Jdi na obsah Jdi na menu
 


Špalda - co možná o ní nevíte

3. 10. 2011

 

Pšenice špalda

spalda.jpg

je jednou z nejstarších kulturních obilovin. Za pravlast pšenice špaldy je obecně pokládána Mezopotámie. V historii byla špalda oblíbená pro svou ořechovou chuť ve střední Evropě zejména v německy mluvících zemích. Za její významný pokles v pěstování může především nástup Adolfa Hitlera,

který vydal zákon zakazující její pěstování. Potřeboval zintenzivnit německé zemědělství. Špalda má totiž nižší výnosnost, a proto ji postupně vytlačila pšenice ozimá, která má větší výnosy a lepší vlastnosti pro pekaře.

 

  Ta je dnes bohužel tak přešlechtěná, že mnoho lidí má dnes alergii na lepek v ní obsažený. Různé zdroje uvádějí, že u některých onemocnění souvisejících s nesnášenlivostí lepku je špalda ve srovnání s jinými obilovinami obsahujícími lepek lépe tolerována. Toto si musí každý nemocný ale ověřit v praxi.

 

 

Podle sv. Hidegardy u Bingemu špalda celkově posiluje tělo, zajišťuje dobrou krev a zlepšuje psychiku člověka. Prostě špalda nám zajistí dobrou náladu. Ve starém Římě špaldu konzumovali gladiátoři, protožr její zrna obsahují hodně bílkovin, nenasycených mastných kyselin a andioxidanty. Špalda snižuje hladinu cholesterolu a má málo glutenu, údajně snižuje potřebu inzulinu v organizmu. Dále je bohatá na vitamíny skupiny B.

Špaldovou mouku můžete využívat prakticky na vše. Někdy jí používám místo hladké při klasickém trojobalu. Jinak jí můžete připímíchat ke klasické mouce. Moučníky ze špaldy jsou nejen zdravější, ale podle mne i chutnější.

Zde neplatí, že co je zdravé, je hnusné.

 

Klíček špaldy je významným zdrojem nenasycených mastných kyselin, vitaminů a to zejména skupiny B, rostlinných enzymů, a dalších cenných látek, zejména: fosfor, hořčík, měď a zinek. Dále pak obsahuje látku zvanou Thiokyanát, který spolu s beta karotenem působí regeneračně na tělní buňky a chrání proti infekcím.

Vláknina obsažená ve špaldě, má jemnou strukturu vláken a podporuje trávení a střevní peristaltiku.

 

Naklíčená špalda a špaldové osení (mladé lístky - mohou se vypěstovat doma v květináči nebo na záhonku) jsou zdrojem vitamínů, minerálních látek a rostlinných enzymů. Jejich zvýšený příjem je důležitý zvláště na konci zimy a v předjaří – působí při překonávání jarní únavy a při prevenci nemocí.

 

 

 


A na sv. Hildegardu rozhodně nesmíme zapomenout, tak prosím, seznamte se.

 

