Les psích duší Chocerady - Hačmor - výcvik

Holly Půlnoční měsíc - pomocníček

Panička je děsná, vždy mi vyřídí všechny pozdravy z mailů a facu, mám prý svým příznivcům napsat, co je nového, ale když chci začít diktovat, což znamená na chvíli vyplivnout aport, panička nechce psát. Pořád něco vyřizuje ohledně Lesa psích duší a mé zážitky jdou stranou. Přitom se ze mne stává mediální hvězda, panička mi schovává všechen tisk, kde jsem už vyšla. Prý na ní jednou vyjuknu i z toaleťáku.

Proč ne? Slyšela jsem, že tohle čtivo je u psích kolegů hodně oblíbené.

Oslavila jsem první rok svého života, mezi jinými dárky jsem dostala bezva měkký míček, který měl očička a má krásný zubatý úsměv. Moje nadšení neznalo mezí. Vydržel v celku asi 14 dní, pak jsem mu vykousla očíčko. To zas bylo keců, prý prastrýc Morgan by tohle nikdy neudělal. To mám na talíři pořád. Teda na misce. Fakt asi nebyl normální. Vyhlodla jsem i druhé očíčko. Míček ale stále mám. Většinou mi panička poškozenou hračku vyhodí, ale tuhle mi zatím nechala. Dostala jsem sice nový, ten samý míček, ale žlutý a ta barva mne fakt nebere.

Bohužel, jsem se nedostala k práci s detektorem, zase kvůli paničce, ale mám slíbeno, že příště jdeme trénovat do lesa. Na polích vzrostla řepka, tak mám po radosti z hledání. Ale svůj vyjímečný čich trénuju i nadále na stopách a při hrách se schovkama. Jedna zákaznice a čtenářka nevěřila, že míček najdu, tak se vsadila o pytlík pamlsků. To jsem netušila, co je na mne ušito za kulišárnu. Byla jsem ve výběhu. Sázka byla zpečetěna, míček paní zabalila do pytlíku, pak do svého kapesníku a dala do své tašky. Poté jsem byla vypuštěna do akce. Panička mi dala povel  a nechala mne zákaznici očuchat ruku. Ucítila jsem MŮJ míček. Čichla jsem paní ke kapsám, tam ho dává panička, tam nebyl. Znovu jsem jí projela celou nosem, nic, tak jsem očichala tašku a bylo to jasné. Vnikla jsem dovnitř, vytáhla míček  a držela a držela. S povelem pusť mám trochu problém. Nakonec jsem pustila a hned jsem ještě stihla označit peneženku, byly tam přece KORUNKY.  Zákaznice pravila, že jsem neskutečná.  Měla věřit, takhle já získala sušené maso.

Proč má dnešní článek v názvu pomocníček? Naši lesní Patroni, paní Eva a pan František mají tři psí kluky.  S jezevčíkem Ferdou si už nemám prý hrát, mohla bych ho rozbít, bude mu 17 let. Ale miluju jejich pejska Míšu, co ho letos adoptovali z útulku. Míša je super pískáček, moc mne baví, jak vypískne, když na něj dám tlapu. Míša se mnou, ale i z jinými pejsky může být volně puštěný, páníčky si hlídá, stejně, jako já. Lesan je ale z jiného těsta.

Páníčci se ho báli pustit, prý bere dráhu. Bylo mi ho líto, když my s Míšou blbli v LPD a Lesan byl uvázaný na vodítku. Panička prohlásila, že se to musí změnit a záleží to hlavně na mně.

Tak mi je pan František přivedl domů. Kluci si prohlédli mou zahradu a já byla vypuštěna. Z Míši jsem paf vždy, ale u Lesana jsem trochu zaváhala. Nicméně, po chvíli už jsme byli kámoši. Asi se Lesanovi líbím, protože se ode mne nehnul, panička jen nenápadně hlídala, aby Míša nezačal žárlit a Lesan ho nechtěl usměrnit. Nic takového se nedělo, naopak jsme předvedli všichni společně několik tanečních kreací, jak jsme si porozumněli. Jakmile Lesan se jen trochu vzdálil, už jsem pro něho běžela. No a pak už jsme to samé jen praktikovali v LPD. A stal se zázrak. Lesan si začal také hlídat své páníčky, ani moc nemusím zasahovat. Když se náhodou někde zdrží, hned pro něhu doběhnu. V pondělí už všichni v LPD byli a já s paničkou jsme se blížily k pozemku. Představte si, že Lesan si myslel, že o něm nevím, tak se plížil, jak partyzán, aby mne překvapil. A docela se mu to povedlo. Bylo to krásné odpoledne, nádherně jsme se vylítali a společně se navoněli v jednom lákavém místě. To zas bylo keců.

