Les psích duší Chocerady - Hačmor - výcvik

Stres, co a kdo je na vině

Opět je za vším člověk a neuvážené pořízení si psa, kterému nehodlá ani porozumět, ani vyhovět potřebám své šelmičky. Ano, pes je šelma, šelma psovitá, která se nám sice snaží porozumět a vyhovět, ale ne vždy toto respektuje druhá strana. Je toho moc, co vede ke stresu a projevy mohou být různé, ožírání nábytku, průjem z rozčilení, u majitele s více psy neshody ve smečce. Také existuje potravní stres, ale o tom zas někdy jindy. Důsledky a následky by byly na knihu. Tam jsem shrnula pár příčin.

Stres může mimo jiné vyvolávat i přeskokové jednání. Pes například v kotci vykonává stále stejné pohyby, skáče zárověň předníma nohama doleva i do prava a dokáže tak činit dlouhé hodiny. Jiný bude agresívní sám na sebe a může po čase, kdy nebudeme toto řešit, dojít až k sebepoškozování. Příkladem je toto, pro někoho úsměvné video, ale normální chování to není.

Stres opravdu vede k agresivitě. Když si pořídíme psa, měli bychom si dopředu uvědomit, kolik času jsme ochotni mu věnovat a jak jsme vůbec schopni ho vychovávat. Což spolu úzce souvisí. Není to o tom, mám drahé plemeno, sousedi budou zírat, co si mohu dovolit.

Další příklad, kdy majitel podcenil socializaci, vede opět dřív nebo později ke stresu. Na videu máte možnost vidět pudla, který evidentně nesouhlasí s někým dalším u stolu. Majitelka se hloupě směje, místo, aby rázně zakročila a psa například odnesla do jiné místnosti. V první řadě by však neměla vůbec mít psa u stolu na klíně. To není dominantní pes, to je pes, který v podstatě neví, že dotyčný mu nechce ublížit. Pes se bojí, ale má zázemí u své přihlouplé paničky. Časem, když bude mít pocit, že ohrožení je větší, zaútočí přímo na ni. Takových příkladů jsem zažila za léta provozu mého salonu desítky. Je to pak docela fuška ohlídat, aby si pes nežeral majitele.  Protože já jednám z pozice vůdce, většinou agresor číhá právě na majitele. No nic, podívejte se na video a budem pokračovat.

Takové chování je začátek stresu. Asi se vám to moc nelíbilo, co? A důsledek? Většinou záhadné psychosomatické potíže, kterou vedou k závažným pozdějším problémům. Na stres se dnes podávají různé přípravky, které majé psa zklidnit a usnadnit soužití s ním. Ale opravdu se chceme dostat až tam? Určitě ne.

Stres může vést až k obsedantně kompulzívní poruše.

Nutkavá obsedantní porucha se nevyskytuje pouze u lidí, ale také u zvířat – obsedantní kompulzivní porucha se většinou začíná projevovat v průběhu dospělosti až rané dospělosti. Základním příznakem jsou opakované vtíravé myšlenky a nutkavé činy. Tyto myšlenky, představy a činy psa velmi obtěžují.

Pes například se točí stále na místě a vytáčí hlavu v dost nepřirozeném úhlu. Většinou tato porucha nastává u domovních dveří. Když na psa promluvíme a vrátíme ho do reálu, začne reaovat zcela normálně. Zažila jsem toto jednání u svých zákazníků, pudl a jorkšírka.  V prvním případě se dcera majitelů odstěhovala, pohled na dveře spolehlivě nastartoval tuto poruchu. Druhý případ - příčinu neznám.

Další příčina, která může vést ke stresu, je snaha majitele o dokonalého psa, kdy pes musí stále jen poslouchat, ale nemá za to nic. Nesmí se vylítat, je stále na vodítku, majitel mu nevěří, že něco neprovede. Když náhodou pes volnost zjistí, rozhodně se nebude hned tak chtít k majiteli vrátit, protože sklidí jen vynadání, případně výprask. Někdy to pes řeší i útěky z domova.

Ten nejhorší příklad vedoucí ke stresu a následné agresitivitě vůči majiteli, je absolutní nepozorumnění mezi oběma. Surovost majitele, kdy není ochoten se zamyslet, jak psovi sdělit, co po něm chce, ale vše řeší s nervozitou, psa nikdy nepochválí, nemá radost, když pes něco udělá dobře a nestaví právě na souznění dvou odlišných živočišných druhů. Ale o tom tu článek již je a věřte, že se opět opírá o reálnou zkušenost. Nedávno jsem měla dotaz, co dělat, když pes při zastavení auto začne štěkat vysokým tónem a nechce přestat. A  jak to vypadá v reálu? Majitel psa zastaví, pes řve. Majitel je na nervy a už huhlá, že si ho neměl pořizovat a Desenského na něj. Pak otevře přepravní klec a pes dostane vynadáno. Žádný klidný tón v hlase majitelově neslyšíte. Pak začne boj o zkrocení. Pes byl mnohokrát pověšen ve vzduchu za obojek a dokud se nezačal dusit, majitel ho nepustil. Pak je vlečení kamsi, opět žádný povel, žádná komunikace. Naopak oba jsou rozčileni. Pes má vážné problémy s chováním, naposledy majitele napadl. Kam povede toto soužití, ví jen psí Bůh.

A recept, jak se toho všeho vyvarovat? Chceme mít opravdu psa? Pak s ním jednejme laskavě, ale důsledně. Zabavme ho a utahejme, ani nám tato aktivita neuškodí. Místo pamlsku dejme raději psovi najevo, že ho milujeme a jsme s ním moc rádi. Dva roky jsem dostávala svého Morgana z podobných problémů. Kupovala jsem ho s tím, že není vše v pořádku. Dnes je to skvělý pes, ale musím dávat pozor, spouštěč , který vedl k jeho chování, odbourán úplně nikdy nebude. Za léta praxe jsem poznala hodně takových psů a vždy byl na vině člověk.Výmluvy, že tohle plemeno je takové, tamto makové rozhodně nejsou na místě. Pořád je to pes a my si ho pořídili. Jen rádoby odborníci si pomáhají berličkou, tohle není vhodné plemeno na....... . Jasně, dogu do nory nenacpu a buldok mezi chrty asi taky v běhu nevyhraje, ale stále je to pes, náš pes. Autor Eva