Les psích duší Chocerady - Hačmor - výcvik

Jak jsme zachraňovali

Byla neděle a dopoledne jela panička hledat poklady s Michalem. Je to prý její relax, já zůstala doma, protože nechce, abych jí s tím pomáhala v lese, kde může být nějaké nebezpečí právě pro mne, proto nikdy nic nenajde:-). Tak jsem se těšila na odpolko, to si užiju.

Jeden poklad byl ale v lese ztracen. Fena ohaře. Její páníček tam prý jezdil stále dokola a hledal a hledal. My se odpoledne vydali i s páníčkem do Lesa psích duší pořádně si to užít. Když jsme se přiblížili asi už na 20 m, panička mi dala povel k noze, prý támhle je ta ztracená fenka. Měla červený obojek a zdála se být silně nezvózní. Jak se panička hnula, fena odběhla zpět do LPD. Opatrně jsme postupovali vpřed. Panička vpředu, připravená fenku ukecat a ulovit, já s páníčkem vzadu. Jenže fenka někam zmizela. Panička litovala, že si od majitele nevzala tel. číslo, když v tom přišla sms od obce, že se hledá........ a číslo. Okamžitě jsme se s majitelem spojili, ten za pár minut dorazil, ale fenka, přestože nemohla být daleko, nereagovala. Její pán byl přesto nadšený, že je živá, zaútočilo na ní prase a zahnalo jí. Říkal, jak jsme mu dodali naději a bylo domluveno, že ihned zavoláme, když jí uvidíme. V tom pod LPD běželi dva psi. Další ztracenci. Co se to dnes děje?

Panička neměla stání, když slyšela o praseti, proto jsme radši vyrazili k domovu. Otrava.

Docházíme skoro do obce, když tu náhle ti dva proti nám. Páníček se je pokusil zahnat, aby mne nerozsápali:-), jeden prchnul, evidentně tulák, zato fenka labradora měla děsnou radost, že nás vidí. Přivítala se s páníčkem a letěla si sednout mé paničce k noze. Drzost nad drzost. Měla jsem šílenou chuť jí spráskat, ale nakonec jsem jí ukázala, kdo je dáma na úrovni. Tak šla labina s námi. Páníčci jí pořád říkali, aby šla domů, ale ona že ne. Už jsem byla smířená se vším. Ve vrátkách jsme se propasírovali a labinu nechali venku, jestli si to ještě nerozmyslí. Ta však zkoušela kliku, spínala packy na vrátkách a že bude s námi bydlet. To mně naštvalo a pěkně jsem jí řekla od plic, co si o jejím výletu myslím a u nás nebude. Moc jsem si nepomohla. Byla jsem zavřená do výběhu a panička se opět těžce pasírovala vrátkama, aby labinu čapla za obojek a přečetla si známku. Ta dostala šílenou radost a panička jí měla rázem až na hlavě. Dílo se však zadařilo, labina byla místní, známka přečtena a já měla málem infarkt. Panička zavolala p. starostku, která okamžitě začala jednat a rozeslala sms všem občanům. Během chvíle volala, labina patří našemu zákazníkovi:-). No jo, na nákup jí nevzal, proto jsme nemohli vědět, že je jeho. Během chvíle dorazí. Labina konečně mohla na dvůr, měla šílenou radost, prolítla provozovnou hned několikrát, ale panička jí dala misku s vodou a šupla jí do kotce a já byla puštěná. Prošla jsem okolo a dělala jsem, že mne vůbec nezajímá. V tom přišla sms od páníčka ohařky, známý myslivec jí naložil do auta a přivezl jí domů, ale poděkování bylo i pro nás.

A už auto a je tu páníček labiny. Ta si sedla zase mé paničce k noze a odmítla jít se svým pánem do auta. Už mi nestála ani za zaštěkání. Stačí, že panička na ní práskla, kde lítala a s kým, zatímco její vystrašený páníček lítal po celých Choceradech a hledal.

Panička si moc pochvalovala sms systém, který, jako vždy moc pomohl.

Vrátím se ještě k prasatům. Nedávno jedeme do LPD, páníček najednou zastavil, chtěl si udělat fotku veverky, tak odešel asi 20 m od auta a já si řekla, že si čůrnu. Vždy jdu bokem cesty, jsem slušně vychovaná, tak jsem chtěla jít mezi smrčky, když tu náhle......., vycouvala jsem naježená, jak dikobraz. Panička mi hned otevřela auto, já tam hupla a jak klapla dvířka, ozval se šílený rachot právě z těch smrčků a několik bachyň oběhlo páníčka a vyrazilo před autem. První prasečí holka zabrzdila před autem a jukla na paničku, ta jen zapípala:" Pokračujte, děvčata, pokračujte" a holky opravdu bežely dál. Páníček byl též v pohodě, panička odtuhla po chvíli, já vše sledovala z bezpečí.

Tak zas někdy

Vaše Holly.

Ještě přikládám video své šikovné ručičky.-)