Les psích duší Chocerady - Hačmor - výcvik

Mé zlomené zápěstí

Někdy má člověk prostě špatný den. Já ho měla 2. září. Při vylézání ze sprchového koutu mi podjel ručník a druhou nohu jsem málo zvedla. Vylétla jsem, jak vystřelená z katapultu, kupodivu oběma nohama přímo do dveří koupelny. V tu chvíli vám hlavou proletí plno věcí. Nesmím spadnout na záda. V tu chvíli jakoby mne něco otočilo a já sletěla na pravý bok přímo na ruku, která to chudák koupila naplno. Hlavou jsem ještě křápla o vaničku sprchového koutu, přímo o hranu, ale to už skoro nebolelo.

Nebyla jsem schopná pohybu, byla jsem naprosto ochromená, ani nevím, jak dlouho jsem tam ležela. Pomalu mi docházelo, že sice žiji, ale ruka bude zlomená a pěkně. Zavolala jsem svého muže, který zpočátku nevěděl, co se mnou má dělat. Byla jsem mokrá a dlažky tomu nepřidaly. Bál se na mne i sáhnout, ale nakonec mne utřel a pomalu mi pomohl se postavit.

Podívala jsem se na sebe do zrcadla a uviděla jsem svou bezkrevnou tvář plnou bolesti. Trvalo mi dlouhé minuty se zkoncentrovat.

Ruka byla opuchlá, neschopná pohybu, na hlavě boule velikosti vejce. Sanitku jsem odmítla, musím se dát nejdřív do kupy. Uvidím ráno. Kupodivu noc proběhla skvěle, ruku jsem předtím stáhla obinadlem, prostě, když přežiju noc, pak budu řešit.

Ráno ruka moc nevypadala a rodina naléhala, abych jela na pohotovost do nemocnice.

Jsme tam. Plná čekárna různě zraněných lidí. Vyšla sestra, zeptala se kolik měřím a vážím, bude to tedy vážné, když hned berou míru na rakev a pokyn zaplatit poplatek. Pak už jen dlouhé čekání. RTG, čekání a konečně lékař. Vypadal velmi vesele, když se dozvěděl, co se mi stalo. Jasná zlomenina zápěstních kůstek, na požádání mi ukázal i snímek. Jeho veselí nebralo konce. Mám se odebrat na sádrovnu, kde ruku zaživa srovná. Príma zážitek, nikomu nepřeju. Doktor se sárovací posilou sršeli vtipy, nějak jsem to neocenila, rovnání trvalo poměrně dlouho. Veselouš se nezeptal, jestli jsem se nezranila ještě někde jinde, přitom mou bouli nešlo přehlédnout. Později jsem ještě pár problémů našla, ale tělo se dokáže dostat z hodně věcí samo.  Tak ještě jeden RTG a s poloviční sádrou frčím domů. Už za čtyři dny pojedu na další RTG a dostanu celou sádru. Ze sádrovny rovnou domů, naložit Holly a hurá do Lesa psích duší a přilehlých místních Lurd. Uzdravily mi přetočený kotník, dají i tohle.

Za čtyři dny. Ortopedie. Čekárna plná, že místní stadion by bledl závistí. Znovu míra na rakev a pohrdlivé odfrknutí sestry na recepci. Asi jsem fakt trochu váhově výš. Když se ale sestra po půlhodině vykulila a dokulhala k ordinaci s mou kartou, bylo mi jasné, že mám víc papat:-).

Ani sestra v ordinaci nechodila normálně. Divné. Do hodiny jsem byla na RTG a nastalo mnoha hodinové čekání. Měla jsem chuť mnohokrát utéct. Tahle nemocnice určitě stojí na nějakých blatinách a to mi nedělalo dobře. Nesnáším pobyt nad spodní vodou. Pacoši se nudili, hráli hry, nebo se dělili o hrůzné historky z minulých čekání. Hrůzostrašné historky o loužích krve, ale ani ty nikoho z personálu nebraly, žádná rychlá pomoc. Systém čekání byl neskutečný. Nic pro mne. Po čtyřech hodinách mi doktor, opět ten samý veselouš, sdělil, jak se to trochu hnulo, sádru dotočíme, ale za týden opět na RTG. To snad proboha ne, zase čekat! Domů, Holly a Les psích duší. V týdnu ještě několikrát.

Za týden. Tentokrát bylo jen půl stadiónu, asi někteří zemřeli sešlostí věkem, jiní prchli. Necelé tři hodiny. Opět se zlomenina hnula, v pondělí mám nastoupit na operaci, abych mohla ruku používat už za několik měsíců. Pokoušela se o mne chřipka a mdloby ze zrávy. Vylétlo ze mne, že v mé ruce se nikdo hrabat nebude. Veselý doktor začal se strašením, jaký ošklivý a nepohyblivý pařát budu mít a na svou práci, stříhání psů mohu rovnou zapomenout. Viděl, že nejsem tvárná, tak za týden další RTG, prý mne donutí pak třeba násilím:-). Podepsala jsem prohlášení o nesouhlasu, sestra mi sdělila, že doktor mi musí tuto variantu nabídnout a v duchu jsem si říkala, jak mne tu už nikdo neuvidí.  Doma Holly a šup na ozdravné místo.

