 5. 12. 2010 20:12)

Že by se už otevřeli dveře do paralelních vesmírů a dalších možných časoprostorů?

Re: Jáma

(Eva, 6. 12. 2010 7:53)

Asi ano, marně pátrám po nějakém záznamu nebo pověsti, že by se někdo ztratil. Bohužel chybí choceradská kronika. Třeba někdo něco písne. Jen jsem narazila na podivnou vdovu LE FEBREovou, čarodejnici, snad i vražednici, ale ta zas někdy příště.................