Les psích duší Chocerady - Hačmor - výcvik

Jelení laň, aneb jak nebylo foto, ani video

Kde se vzala, tu se vzala, už jsem se s ní setkala několikrát. Některé psí kolegy by asi moc zajímala a zrychlila by jim krok, ale mne ta divoká zvířata moc neberou. Zůstanu stát a vím, že stejně si se mnou hrát nebudou.  Hrátky s paničkou nebo páníčkem jsou pro mne důležitější, tak hlídám, kdy začnou a nelítám po všech čertech.
Vždy jsem moc pochválená paničkou. Za odměnu mohu třeba dovádět se šiškou, to nás psy děsně baví.
Moje první setkání s ní bylo, když jsem odcházela z Lesa psích duší. Na pařezu byl načůraný super vzkaz, tak jsem musela hned odpovědět a laň se vyhoupla pár metrů ode mne. Taky odcházela z LPD, ale svou cestičkou. Koukly jsme na sebe, já tvořila odpověď na vzkaz, to bylo velmi důležité a laň se odporoučela, když viděla, jak panička se snaží rychle vylovit foťák z batohu. Není tak uvědomnělá, jako já, která se hned staví do nejlepší pozice, aby foto bylo dokonalé. Pozdě, laň zašla mezi stromy.
O pár týdnů později se šla laň napít do potoka a já cachtat. Otočila se a zaběhla zpět do lesa, zatímco já se snažila smáčet v potůčku, kde teklo asi 5 cm vody. Fuška, ale dala jsem to.
Včera v tom samém místě nás málem sejmul zajíc. Letěl proti mně a zarazil se pár metrů ode mne. Seděl a čekal, co se bude dít. Dělo, jelo auto, tak já se automaticky přiřadila k noze a zajoch uskočil na poslední chvíli. Panička zanadávala, jaké mohlo být pěkné video a něco o šílených řidičích.
Když jsme přicházely s paničkou k LPD, jsou tam ulámané špičky velkých smrků, tak jsem ucítila, že tam je naše nová obyvatelka, ale tím mne to přestalo zajímat. Letěla jsem k altánu pro míčky. Panička mi párkrát hodila, čapla konev a šly jsme zalévat. Moje koryto, kde se ráda cachtám bylo podivně cítit a vedle byl vyležený flek. Ani jsem neměla chuť si dát koupel a to je co říct. Panička naplnila konve právě z koryta, když tu najednou byla štronzo. Jen zašeptala: " lehni". Plácla jsem sebou a koukám, jelení holka prochází asi 15 m od nás. Panička zůstává stát, protože kdyby sebou plácla do lehu, musela by počkat, až jí někdo zvedne. Ukázněně šla po cestě, pak zabočila před Morgandulem, prošla kolem laviček a zase vyšla na cestu a pokračovala dál. Foťák zůstal pochopitelně v altánu a panička se chytala za hlavu, jaké by to bylo video. Já dostala volno a radši jsem šla zkontrolovat míčky. Jeden nikdy neví. Panička lítala s konvema a já trpělivě čekala u míčků. Najednou vidím, jak jelení holka se vrací zpátky. Trochu se lekla paničky, ta obtížená konví a kbelíkem stála, protože se taky lekla, byly kousek od sebe, ode mne asi 150 m. Laň opět prošla stejnou cestičkou, proč nechodí rovně, měla by to kratší. Panička letěla pro foťák, že radši už ho nedá z ruky a bude nosit jen konev. Laň se zastavila u poutače Les psích duší a čekala. Když ji panička měla v hledáčku, zmizela. Asi o popularitu nestojí.  Někdy je mi paničky trochu líto, když není úspěšná ve fotolovu, tak se snažím jí to nějak vynahradit a být za modelku a poté ji vyzvat ke hře.

Vaše Holly