   Svatá Hildegarda z Bingenu

Žila v 11. století.
Narodila jako poslední z deseti dětí v Bermersheimu u Alzey v roce 1098. Jako "desátek" svých rodičů - Hildeberta a Mechthildy z Bermersheimu byla již od narození zasvěcena Bohu. Ve svých osmi letech byla dána do klauzury v Disibodenbergu k hraběnce Juttě ze Sponheimu. Zde získala náboženskou výchovu a vzdělání spočívající ve zpívání žalmů a zpěvů Davidových. Výuka latiny byla omezena jen na zacházení s liturgickými texty. Klauzura v Disibodenbergu se časem rozrostla v klášter benediktinek, jehož abatyší se po smrti Jutty ze Sponheimu v roce 1136 stala sama Hildegarda.
Od narození slabá a neduživá mohla Hildegarda již z matčina klína ve svých viděních nahlížet do tajemství přírody, jež ostatním zůstávala skrytá. Bděla ve dne v nocí, aniž by upadla do extáze, a v duchu mohla prožívat velkolepé vize. Tyto stavy byly pro Hildegardu zcela samozřejmé a patřily k jejímu životu. Až ve svých patnácti letech si uvědomila, že ostatní lidé taková vidění nemají; od té doby zachovávala o svých vizích přísné mlčení. Ve věku 43 let obdržela prý od Boha takovýto příkaz: "Ty slabý člověče, ty popeli z popela, prachu z prachu, řekni a napiš vše, co vidíš a slyšíš. ...Zapiš to ne podle svého nejlepšího uvážení, nebo podle mínění jiného člověka, ale tak, jak to odpovídá vůli toho, který vše vidí a vše řídí ve skrytu svých tajemství." Svá vidění musela Hildegarda sepsat bez komentáře. Vzhledem k tomu, že neznala latinu a její gramatiku, byl jí dán k dispozici jako sekretář Volmar, mnich z Disibodenbergu, kterému se již dříve svěřila se svými vizemi. Zápis jejího prvního vidění, SCIVlAS - Cesty vědění, jí trval deset let. Na Trevírském synodu, který se konal od 30.listopadu 1147 do 13. února 1148, potvrdil papež Eugen 111. Hildegardin vizionářský dar a před kardinály, biskupy a teology osobně předčítal z jejího díla Scivias. Její vizionářský dar tak byl uznán nejvyššími církevními místy.
Ještě předtím, než dokončila Scivias, založila Hildegarda podle Božího přání klášter Rupertsberg, do něhož se jeptišky přestěhovaly v roce 1147. Zde pak vznikly další knihy zachycujicí její vidění: Liber vitae meritorum Kniha životních zásluh (Odpovědnost člověka) Liber divinorum operum Kniha o díle Božím (Člověk a svět) Hildegardini životopisci z 12. století, mnichové Gottfried a Theoderich, podali zprávu ještě o následujicích zápisech: "Rovněž v prorockém duchu odhalila něco o lidské přirozenosti, živlech a různých stvořeních, a o způsobu, jak jejich pomocí lze člověku pomáhat, a různá jiná tajemství." Dále nás seznámili s dopisy, písněmi a neznámými zápisy, výklady evangelia a rovněž se symbolickými výklady, které svatá Hildegarda shledávala ve svých viděních.
V letech 1158 až 1171 podnikla svatá Hildegarda mnoho velkých misionářských cest po Německu. Kázala na tržištích a v klášterech a vyzývala lid, zmatený falešnými učiteli a církevním schizmatem, k pokání a obrácení. V roce 1165 založila klášter Eibingen, protože klášter Rupertsberg již nestačil přijímat další sestry. Přes svůj vysoký věk navštěvovala jeptišky v Eibingenu dvakrát týdně.
Svatá Hildegarda zemřela 17. září 1179 v noci z neděle na pondělí. Při její smrti se na nebi objevila zázračná znamení. Dejme nyní znovu slovo kronikářům Gottfriedovi a Theoderichovi: "Nad komnatou, ve které svatá panna odevzdala s prvním nedělním úsvitem svou šťastnou duši Bohu, objevily se dvě nadmíru jasné duhy zářivých barev. Klenuly se na velkou vzdálenost do všech čtyř světových stran. Jedna se táhla od severu k jihu, druhá od východu k západu. V jejich průsečíku zářilo jasné světlo ve tvaru měsíce. Svítilo do daleka a zdálo se, že zahání tmu z domu smutku. V tomto světle byl vidět rudě zářící kříž - zprvu malý, ale později rostoucí do nesmírné velikosti. Byl obklopen nesčetnými barevnými kruhy, v nichž se vytvářely jednotlivé rudě se třpytící kříže s vlastními kruhy. Ty menší bylo možno vidět dříve. Jak se na obloze rozšířily, táhly se dále na východ a zdály se sklánět k zemi na dům, který byl domovem svaté panny, a halily horu do zářícího světla." Těmito znameními Bůh všem ukázal, že vzal svou věrnou služebnici k sobě, do věčného blaženství.
Je patronkou :
přírodovědců, filologů a esperantistů; / přírodních léčitelů a bylinářů; proti nemocem; za zdravou výživu /*
Atributy:
je zobrazována například jak naslouchá a diktuje vidění a kolem hlavy jí šlehají plameny, v rukou má knihu nebo misku s bylinami, pero, almužnu pro chudé, berlu; někdy je na obrázku model kostela, protože založila klášter. Její vidění jsou stále vydávána i v dnešní době a obrázky vznikají stále nové.
 

Hačmor

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář