Les psích duší Chocerady - Hačmor - výcvik

Hluchota u psa může být dědičná, může se vázat na bílé zbarvení, ale u nás to bylo jinak.

Prostě stáří vždy s sebou přináší nějaké zrady. Nic však není ztraceno.

Po desátém roce věku jsem si všimla, jak Morgan občas nereaguje na povel, na psy zásadně nehulákám, takže jsem trochu zvýšila hlas a povel byl proveden. Nejlepší test, jestli pes jen nehodlá vnímat nebo je skutečně nahluchlý je, vzít šustivý pytlík s pamlsky a třeba v kapse si pošustit. Na zhruba deset metrů se v té době už nedělo nic, reakce žádná.

Protože moji psi vždy umí posuňkové povely, další opakování výcviku nebylo těžké. Ne na vše, je však posuněk, takže v průběhu času jsme si spolu vymysleli další, které s úspěchem využíváme.

Před pár lety jsem měla možnost pracovat s malým kníračem, který byl od narození hluchý. Doma mu, jako uši sloužil další pes, ale venku bylo vše jinak.

Hluchý pes, stejně, jako hluchý člověk vnímá vibrace. Naučila jsem majitele, aby při kontaktu s ním, na něho vždy vložili ruku a normálně si s ním povídali. Metoda zabrala. Nyní jí využívám u Morgana, normálně si povídáme a kdo neví, že je hluchý, vůbec to nepozná.Na procházce využívám pochopitelně navíjecí vodítko. Ne proto, že by mě pes nesledoval, ale proto, že najednou může přifrčet třeba zdivočelá čtyřkolka v místech, kde nemá co dělat a přejet ho, protože řidič předpokládá, že pes uskočí. Hluchý to nemusí stihnout. Vnímá sice vibrace půdy, ale nedokáže vyhodnotit směr. V tomto naprosto nechápu majitele jiných hluchých psů, co nechávají psy navolno. Bohužel přejetí je tam běžné.

Příklad vnímání vibrací. Nedávno byla bouřka a mocně kdesi v blízkosti uhodilo. Dům se doslova otřásl. Morgan zpozorněl a vyrazil ke vratům. Tam přece bývá narušitel. Dřív by si podobné rány vůbec nevšímal, nemá reakci na střelbu, a zůstal by v klidu. Co se naučil využívat vibrace, reaguje trochu jinak, protože neví, odkud zvuk přišel. Rád nyní vnímá vibrace hudby, je to opět kontakt v životě ticha.

Když začal hluchnout, dost často štěkal. Jinak to není štěkací typ. Přistihla jsem ho, že štěká jen tak a naklání hlavu. Byl si vědom, že štěká, ale bylo mu divné, že nic neslyší.

S Morganem stále cvičím, je to hodně aktivní pes. Mohu s ním bez problémů dělat stopu, vidí postroj a stopovačku, tím je pro něho vše jasné, tam problém není. Když jsem si před létem dělala poslušnost, nějak jsem zapomněla, že je hluchý a udělala si vysílačku. Pro ty, co to neznají, pes na povel radostně běží v přímém směru od psovoda poměrně velkou vzdálenost, pak na povel uléhá a na další je přivolán. Když jsem ho vyslala, došlo mi, co jsem provedla. Jak mne může slyšet? Naštěstí se otočil, protože pes má nějaký měřič vzdálenosti asi v hlavě, tak už jsem vše dotáhla posuňky. První představa ale byla, že ho vidím naposled. Od té doby radši dřív přemýšlím, než velím.

Abych to shrnula. Učte své psy i na posuňkové povely, nikdy nevíte, kdy to budete potřebovat. Své hluché psy voďte na vodítku pro jejich bezpečí. Občas mne překvapí některý zákazník, když mi líčí, jak jeho pes, žijící ve městě, nikdy nechodil na vodítku. Když se zeptám, co bude jednou dělat, až bude třeba pes hluchý a on začne teprve trénovat chůzi na vodítku, neumí odpověděť. A věřte, že jsem měla problém, když mi na pár týdnů ohluchla ovčačka Cora, tak se nemohla nějak srovnat s tím, že navíjecí vodítko je jiné, než klasické. Neuměla využít oněch 5 metrů pro svou relativní volnost. Věděla, že na vodítku se jde u nohy, nebo bez vodítka také, pak je volno. Zde ale volno na několik týdnů nebylo. Od té doby jsem další své feny naučila i na tuto možnost. Člověk nikdy neví....... .

Nemusíte se bát, že by váš hluchý pes něco nezvládl. Není to pravda, zvládne naprosto vše. Je schopný i po ztrátě sluchu se naučit plno nových věcí, není tedy potřeba ho odložit a pořídit si psa nového. Je jen na vás, jak se s tímto malým nedostatkem srovnat ve své hlavě.Morgan ve svých požehnaných dvanácti letech žije naprosto normální život, jako každý jiný a daleko mladší, pes.

Autor Eva, na fotkách Morgan od Dagy