Les psích duší Chocerady - Hačmor - výcvik

Větu: "Co by tomu řekli lidi?", zná snad každý. U kdysi mi vrtalo hlavou, co je "lidem" do toho a jestli by je nějaká taková věc vůbec zajímala. Od mala nemám ráda manipulaci, kdy mne chce někdo zaškatulkovat, redukovat mé chování nebo dirigovat můj život.  Moje máma v tom byla naprostý přeborník. Vždy, když s tátou přijeli na návštěvu, okamžitě mi říkala, kam co mám dát, co kde má viset, jak vychovat dítě a kolik si mám pořídit psů. Snažila se ovládat život celé rodiny tak, že dělala všem peklo. Můj táta měl spočítaný čas na minuty, aby někde snad nějakou.......... . Vše se dá zařídit, tak i přes přísný dozor občas prostě musel zvlčit a nějakou......... .  A jsme u vlastnění osoby. Nikoho nikdy nevlastníme, jen jsme se v tomto životě sešli, abychom spolu kus prožili a při tom soužití se osvědčili. Tím se náš duchovní vývin posune dál. Pokud se v tomto týmu ale ocitne jedinec, který nám bude diktovat, celý tým přestane být harmonický  a naopak projeví se nemoce a neštěstí.  Také lhaní , ať už lžeme sami sobě, nebo někomu, vyjde to pro nás špatně a reakce na danou akci se projeví třeba naším špatným zdravotním stavem.  Naše duše přestává být na lži naprogramovaná.  Před pár dny mne opět přesvědčovali zákazníci s pudlem, u kterého  začíná obezita, jak pes má "opravdu" 2 kg granulí na půl roku. Váha psa asi 12 kg. Nesmysl.  To je dávka na měsíc, až šest týdnů. Ale o to vůbec nejde.  Nejspíš oba tajně krmí, aby druhý nevěděl, vším možným.  Nepochopili, že lžou sami sobě, psovi poničí zdraví a jejich vlastní nemoci, které mají, je potrápí víc. Nepochopili, že já sice řeknu, že vím o jejich lži, ale dál to už není má věc. Oni se rozhodli. Blíží se čas dovolených. Každou chvíli tu slyším, jak vlastně rodina dovolenou nesnáší, ale co by tomu řekli lidi, kdyby nikam nejeli? Nic. Už před pár lety z Chocerad začaly mizet drbny. Nikdo nám je neukradl, jen prostě životy druhých už nejsou tak zajímavé. Dovolená, celoroční problém v mnoha rodinách. Zuřivě se šetří, aby si pak dopřáli týden průjmu, hádek a někdy úmornou cestu tam i zpět. Nechápu. Matka kontrolující rodinu a diktující, co kdo bude dělat, neváhala zpunktovat svatební cestu svého syna, jako kolektivní rodinný výlet.  Asi to musela být pěkná hrůza.  Nesnáším jakékoliv organizování.  Kolektivní akce, svátky, a další nesmysly, kdy nám někdo určuje, že máme dát dárek, máme si uklidit, musíme tohle a támhleto. Nemusíme. Nedělám to celá léta. Uklízím průběžně, dárky dávám, když mám pocit, že je to vhodné, narozeniny a svátky neslavím. Nechápu, proč kolem sebe kupit lidi, co bych třeba celý rok nepotkala a oni za odměnu mi nalžou, jak skvěle vypadám, aby mne vzápětí pomluvili, jak jsem zestárla. Mám zrcadlo. Totéž Vánoce a jiné svátky. Užiju si volna a poděkuju za něj, ale nikdo už mne léta nedonutil se chovat dle vyměřené škatulky. I čas  s přáteli jsem zredukovala. Mohu se tak věnovat sobě, svému psovi, jít na procházku, mít čistou hlavu a ne ji mít plnou nejrůznějších plytkých informací, které jsou mi k ničemu. Je to asi dva roky, kdy jsem "mladé" upozornila, aby si z nás nedělali hotel a nechali nám také prostor pro nás samotné. Dcera se nejdřív urazila, ale pak pochopila, že i jí by nebylo příjemné, kdyby ztratila soukromí. Nebojte se o podobných věcech mluvit.  Slyším tu často tento problém a rodiče se bojí říct svým ratolestem pravdu. Proč? Škodí sobě, ale i jim.  Opět se to projeví i na tělesném zdraví. Život si tvoříme sami, spoléhejme se jen na své jednání. Nikdo vám v tom nemůže pomoct. Vnímejme víc vše kolem nás, pak nás nic nepřekvapí, když nebudeme hluší a slepí. Zjistíme, že existují ještě další světy a další horizonty. Když probudíme své instinkty, najednou zjistíme, jak se nám mění svět, co všechno se nám splnilo, stačí jen pomyslet a vše se nějak zařídí,  nepodléhejme práci víc, než je nutné. Výsledek za to rozhodně nestojí. Vyhýbejme se manipulátorům. Občas se mi stane, že zákazník chce třeba ostříhat psa v neděli, pozdě večer nebo brzy ráno. Má čas jindy, ale chce být středem pozornosti, on přece potřebuje. Kdysi jsem vyhověla, později jsem dostala rozum. Nenechám se manipulovat.  Je mi to nepříjemné, tak proč prožívat takový pocit. Podobný typ ihned dostane informaci, aby potěšil konkurenci. Omlouvám se milá konkurence. Vyhodˇte ho taky. Některý zákazník naopak fńuká, co vše platil. Nenápadně mne chce nasměrovat na charitativní činnost v jeho prospěch.  Většinou hamižnost z něj vyzařující je mi odporná, tak se snažím s takovým člověkem už nepřijít do styku. Vyhodit, odpudit. Na světě je plno lidí, co se vás budou snažit nějak zmanipulovat, ale nedejte. Je to nejlepší cesta pro vaše zdraví. Dopřejme svobodu svým dospělým dětem, ale také se jimi nenechme  do ničeho uvrtat. Nenchte si odkládáat do svého života jejich psy, později děti a případně i partnery. Veďte je k odpovědnosti za své skutky. Neobětujte se, nikdo to neocení. Naopak. Případ, který mi vyprávěla zákaznice, která své povětrné dceři vychovává už kolikáté dítě, jasně dává příklad toho, jak paní "neztrávila" své jednání. Při prvním vnoučeti těžce onemocněla, fyzicky a psychicky. Bála se vychovávat kojence ve svém věku, její obavy jí přivedly až k té nejhorší nemoci. Silou vůle přežila, ale stal se z ní stroj na výchovu odloženců. Je nešťastná a nesvobodná, nemoc se začíná vracet. Začlo to nevinně, paní mhouřila oči nad dceřinýma prohřeškama, už tehdy začla mít žaludeční nervózu, ale co by tomu řekli lidi, kdyby se vše provalilo. Stejně za čas se tak stalo.  Svou cestu životem si  naše ratolesti zvolili ze svobodné vůle a je na nich, jak jí projdou.  Občas se divím, když slýchám dámy, které mají doma své "ležáky" - dětičky okolo padesáti, kterým suplují služku, kuchařku a bankomat.  Není chyba přímo u nich? Podle zákona karmy se musí zase v příštím životě sejít a snažit se vše napravit.  Moje rada zní, nediktujte, nevlastněte a dávejte si pozor, aby se to nestalo vám a vykašlete se na to, co by tomu řekli lidi. 

Autor Eva