Les psích duší Chocerady - Hačmor - výcvik

Před pár lety si přivezla zákaznice svou kamarádku s dcerou, asi 13 letou, velmi neodbytnou dívčinou.

Zatímco jsem upravovala jejího jorka, mladá slečna neustále útočila na svou maminku, aby jí koupila taky takového pejska, je přece malý a nezabere žádné místo a doma ho mají všichni, jen ony ne.

Sama majitelka pejska se jí to snažila rozmluvit argumenty, jak je vše úplně jinak, než si myslí.

Holčině se to nehodilo do krámu, tak začala být docela vzteklá a protivná. Nedalo mi to a do debaty jsem se zapojila. Navrhla jsem její mamince, aby pejska koupila, ale plyšového a denně v 5 hodin ráno dceru s ním poslala ho vyvenčit.

Holčina po mne zlostně loupla očima, prý by to zvládla. Pokračovala jsem. Přijde ze školy a nepráskne taškou a nepomaže k pc, ale půjde na delší procházku s plyšákem. Protože žijí samy dvě, vyvenčí ho ještě po večeři a pak po televizi ho třeba vyvenčí maminka, ale třeba také ne. Otočila oči v sloup, jak jsem nemožná.

Další můj návrh byl na podílení se na financích za krmivo, veterináře, poplatků ze psa a jeho výbavě. To se jí nelíbilo vůbec. Odrazování začalo bavit i majitelku jorka. Pěkně barvitě vylíčila zvratky, průjmy, louže, poničené věci.

V hlavince holčiny to evidentně šrotovalo na plné obrátky. Taková představa byla vyloženě hnusná.

Nakonec jsme obě popsaly, jak se člověku nechce, když je venku nepříznivé počasí, radši by seděl doma v teple, pravidelnost, se kterou se ke psu musí přistupovat. Vylíčily jsme psa zabahněného, nutnost česání, prostě vše, co k tomu patří. Také jsme jí připomněly délku života psa.

Maminka chvíli lapala po dechu, ale využila situace a pravila, jak věří své dceři, že tohle hravě zvládne, když už je to velká holka. Ta mezitím přestala koulet očima a začala se tvářit dost vyděšeně. Když maminka nabídla, aby se spolu tedy podívaly na inzeráty, když si nejprve vše zkusí s plyšákem ,dcera prohlásila, že nebude otrok nějakého čokla, za tohle prý žádný pes nestojí.

Někdy i venčení končí generální kosmeticku očistou a ne vždy to potěší majitele

A teď si představte, kdyby ona maminka udělala své dceři radost, psa koupila, jak by to asi dopadlo. Proto neplňte svým ratolestem takové přání za každou cenu, nebo počítejte s tím, že brzy vše bude jen na vás, neboť dítko se brzy nabaží. Neplatí to samozřejmě o všech, to by nám nikdy nevyrostla generace nových pejskařů, ale je jen na rodičích, jak situaci odhadnou. A já připomínám, že pes opravdu není hračka, ale závazek na mnoho let.

Přeju hodně štěstí při rozhodování. Eva

Foto z archívu Dáši Horákové, foto v úvodu z archívu Ivanky Lehovcové

štěňata papilponů chovná stanice Zlatý Krystal