Já osobně se nádherně provoněla už týden předtím. Jakási věc zabalená v igelitech se pěkně rozkládala v uzavřeném prostoru, až igelit bouchl, no a já šla okolo. Rychle jsem otřela hlavu, a pak celé tělo a radostně splnila povel ke mně. Páníčky málem kleplo. Mrtvolný pach se linul široko daleko. Panička prohlásila, že se nediví, když někdo uváže psa v lese a uteče od něho, že to má chuť udělat taky. Pucovala mne sněhem, ale nakonec pěkně voněla taky.  Ještě druhý den mi panička říkala, že jsem čůza. Tohle slovo se mi moc líbí, tak jsem začala nadšením lítat a lítat.

Taky jsem prý děsný bordelář. Neustále tahám vše z pelíšku a je to pro mne super zábava. Jednou jsem měla docela v pelíšku naklizeno, což panička brala, jako podezřelé, tak šla pelíšek prozkoumat. Našla tam pečlivě zabalenou mrtvou myš. Pěkně zařvala. Panička. Hned jsem dostala kázání, že myši jsou fuj a zabalené v pelíšku, jsou dvakrát fuj.  Fakt, jeden se nezavděčí.

Před chvílí páníček říkal, že se mnou nic neudělá, protože buď mu všude nacpu míček, nebo mu kradu vercajk. Tak jsem teda míček obalený ornicí, byla jsem se vylítat, nakladla paničce do nové holínky. Vděku jsem se nedočkala.

Moc ráda míček někam cpu, ale podívejte se sami:

Protože nám Patronka LPD, paní Madla, přivezla místo slíbených 300 stromečků nakonec víc, jak 650, tak jsem měla prima další dvě odpoledne v týdnu. Panička musela zavřít a s Alenou jsme jeli sázet jejím Olouškem. To je Alenky auto. Oloušek je fajn velké auto, kvůli stromům jsem musela jet vpředu s paničkou. Tam už čekali Eva a František, psí kluci měli zaracha kvůli navonění, tak veškerý dohled jsem měla já. Všichni dělali díry a já tam všude neustále strkala míček. Nejvíc mne rozveselilo barvení stromečků, paní Evu a mne srnky rozhodně neokoušou, byly jsme pěkně zmatlané obě.

V pátek přijelo jiné auto s Patronkou, tak v tom už to bylo horší, musely jsme s paničkou sedět na podlaze i se stromkama. Pěkně to házelo, ale hlavně, že jsem zase byla v LPD  a mohla si to užít. Zpět jsme s paničkou jely stejně a najednou rána. Do zadku auta bouchlo prase, asi se už nemohlo dočkat, až vypadnem. Prostě do nás drclo. Zřejmě nějaký cholerik.

V sobotu jsem už frčela dědouautem a nevěřila, kolik lidí se sešlo sázet. Ale nakonec jsem všechny prostřídala se svým míčkem, prostě tolik děr - hotový ráj pro mne. Míček mi házeli střídavě všichni. Super odpolko.

Neděle byla to samé, jen jsme sázení už dorazili v kruhu rodinném. Panička říkala, že teda to byl nápad celý Les psích duší a že už nechce nikdy vidět stromeček. Ale nevěřte jí to.

Loučí se s vámi vaše Holly a zas někdy.........

 SEZNAM PATROMŮ LPD:

PATRONEM se stává paní Madla Černá, která nakonec zajistila ne 300 sazenic stromečků, ale rovnou 600 sazenic habrů, buků a dubů na osázení hranice pozemku + barvu proti okusu. Díky moc. Zároveň děkujeme i jejímu manželovi, který stromečky dovezl. Moc si takové obrovské pomoci vážíme.

Obec Chocerady

 A dále : p. Karel Fára. p. Miková Sázava.p. Proskovcová Chocerady, p. V.Vejvoda Chocerady, p. Eva Hybšová Chocerady, manželé Solařovi Chocerady, časopis Pes přítel člověka - REPORTÁŽ O LPD VYŠLA V LISTOPADOVÉM ČÍSLE 11., ing. František Bureš Chocerady,                                     manželé Vodrhánkovi Ondřejov

Dalším Patronem Lesa psích duší se stává p. Helena Lišková Chocerady, p. Horková Praha, manželé Kozákovi Chocerady, manželé Karbusičtí Tehov, Čestným Patronem se stává paní Růžena Jerešová Plzeň

A tohle poděkování je trochu netradiční, protože Patronem prohlašujeme i naše dědaauto, VAZ 2101 ROČNÍK 1977

p. Drahomíra Forraiová Slatina

 p. Frolichová Praha, p. Doležalová Chocerady, p. Švrčková Chocerady,p. Drazdík Přestavlky, p. Jana Žihlová , manželé Hanovi.

Petr Tesárek:  VÁHY, POKLADNY, SYSTÉMY...........

Jen malá ukázka, jak i jinde se PATRONI objevují:tourist.posazavi.com/cz/article.asp