Léto je tu - Les psích duší
Léto je tu
a s ním plno práce ve vedru, i když po 10 letech tu vznikají oázy stínu, které práci trochu usnadní. Vedro znamená zálivku. Déšť zase sekání některých ploch. Obojí se závislé na benzínu, jehož cena roste před očima. Jsme jen spolek, nikdo nám nic nedá, tak zde zmíníme č.ú. a budeme doufat: 282285912/0300. Nejsme nadace a její příjmy, my můžeme na oplátku nabídnou klid, pohled na divoká zvířata, místo třeba pro stan, místa je fakt dost. Bylinky všeho druhu a nějaké to ovoce, třeba i marmeládu, nebo zmrzlinu přímo z plodů Lesa psích duší. Chemii tu nenajdete, jen opravdu kvalitu.
Občas dostaneme dar v podobě například potřebné lavičky. Tentokrát to byla lavička s příběhem, kterou darovala paní Pavla z Uhříněvsi. Když lavičku před 50 lety její dědeček pro malou Pavlu připravil, natřel ji na modro. Bohužel stejnou barvu jsem nesehnala, tak jsem popřemýšlela, která kytička kvete na jaře, jako první. Byla to podléška, tak bylo rozhodnuto. Fialových kytiček máme hodně a po celé jaro i léto vévodí levandule.
Objednali jsme tedy barvu Denas v barvě levandule, jakou jsme loni použili na karavan. Lavička na fialovo sklidila na facebooku velký ohlas, tak proto píšu druh. Je to vodou ředitelná barva. Krásně kryje, je i na kov. Miluju tento odstín, tak jsem koupila barvu i domů a lavička + plastová židle, která už nebyla hezká, mají stejný odstín.
Děkuji Vaškovi a Milanovi, že pro lavičku dojeli.
Lavičku jsem doma obrousila, ale barva původní byla tak kvalitní, že přišla na řadu opalovačka a znovu broušení. Kolega Milan ze svého nechal špatná prkýnka nahradit novými prkýnky. Tři se musely vyměnit.
Práce bylo hodně, ale fialová lavička dnes dělá velkou kytičku:-) v LPD a kolegyně ještě na ni napíše jméno dárkyně, jak bylo slíbeno na FB.
Jak začala sezóna lesních jahod, koupila jsem zmrzlinovač a od té doby vyrábím ze všeho zmrzlinu, ta pak nás chladí přímo v LPD nebo doma po práci. Dostávám otázky, jak na to. Je to fakt mušina. Ovoce je lepší rozmačkat a posypat cukrem a nechat klidně do druhého dne ležet. Je pak plno šťávy a zmrzka je lepší. Pak už jen ušlehat šlehačku ke šlehání, sešlehat dohromady, asi 1 minutu, když děláte tyčákem:-), zapnout zmrzlinovač a nalít směs. Asi za 20 minut je hotovo. Nádoba je namrazená v mrazáku, tak dobře chladí i několik hodin v altánu ponechána jen tak.
Kolega Milan zase vyrábí nanuky to formiček. Míša. Opět ovoce, jak popisuji já, jen šlehačka se ušlehá a tvarohem a cukrem vanilkovým. Vše pak dohromady, dát do formiček a šup do mrazáku. Také moc dobré.
Nyní používáme naše jahody, plody muchovníků a moruše bílé a černé. Letos konečně jsme se dočkali právě bílých moruší, tak jsem upekla koláč a byl boží:-)
Hrnkový, 1 hrnek hl. mouky, 1hrnek polohrubé, 1 prášek do pečiva, 2 vejce celá, hrnek cukru, dávám trochu méně, hrnek mléka, půl hrnku oleje. Ještě jsem do těsta přidala trochu vaječného koňaku:-), ale nemusí se. Posypala jsem moruškama a dala na 15 minut péct na 180°c. Mezitím jsem v troše másla rozpustila čokošku a přidala ještě kakaový prášek, aby poleva byla mňam:-). Vytáhla jsem z trouby, lžící nalila polevu a podělila pracující:-)
Musím se zmínit o našich divokých obyvatelích. Sice zničí a sežerou, co mohou, ale někdy zase mile překvapí. Přišli jsme s Holly a kolegou zalévat a jinak makat, když tu slyšíme asi čerstvě narozené srnče. Srna nás pozorovala, co se bude dít, ale pak se uklidnila a vrátila. Naše březové háje a vysoká tráva dává domov mnoha miminkům. Myslím, že v poli není žádné. Tam je riziko úmrtí pod kombajnem vysoké. Naopak u nás je klid a bezpečí. Tedy v přírodě pořád někdo někoho žere, tak je to zařízené. Hnízdí zde plno ptáků a v altánu je další generace konipase bílého. Co má altán půdičku, je to jeho:-) Mnoho generací se zde vylíhlo. Je hezké pozorovat, jak konipas se oddává koupeli a krátce nato letí pro hmyz a krmí. Když jste v přírodě potichu, najednou si uvědomíte, co všechno slyšíte a kdo se na vás přijde podívat. A víte, kdo většinou se neustále zdržuje před fotopastí? Zaječky:-). Do práce tam chodí kocouři, liška, sova, našla jsem vývržek. Je hezké tam být a vědět, že právě třeba srna je kousek od vás.
Není však vždy jen idylka, většinou je plno práce v šílených teplotách.
Snad to přežijeme i letos:-). Někdy obdivuji svou Holly, ta si to tam umí užít. Pejskové jsou prostě veselé bytůstky:-)
Rozloučím se nádhernou ranní fotkou z fotopasti. V srpnu bude narozeninový článek, LPD bude 10 let. Tehdy jsme ani nedoufali, že to bude tak pěkný kus přírody.
A kdybyste měli chuť na víc fotografii: https://www.google.com/maps/place/Les+ps%C3%ADch+du%C5%A1%C3%AD/@49.8832003,14.8085923,17z/data=!3m1!4b1!4m5!3m4!1s0x470c79f0880678f3:0xc1d52e905fc4377c!8m2!3d49.8831969!4d14.810781?hl=cs-CZ
Nebo skoro celých 10 let:https://www.facebook.com/search/top?q=os%20les%20ps%C3%ADch%20du%C5%A1%C3%AD
Zapsala Eva a spol, asistovala Holly