Jablíčko pejska Rokyho
22. 10. 2019
Jablíčko pejska Rokyho
Je tu podzim v plném proudu. Les psích duší se halí to krásných barev a také nás občas překvapí, jako třeba jablůňka za pejska Rokyho. Na jaře bylo pár květů a díky trochu vlhčímu roku jsme objevili první jablíčko. Není to sice jablíčko na reklamu, je malé, menší, než by mělo být, ale už JE. Téhle jabloni jsme celá léta tahali vodu pěkně do kopce a nebylo to snadné. Kdo tam vzal někdy konev do ruky, aby pomohl, ví, o čem je řeč. Prostě opět dobrá věc se podařila a Roky má správnou paničku, co mu umožnila tak nějak tu být s námi dál.
Jako každý rok, tak i letos zničila divoká prasata velký kus pozemku. Je to zbytečná práce, která nám svazuje ruce na dlouhé hodiny. Chceme zachovat kus louky na pěstování jetele a jahod. Dost velké kusy pozemku necháváme zvěři v plen, ale tohle budeme hájit.
A jak to hájení vypadá ve skutečnosti? Spreje, které stojí nemalé peníze, různá vychytaná plašítka a pohyb dobrovolníků v různé časy dne. To je reál. Pak ještě existuje virtuální svět:-), pro nás facebook, kde máme nejen majitele stromečků, ale i drobné dárce. Věřte, že bez nich by to opravdu nešlo. Všechna čest. Letos například Kaisermanovu fondu. Úžasní lidé. Děkujeme.
Není vše však zalité sluncem:-) a některé dámy, které objeví naše fotky, například z fotopasti, pak začínají útočit a co píší, to fakt stojí za interpretaci zde. Fotka malého divokého selete a zajíce, jednu rozohnila natolik, že napsala, jestli jsme ty psy hlásili, aby našli majitele:-). Nehlásili, žádní psi tam nebyli:-). Také mezidruhoví kříženci jí nadzvedli. Ti nemají v lese sice co dělat, ale žijí tu a dál se vesele množí. Napsala jsem, jak takové ochránkyně je mohou odlovit do klecí a odvézt. Opět mlela o psech. Na brigádu se ale nehlásila, stejně, jako dámy, které píší, jak prase tu bylo a lidi ne. My jim máme pozemek nechat zničit, je to naše povinnost. Co takhle jejich pozemek? To by bylo jekotu:-). O přemnožení nechtějí slyšet. Já jen tak na okraj a dál nebudu plácat el. papír. Jestlipak viděly, jak prase klidně požírá třeba malé zajíčky, co přitom ještě žijí. Příroda je krutá, jeden požírá druhého, proto žádný druh nesmí být v nerovnováze. Pak nastane vyžrání všech druhů a přemnožení stejně zemřou hlady, když si vše vyžerou. Proto příroda vymyslela například na prasata malér v podobě žížal, ale to už jsem tu psala myslím loni.
Umožnit přírodě, aby se mohla vrátit, kde kdysi byla a vy to můžete pozorovat a učit se od ní, to je něco, co zažije málokdo. Najednou zjistíte, jaké zažité omyly máte v hlavě a ono je vše jinak. My se snažíme vše podpořit a ochránit, ale jinak opravdu tvoří příroda a dělá to dobře. Máme na 15000m2 tolik různých zvířat, že kdo se chová tiše a přijde pozorovat, zklamaný nebude.
Nedávno jsem se musela smát, na altánu seděl orel, když nás viděl, tak ulétl. Chtěla jsem sundat míček, co tam visí a do oka mi vletěl ptáček. Vzápětí jich z pod střechy vylétlo opravdu hodně. Malincí, hnědí, ani nevím, co to bylo zač. Oko mám:-).
Konipas bílý, jinak hnízdící právě v altánu si usmyslel, že bylo nebylo špatné obsadit karavan:-).
Zajíc, který číhá, aby vám vylétl z pod ruky nebo nohy. Leknu se vždy spolehlivě. Holly na něj kašle, jako na všechny tvory, co u nás bydlí. Je to rozumná psí holka. I zajíc se živě zajímal o karavan. Zvířata jsou totiž neskutečně zvědavá.
Od té doby, co příroda sama vytvořila v remízkové části různá zákoutí, plná měkkého mechu, hub a břízek si možná člověk, co k nám jde relaxovat, ani nevšimne, že tam, kousek od něho leží divoké zvíře. Minulý týden jsem stříkala proti prasatům a najednou jsem byla asi 4 kroky od laně, která tam spala. Ani se nevzbudila. Potichoučku jsem se odplížila.
Všimněte si, jak se množí ti, co začínají žít z toho, že sází stromy pro budoucnost.-). U nás jsme to pochopili už před 7 lety a nemusel nás nikdo dirigovat.Vysadit strom není žádná zásluha, většinou strom nedopadne, když nemá někoho, kdo se o něj bude prvních 5 - 7 let starat. Ochrání ho před okusem, suchem, někdy i sluncem. Bude k němu chodit a bude se třást o jeho bezpečí. Stejně, jako to dělají stromy mezi sebou. My musíme být ten rodičovský strom, který chrání, živí a pečuje. Stromy, ale to už tu bylo psáno, si pomáhají, i když je například ten druhý pokácený. Dělají to desítky let a pařez nakonec zaroste kůrou. Když je strom kořenotvorný, začínají pomalu vyrážet další nové výhony. Myslíte, že akce, kde nějaký zpěvák zapěje a dobrovolník s jásotem vysadí, je to pravé?
Lidi neustále závidí, u nás fakt nevím, co, ale mohou přijet pomoci a uvidí. Další křičí, jak umírá planeta a oni chtějí, pusou, zalesnit deštný prales. Les za domem je však nebere. Nemyslím, ten náš, ale kdekoli .Na sociálních sítích jsou to ale bojovníci první třídy:-).
No nic. Prostě užijme si podzim, čeká nás dlouhé období, než zase tráva bude zelená, mech bude svádět k sundání bot, všude bude něco kvést a prostě přijde jaro.
Chcete vidět více fotek, jsme na facebooku, stačí zadat OS LES PSÍCH DUŠÍ.
Příroda nyní začíná být móda, ta naše je skutečná a může se každý přesvědčit na vlastní smysly, má však i své finanční nároky a náš Les psích duší, z.s. bude vděčný za každou korunu, nebo i fyzickou pomoc. Č.ú. 282 285 912/0300. Na tuhle přírodu totiž přispívají jen hodní lidé, odjinud jsme nedostali ani korunu, jak jinak:-) Tak jestli chcete místo státu podpořit nás, potvrzení o daru pro daňové účely, je automatické.
Zapsala: Eva
Foto: Martin, Eva, archív LPD
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář