Les psích duší Chocerady - Hačmor - výcvik

Aby mne někdo nepodezíral, že přeferuju určité zbarvení, je tu k nahlédnutí můj archív a tam se každý může přesvědčit, že u mne barva až tak roli nehraje. Já osobně bych dělila ovčáky na krátkosrsté a dlouhosrsté. Povaha, která se částečně dědí, ale hlavně ji formuje prostředí, ve kterém pes vyrůstá, by měla být na stejné rovině, jako exteriér. Tam by každý chovatel se měl sám sebe zeptat, jestli právě jeho zvíře je pro chov ten správný přínos. Všichni znají praktiky, jak dostat psa do chovu, ale o tom se zde nechci rozepisovat. Jen takovou perličku: Kdysi můj poradce chovu kryl svou fenu psem...... , ale potomci žádní. Krytí měl zaplacené, tak majitel psa mu umožnil další krytí a zase nic. To už začínalo být divné, fena byla už předtím matkou zcela zdárně. Tak se začal pídit po příčině. A ta byla kuriózní. Pes měl místo varlat náhražky. Tak takhle ne. Když dnes slyším, jak někteří chovatelé preferují  bývalé východoněmecké linie, mám pocit, že špatně slyším. Když začal tenhle boom v 70. letech minulého století, začal se nám ten náš ovčák poněkud zmenšovat. Na svodech jste mohli vidět 15 -17 kg feny, které se dostávaly do chovu, protože přece kámošovi neřeknu, proč přivedl tu veverku. Podobné kámoší praktiky jsou tedy dodnes. Co však provádějí s chovem, je věc druhá. Nebudu se zde rozepisovat o různých dědičných vadách, ale spíš bych chtěla vyzdvihnout, co se lidem na ovčounech líbí. Vždy vítězí pes s hezky sytým zbarvením, přiměřené síly a mohutnosti, s pevnýma vztyčenýma ušima a dobře neseným ocasem. To je pro naprosté laiky priorita. Ale tenhle prvotní výběr má něco do sebe. Chovatelé, i vaše odchovy budou zdobit a dělat vám slávu, když budou pěkné. Kolik zklamání jsem už slyšela, když štěně vyrostlo. Jéééééééé, on je vyšislej, my jsme chtěli oranžového, a chovatel nás ujistil, že takový bude. Jasně, chtěl prodat, ale proč toho "oranžového" neměl? Když to dobře dopadne, je "vyšislej" ponechán doma, ale když ne, skončí všelijak. Bohužel, je to tak. Proč se tedy nezaměřit na zlepšení pigmentu? Nekrýt vlkošedou U fenu celočerným Y psem, protože oba ho mají málo, tudíž jejich děti nebudou zrovna zářit. Když tu samou světle vlkošedou nakryji psem s X NEBO V, když k tomu bude ještě Q, zlepším zbarvení u potomků. Pro laiky X = černý, tmavé znaky, prostě ten "oranžový", V = tmavě vlkošedý, Q= SYTÝ PIGMENT.  Nyní je v kurzu pomlouvat linie bývalé NSR, ptám se proč?  Za ta léta, co žiju s ovčouny, měla jsem možnost poznat obě strany mince a navíc, kolik importů má za předky původně české plemeníky, to už si nikdo ani nevzpomene. Zkuste se podívat na předky svého psa 30 - 40  let zpět, možná budete velmi překvapení. Už tenkrát, když jsem začínala odchovávat první štěńata, vrtalo mi hlavou, proč nebylo v chovu využito plno psů českého chovu, ale naopak import, to byla záruka, že všichni majitelé fen s ním budou chtít krýt. Co nám takový šampion mnohdy dal, škoda mluvit. Taky v chovu udělalo své jednání, které nazývám vlezdoprdelkování. Víc záleželo na tom, komu pes patří, než co chovu přinese. Pod čarou budete mít zkopírovaný mail od naší čtenářky Lenky.  I tak to tehdy chodilo. Doba se sice změnila, ale lidi bohužel. Myslím, že německý ovčák si zaslouží naší velkou úctu, když si uvědomíme kolik desítek tisíc báječných psů zaplatilo životem za druhé světové války. Kolik jich provázelo své slepé lidičky a kolik jich trpělo a trpí tím, že byli pořízeni lidmi, co si je vůbec nezasloužili. Je to plemeno, před kterým smekám a říkám:"Ovčouna prostě ničím nenahradíš". Nepomlouvejte žádné zbarvení, ani délku srsti, za jejich nedostatky můžem vždy jen my, lidé. Produkujme hezkého německého ovčáka, který nám bude dělat čest všude.  A hlavně, nedělme je. Mám zrovna blon´dáka, bývalá majitelka nad ním zlomila hůl, možná i o něj, nevím, ale rozhodně není hloupý a smekám před jeho inteligencí a ochotou + obrovskou radostí ze života. Pro ni byl jen blond a blbý. Nevím, jaké zbarvení budu mít příště, prostě mne zase někde osloví ten psí pohled s otázkou: " Mohu žít s tebou?" Ale k jednomu se přiznám, na sytý pigment budu koukat a moc ráda si zase vezmu štěně ze stejné krevní linie, z které mám všechny své psy. Poměrně zdravá genetika je pro mne důležitá. Pro ty, co mi občas kladou otázky, co znamenají ta čísla a písmena v rodokmenech, přiložíme tabulku, kde se mohou o bonitovaných psech dozvědět podrobnosti. U výběru svého pejska pak už budou vědět. Doufám, že jsem tímto článkem nikoho nenaštvala a pokud ano, nedá se nic dělat. Eva

* * *

Tento dodatek nám přišel od p. Lenky, děkujeme.

Přidávám historku, která se váže k Tylovi  z Rovenalu a přesně vystihuje stav české kynologie ( bohužel přetrvává dodnes).

Moje maminka pracovala v 70. letech jako kastelánka na Okoři. V podhradí měla k dispozici služební domeček se zahrádkou, a tak jsme trávili celá rodina víkendy i prázdniny, no a přes léto byl můj Arko u „babičky“ na venkově a  samozřejmě se účastnil veškerého dění. Jednou se stalo, že na Okoř přijel jakýsi svazarmovský činovník přes kynologii s nějakým východoněmeckým kolegou. O Arkovi se vyjádřil dost nelichotivě ve smyslu,  že ten pes určitě nemá papíry ( on náš miláček pravda občas měl jedno ucho plátěný a hozený, jako směrovku do stranu, ocas taky nenesl zrovna předpisově – většinou si ho stočil nad hřbet a ještě s ním zvesela mával, ale nám to nevadilo, byl náš a milován . No a moje maminka hrdě napřímila svých 158 cm výšky a prohlásila, že ten pes pochopitelně papíry má. Načež zaznělo, jóóó? A prosím Vás po kom je? Odpověď, po Tylovi z Rovenalu. A co myslíš? Reakce onoho soudruha? Hbitě začal do němčiny překládat, jaký že to je nádherný a perspektivní pejsek, že to ucho a ocas se ještě určitě spraví, protože pejsek je vlastně ještě štěndo J J.

Když dnes vidím jak se posuzuje na výstavách a bonituje, říkám si, nic nového pod sluncem.

Lenka

Foto archív Lenka  

Foto Tyla z Rovenalu je v hačmořím archívu.