Les psích duší Chocerady - Hačmor - výcvik

Docela už ve školním věku jsem si všimla, jak mi škodí prudké slunce. Po upozornění lékaři, jsem sklidila jen posměch, přece takový nesmysl. Dnes už běžná věc. Přece lékaři nebude radit malá holka. Mezitím jsem dostala svou první fenku, tak lékaři se shodli na tom, že alergie je ze psa a máme se ho ihned zbavit. To jsme neudělali, to je jasné. Pes v tom nebyl nikdy, to bych posledních 22 let nemohla provozovat svůj salon. Uklidnění lékaři, že po pubertě, dosažení dospělosti atd....... , se vše srovná. Nic z toho se pochopitelně nestalo. Alergie se mne držela, jako klíště, chodila se mnou na rande a věřte, že ne každý kluk to vydýchal. Uprskaná, slzící dívčina rozhodně není žádný sexysymbol. Mívala jsem problémy vlastně všude a kolikrát jsem se ptala, proč právě já. Spánek v noci byl o dušení a frkání, pohyb přes den s kapsama nacpanýma mokrými kapesníky. Pak jsem si všimla, že  vlastně čím víc mne alergie dostává, tím jsem nervóznější a vše si tak zhoršuju. Tehdy jsem si řekla dost. Pomohu si sama, třeba to vyjde. Naučila jsem se pracovat s vlastní psychikou. Přestalo mne zajímat, jaké je pylové období, naopak jsem se začla "otužovat" a vyrážela čím dál častěji mezi alergeny. V noci jsem začla otvírat okno, spím tak dodnes, s myšlenkou - jen pojd´te vy potvory, ubráním se vám. Každé zašimrání v nose nebo v očích mne už nerozhodilo. Naučila jsem se zpomalit si tep a ono to zabíralo. Přebrala jsem lidi ve svém okolí a vyloučila ty, co mi byli protivní, abych nebyla nervózní ani chvilku. Vůbec jsem si celkově upravila život.  Když jsem se někdy přesto rozkýchala, brala jsem tom jako fajn pročištění dutin. Prostě ta mrcha už nade mnou neměla tu vládu.  Také možná mají svůj podíl i naše Lurdy, kam chodím docela pravidelně, ale třeba ne. Vyvarovávám se zpocení, i když zrovna nejsem ten pravý potivý typ, tak chvat na prudkém slunci si prostě odpustím. Poslední léta se mohu opalovat a být na slunci mnohem déle, než dřív. Občas mne ráno vzbudí ucpaný nos, slzící oči a další příznaky ataky alergie.  Sednu si v posteli a přemýšlím, čím krásným mne den překvapí, nebo si sednu na chvilku k pc a píšu něco pro Hačmor. Tím si odvedu myšlení od alergie k něčemu užitečnému a příjemnému.  Doktory nepoužívám na alergii už mnoho let, nikdy mi, se vší úctou k nim, k užitku nebyli. Naopak v případě alergie nejenže zklamali, ale u jiných lidí, kde diagnostikovali alergii na psy nebo kočky, mají dost často tato zvířata na svědomí. Pouze panika v mnoha případech, ale smutné osudy zvířecích kamarádů, hovoří za vše. Je to už pár let, co náš zdejší lékař upozornil manžela, který od mala trpěl chronickou rýmou, že to má z našeho peršana Kinga. To už King obýval kočičí nebe.  Taky diagnóza

. Vůbec ho nezajímalo časové období trvání potíží. Začala jsem postupně manžela opracovávat, naučila jsem ho používat právě psychologii a ono to zabralo i zde.  Měl ještě jeden psychický blok, když měl někam jet, neustále pokašlával. Nikdy si nechtěl připustit, že nervozita z cesty a kašel souvisí. Až na malé vyjímky, kdy mu jen připomenu, aby nebyl nervní, zvládá už svůj chrchlík sám. Takže milí alergici, nenechte se vytočit ani alergenama, ani ničím a nikým a uvidíte, že ta potvora se dá zvládnout. Budem silní a nenecháme se porazit. Autor Eva Jestli chcete, písněte nám na Hačmor o svých zkušenostech.