Žít s rukou v sádře není lehké. Zkuste si natáhnout spodní kalhotky jen levou. Počítač taky jen levou, pravá bolela, jak čert. Má štěstí, že jsem asi byla původně levák, hodně jí používám i se zdravou pravou. Navíc léta hry na piáno se také zúročilo. V pondělí jsem dostala pěkný kašel, měla jsem strach, že z ruky budu mít chrastísko. Kašel a zlomenina není dobrá kombinace. V hlavě jsem měla plán. Nechám sádru ještě dva týdny, koupím ortézu s oboustranou dlahou a pařátek přendám. Mezitím jsem pojala podezření na další zlomeninu výše k lokti. Asi jsem se nemýlila, místo bylo hrbolaté, bolestivé, nyní už v pohodě. Nemusím podotýkat, jak jsem ze sádry neustále něco odstříhávala, protože ruka uvnitř už nadávala:-).

A je to tu. Ortéza doma, jdu na to. Nůžky na kuře a sádra šla pomalu dolů. Pak ještě zakřivené nůžky z autolékárničky a šel i vnitřní obal. Šikovná levá to sundala výborně.

Fůůůůj, to je hnus. Opravdu pařát a zmuchlaný. Otok až ke kořenům prstů, dlaň se nedala otevřít, šlachy, jeden velký květák. Mít tohle ještě další čtyři týdny, tak jsem opravdu mrzák. Pařátu jsem udělala koupel s klimkovickou solí a opatrně vložila. Asi po deseti minutách se do pařátu začínal vracet cit. S prsty se dalo hýbat, zápěstí jsem prohmatala, drželo, ale květákové šlahy taky. Pomalu jsem masírovala, vetřela kostivalový krém s arnikou a vložila do ortézy. Každý den nastávalo nějaké zlepšení, dlaň se pomalu otvírala a odhalila nepěkný výron, který se táhl až pod květákem. Zápěstí se hýbalo.

Pátý týden. Pařát jsem vyplavčila v Lese psích duší v kádi, ráchala jsem se asi hodinu a bylo to naprosto bezva. Domů jsem šla s rukou dolů. Druhý den přijely holky z Prahy, tak jsme pochopitelně frčely i s Holly do Lesa psích duší. A hurá do kádě. Bezva, super.

Šestý týden. Neustále celou dobu mi volali zákazníci, kdy už budu pracovat a přiznám se, taky už jsem měla škuby:-) Navíc nahromadělé stříhání by nebylo dobré. Tak kdo bude první? Stařičký, ale šíleně chlupatý jorkšír. Panička byla seznámena, že co nedá pravá, dá levá, jen se nebát. Strojek jsem už v ruce unesla, nůžky používám jen vyvážené a krátké, nestojím o karpální tunely, tak půjdem na to. A první byl hotový:-). Občas jsem si levou vypomohla, ještě některé úhly nešly, ale čas byl standartní okolo 30 minut. Hurá, v sobotu zkusím dva. Ruka neupadla, ani neotekla, jdu pomalu do dalších.  Květáky začaly lehce mizet a hurá, zase jsem pohyblivější. Ruku jsem zaměstnávala víc i doma. Už i píšu. Týden sedmý a osmý a já už mám jen tři resty, trimování. Mám skvělé zákazníky. Mají se mnou trpělivost. Měla jsem jen dilema, jak dostanu na stůl erdela Kookyho, hydraulika mne zlobí, tak radši stůl nedávám dolů. Napadlo mne přistavit ke stolu plastovou židli a Kooky to dal hned napoprvé.

Nyní, v polovině desátého týdne zkusím i trimování. Jsem blázen, zkusila jsem i naložit kolečko uhlí, za pár dní i kolečko se dřevem. Není to ještě tak idylické, cibuli teprve zkusím a celer raději nechám na svého muže. Tomu jen děkuji, že nás nenechal umřít hlady:-), naučil se barvit vlasy, moje:-) a pomáhá mi s těžkými věcmi. Děkuji i svým zákazníkům, museli si někdy třeba navážit slunečnici, napsat cenovku na zboží a další drobné pomoci. Prostě v nouzi poznáš přítele.

Ještě mne čeká hodně cvičení s rukou, než to bude úplně super, ale věřím jen v dobré. Proto neztrácejte naději, když se dozvíte špatnou zprávu. Vzpomeňte si na můj pařátek:-).

Autor Eva

Dodatek: Jedenáctý týden se právě chýlý ke konci. Dostávám hodně dotazů, jak to vypadá dál. Také jsem slyšela spousty příběhů, kdy to nedopadá a nedopadlo, což je mi moc líto. U mne to dopadá zatím velmi dobře. Moc děkuji kamarádce za klimkovickou sůl a balzám, moc to v rehabilitaci pomáhá. Tu provádím stále jen sama, znám své možnosti. Mám dát prý fotky, sice co uvidíte na fotkách, například ruku v pěst jsem byla schopna zatnout už před 14 dny, ale ne třeba ráno a večer. Fotila jsem levou, tak omluvte kvalitu fotek:-)

Žádné podlitiny, žádné květáky, žádné boule.

Tak co, pane doktore?