Les psích duší Chocerady - Hačmor - výcvik

S čerty nejsou žerty a kam čert nemůže, nastrčí ženskou. V české kotlině jsou čerti tak trochu jiní, takoví ryze čeští. Někdy se nechají přelstít, někteří se dají i zdomácnět a pak i rohy upilovat, tvrdí to lidová vyprávění. Rádi se přestrojují za myslivce, že ani jedno dívčí srdéčko neodolá. Káča by mohla vyprávět. Kdyby se nedržela čertovi na zádech jako klíště, špatně by skončila. Rádi na sebe berou i jinou podobu zvířecí, například černého kocoura, havrana, bezhlavého koně nebo ohnivého psa.  

Jejich stopy jsou rozesety po celých Čechách. Zaručené spolehlivé „cesty do pekel“ jsou i v našem nejbližším okolí. Nedaleko od lesní samoty u Divišova je v zemi dlouhá chodba. Jmenuje se Čertova pec. Je to prý tajná chodba vedoucí až do zámku Šternberku, vystavěná za Žižkovy doby. Podle pověstí v ní čert pekl brambory a proto přišla tak ke svému jménu.

Nejblíže k čertům máme mezi Sázavou a Vlkančicemi, tam na louce hrával kuželky svatý Prokop a čert mu musel běhat pro zakutálené koule až dolů k řece na louku Trapilku. Také prý svatý Prokop se dvěma čerty zapřaženými v pluhu vyoral Čertovu brázdu , terénní útvar táhnoucí se jako rokle od Černých Bud na východ, pak na sever přes Lipany až do Chotouně, Prokopova rodiště. S čertem také vyoral řečiště Sázavy. Jak se ďábel vzpouzel, brázda byla nerovná a Sázava se proto dnes tak klikatí. Svatý Prokop patří k našim čtyřem nejvýznamnějším světcům, a jeho atributem je mitra (obřadní pokrývka hlavy) a čert na řetězu.

S čerty měl údajně smlouvu i Jakub Krčín, který je znám jako krumlovský purkrabí a stavitel rybníků v jižních Čechách. To je ale dlouhé vyprávění a tak si ho nechám až po Novém roce.  

30. prosince 2010 Alena

Ilustrace akademický malíř Radim Vejvoda

Literatura :   Pavel Toufar Český Meran

Martin Stejskal a Albert Marenčin Labyrintem    tajemna