Les psích duší Chocerady - Hačmor - výcvik

Babička to zařídila, aneb vůně buchet

Když někdy nevíte kudy kam, začnete dostávat znamení, že bude líp. Měli byste si takových upozornění všímat a ne jen nad nimi mávnout rukou. Tohle tajemné upozornění mi vrtalo hlavou a nijak mne nenapadlo, že souvisí s Lesem psích duší. Jen jsem čekala, co se stane. A stalo.

Několik dlouhých dní jsem cítila babiččiny buchty. Uměla přímo napřirozené. Když jsme se vraceli třeba z chaty, tak vůně a talíř buchet byl za dveřma, když nebyla doma. Babička umřela bohužel, když mi bylo 9 let. Moc pro mne znamenala a dodnes cítím, že nějaké to spojení občas funguje. Bylo hodně příhod, kdy za vším byla babička Mánička, jak jí říkaly její kamarádky.
 Celá léta nic a najednou pořád ta vůně. Pak se ozval p. Martin a vůně byla intenzívnější. I on se zaobírá tajemnem, jak jsem se později dozvěděla. Kvůli tomu však nevolal. Začal Les psích duší sledovat na facebooku. Nebyli jsme tam přátelé, leč odkaz na můj článek se mu objevil na profilu. Cesty facebookové jsou někdy taky záhadné.
Najednou prostě zazvonil telefon, právě jsme odjížděli sekat do Lesa psích duší, a já se dozvěděla, že nám chce právě s tímto problémem pomoci.Opět zavoněly babiččiny buchty.
Pan Martin se mi asi zdá a celé to není pravda, protože ta pomoc s údržbou placu byla nabídnuta velmi velkoryse. Večer jsme na chatu probrali podrobnosti, buchty voněly čím dál víc. První pondělí nám setkání nevyšlo, byly silné bouře.
Tak jsme se domluvili na pondělí 22. května. Počasí přálo, já vyrazila k LPD s Holly, naší ovčačkou, abychom tam byly obě trochu dříve. Pak vůně buchet a auto pana Martina vykouklo z lesní cesty.
Vůně byla čím dál silnější. Nikde v okolí není žádný dům, který by byl zdrojem. Ale kdo zná naše tajemné příběhy, už se o vůni dočetl, jen nebyla buchtová.
Auto zastavilo, pan Martin vystoupil a já ho s Holly přivítala. Vůně někam zmizela, jako by něco řeklo, už to není třeba. Pan Martin je naprosto andělský člověk a možná v dnešní době má i asi občas problém, když by narazil na člověka, který by ho zneužil. Nevím. Moc jsme toho neprobrali, protože se hned hnal do díla.
První brázdu sekání jsem šla s ním, Holly šla také, kvůli malým náletovým břízkám, které sice budou v zimě sežrány paroháči, ale lepší snězený nálet, než škoda na stromkách za dušičky pejsků a dalších milých přátel, co už tu nejsou. Štěstí měl i zajíc, který vyskočil na poslední chvíli,  Holly jsou divoká zvířata šumák, tak vše dopadlo dobře. Když jsem viděla, jak pan Martin pracuje opatrně, věděla jsem, ano, sem do našeho místa lásky, sem patří.
Kdo čte naše články, ví, že tajemno zařídilo, že vůbec nějaký LPD je, ví, že kdo sem přijde s dobrým úmyslem, odejde nějak obdarován, ale kdo by přišel škodit, začne se tu bát a cosi ho nutí vzít nohy na ramena. Je zajímavé i to, jak zapomenuté věci nikdo neukradne a že jich tam už bylo.

  A večer už nic. Vůně žádná. Jen tak pro zajímavost, pan Martin je o 9 let mladší. Souvisí i tato náhoda? Poslala ho moje babička?
Nemusím snad ani dodávat, že už ráno jsem měla zprávu, kterak budem dál pokračovat v boji s trávou a plevelem. V sobotu, když počasí dá, přijede opět pomoci a vrhne se na to, co jsme dlouho nestíhali. Viz foto.

A něco hezkého na závěr. Říká se, že pes bezpečně pozná hodného člověka. Nazvala bych tyto dvě fotky: " Chceš pusinku za pomoc?"

Autor: EVA

foto: p. Martin

Eva