Vánoce už po šesté
14. 12. 2018
Vánoce už po šesté
Svátky pohody a klidu pro jednoho, pro druhého soutěž, kdo bude mít lépe uklizeno, napečeno, navařeno a co nejvíc dárků.
Co ale příroda? Ta naše konečně dostala z nebe vláhu, proto stromy mohou dělat přípravy na jaro. Oni totiž nespí, jak si lidé myslí. Pracují v podzemí za pomoci hub, bezobratlých a dalších pomocníků. Napadlo vás někdy, když jdete do lesa, jak to pod vašima nohama v hloubce žije? Zkuste si to představit. Tam někam dolů jdou informace nejen z povrchu, ale i třeba 40 metrových výšek korun stromů. Na jaře dolů putuje informace - den se prodlužuje, je třeba připravit živiny a poslat nahoru. U stejných druhů informace ještě obsahuje sdělení, jak je třeba pomoci kolegům přes kořenový systém, protože to sami nezvládnou a všem dětem, co okolo rostou. Krásně se to pozoruje v Lese psích duší na dubech. Zatímco dorost napučí a má už lístečky, dva obří duby mají čas, nejdřív je třeba se postarat o budoucí generace. Tím jim také dají možnost déle se radovat z plného světla. Tihle naši obři obrostou i o měsíc později. Na fotu ti nahoře.
Po celé období podzimu a zimy se snažíme pomoci ptactvu slunečnicí. I zde probíhá informace. Když se blížím Lesu psích duší, provází mne hejno většinou různých druhů sýkorek a jejich nadšený a rozčilený křik. Jakmile sypu už do krmítka, keře okolo jsou doslova obalené ptactvem. Někdy v rozčilení sedají i na mou ruku. Tady patří velké díky těm, co posílají ptáčkům korunky právě na zimní přilepšení. Ptáčci Vám děkují. Stejnou zkušenost můžete prodělat i vy. Nasypte, uvidíte a uslyšíte.
Příroda si hned po zimním slunovratu už dělá velké přípravy na jaro, proto mi kdysi dávno můj děda říkal, že Vánoce má i ona.
Vzpomněla jsem si na dědu. Narodil se koncem 19. století, část života dělal četníka a přírodou se pohyboval denně, když nachodil desítky kilometrů lesy nejen konopištskými, ale i třeba choceradskými a vlkoveckými. Byl velmi citlivý na každou změnu, kterou při svých pochůzkách zaznamenal. Jeho příběhy jsem poslouchala od útlého dětství a často mi znějí v uších dodnes. Určitě se na nějaký těšte.
Já už jen popřeji krásné Vánoce všem našim příznivcům, určitě se zase s mnohými v tom našem kousku přírody setkáme a my se moc těšíme, protože Les psích duší opravdu ve většině případů, přitahuje skvělé lidi. Doufám, že kůrovec už okolí nebude decimovat, aby z nás nebyl nakonec jen ostrov bez okolní přírody. Té přeji, aby se bezuzdě nekácelo a využila se tato myšlenka:
Zaujal mne pořad v televizi, kde konečně Lesy ČR se zabývají alternativním řešením, než vyholit hektary a hektary lesů. Místnímu lesu to už nepomůže, ale tohle řešení je opravdu skvělé. Vycvičit psa na pach kůrovce. Jeden takový pes už úspěšně pracuje.
Ještě veliké díky všem, co nám posílají nějakou tu korunu na chod Lesa psích duší a děkuji nějakým těm místním, tajemným silám, že poslali dva skvělé lidi, Zuzku a Pepu. Jejich pomoc byla velmi zásadní, když vedra z nás dělala ploužící se přízraky s konvemi. Děkuji i Martinovi, který s velkými bolestmi nejednou pomohl. Jste všichni skvělí, co pomáháte, i když jste třeba stovky kilometrů daleko. Les psích duší si váží Vašeho dobra, které pak předává všem, co to potřebují.
Tak ŠŤASTNÉ A VESELÉ
VÁŠ LES PSÍCH DUŠÍ
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář