Les psích duší Chocerady - Hačmor - výcvik

Hárání z pohledu psa Morgana

Už mne znáte, tak představovat se nemusím. Rád bych napsal, co zažíváme my psi - samci, protože za svůj dlouhý život jsem se teda moc s pochopením pro můj rozmnožovací pud nesetkal. Dneska jsem navětřil, že Ema, to je moje krysaří přítelkyně, začíná teda fest vonět. Stojím, oči přivřené a sním o své dlouholeté lásce. Panička teda hned cvakla foťákem, protože je úchyl na focení.

To zas bylo řečí, jak ze mne bude mimozemšťan z planety Láska, jak budu mít zájem jen o courání okolo Emina plotu, nebudu chtít jíst, nebudu spát a budu pět táhlé písně na oslavu mé vyvolené. Ještě, že to neslyším. Než mi odešel zvuk a šli jsme okolo domu mé touhy, slyšel jsem, jak i ona opětuje mé city. Ale to nevadí, že neslyším Emy volání, prý řve, jak pavián, prostě vím, jak bude moct Ema zdrhnout, hned přiběhne ke mně do výběhu a dost si užijem. Ne teda, jak bych chtěl, ale jsou i jiné praktiky. Někdy sním o tom, že se stane zázrak a Ema bude stejně velká, jako já. Smrsknout bych se nechtěl. To ne.

Ema, jako každá samička preferuje pořádného samce, aby zajistil případné potomstvo. Navíc samec s vlastním obchodem, to ona, která nám obchod plení dost často, náležitě ocení.

A jak to tedy celé probíhá? Když hormonálně zblbnu, panička je na nervy. Nejím. Nechápu lidské samce, jak se pořád něčím futrujou. Asi neumějí pořádně toužit. Tady si neumějí označkovat teritorum své vyvolené.  Nechápu.  U nás psů, je to jiné.

Panička mi tedy dá misku s jídlem, kterou jindy zbodnu za pár minut, ale v tomto čase sice přijdu, jsem slušně vychovaný, zavzdychám na miskou, co mne otravuje s takovou přízemností a letím k plotu toužit.  Panička se znovu snaží, tak profičím kolem misky a letím k vodítku, že bychom radši mohli jít k Emě. S pochopením se však nesetkám. Co jsem ale čekal, že jo? Podobný manévr zopakuju za den mnohokrát. Na páníčka to však někdy zabere, prý mi chlapi musíme držet pohromadě.

Jídlo teda nemusím vůbec, pořád courám sem a tam a prý jsem, jako lunt a jednou mne z toho klepne, kór v mém vysokém věku. Co je špatného umřít pro lásku? Panička mne tedy neustále pronásleduje s nějakou pochutinou, abych nebyl, jako lunt a neumřel. Někdy jí trochu radosti udělám a něco polknu. Stejně nevím co, musím opět letět juknou ke vratům, jestli má vyvolená nejde.

Když se blíží ty správné Eminy dny, najednou je má vyvolená u mne. Jsem blahem bez sebe. Ona také. Nabízí se mi takovým způsobem, že zákazníkům, co tu právě jsou, padají oči z důlků. Moje blaho však netrvá dlouho, přiběhne Emy panička a ryčící Emu mi seberou. Ale někdy i malá chvilka může jednomu udělat dobře.  Kupodivu mi ale nějak vyhládne, tak něco malého pozřu. Konec hárání prožívám těžce, jsem pořád a pořád v pohybu a už to na sobě začínám cítit, ale pud je silnější. Když už vypadám, že opustím zdejší luhy a háje, zvedne panička telefon a volá paničku Emy, aby přišly a ten magor, to jako já, si čichl, že Ema už nehárá.

Většinou jsou tu za pár minut, já natěšený, ale ouha. Ema po mně vyjede, jak se jí dotknu. Tehdy se začnu probírat k normálnímu životu. Dostanu šílený hlad a pár dní se nemohu dojíst.

Tak mi popřejte, abych i tentokrát vše přežil, protože láska je zkrátka láska.

Váš Morgan

foto z mého archívu

A nové, právě aktuální fotečky, ta panička je hrozná, co? Vůbec s Emou nemám soukromí.

Dvě videa z podzimního toužení.