Les psích duší Chocerady - Hačmor - výcvik

Když prvně přijela paní s pudlem na úpravu, bylo mi jasné, že se jedná o ženu, která svůj život rozhodně neprožila podle Desatera. Ale kdo z nás ano. Pejsek byl milý a celkem bylo vidět, že se paní snaží, aby byl v pořádku. Jinak to však bylo s ní. Rozpovídala se o tom, jak je moc a moc nemocná, výčet jejích potíží byl neuvěřitelný. V tom, ze stejného města přijel jiný zákazník pro krmení. Jak onu starou dámu uviděl, doslova  jí probodl očima. Ona se skoro scvrkla, jak se snažila skoro nebýt. Protože měl nákup obří, pomohla jsem mu vše nacpat do auta. Hned za dveřmi mne varoval. : Víte, co je ta ženská, zač?" Největší udavačka z našeho města. Říká se jí baba-vražda. Dejte si na ní pozor, má na svědomí několik lidských životů, já bych s ní pod jednou střechou nebyl." No, fajn. Když jsem začala znovu stříhat, paní se zeptala: " On vám všechno řekl, že jo?" Přiznala jsem, že opravdu mne před ní varoval. Svrckla se ještě víc. Pak se rozpovídala. Skutečně byla v životě velmi arogantní, tak jí lidi neměli vůbec v lásce. Aby se pomstila, opravdu je udávala. V práci šplhala čím dál výš, všichni se jí báli a ona měla pocit, že jí město patří. První rána v jejím životě, byl odchod jejího manžela,  nemohl s ní dál žít. Rozvedla se a znovu vdala. Celkem měla tři syny. Druhý manžel umřel, protože i on se trápil, nad jejím jednáním. Byla nenáviděná čím dál víc. První syn si vzal život. Po krátkém čase, druhý syn zemřel při nehodě. Poučení si nevzala a šířila své zlo dál. Pak začly nemoci u ní.  Začala se domáhat soucitu u posledního syna, místo, aby si konečně připustila, že si za vše může sama. Každý si budujem svůj svět a svůj život svým jednáním.  Nakonec našla v čekárnách pár spřízněných duší a začla se plně oddávat tomu, že je litována. Žila ve svém bludu dál. Jednoho dne se vrátila domů a zjistila, že její poslední syn si vzal také život. Tak si ho usurpovala pro sebe, že neměl šanci si najít ženu, každou dokázala vypudit svým jednáním.Tahle ztráta jí však už konečně vnukla myšlenku, jestli není  za všemi tragickými událostmi ona sama.  Pořídila si pudlíka, aby nebyla tak opuštěná. I pejsek však začal neustále marodit. Když byla u mne, byl po náročné operaci nádoru. Pravila, že už nechce škodit, ale neví, jak vše zastavit.  Před sebou jsem měla lidskou trosku a nějak mi to nedalo, abych se nepokusila jí pomoct. Řekla jsem jí, aby se všemi, co jim ublížila se pokud možno sešla a snažila se, aby jí odpustili. Pravila, že by ráda, ale nemá odvahu. Dál jsme spolu probíraly její život, ale jinou možnost jsem neviděla. Vyřešila to po svém. Napsala všem dopisy s omluvou za své jednání a prosbou o odpuštění. Nevím, kolik lidí to skutečně udělalo, ale zeptala jsem se pár lidí z jejího města a kupodivu se o tom v kuloárech mluvilo a dopisy našly své adresáty.  Další dva roky jejího života se jí začlo dařit poněkud lépe a jejímu pudlíkovi už nic také nechybělo. Jezdila vděčná, už se nebála lidí, které u mne potkala a naopak se začla zapojovat i do charity. Léta plynula , pudlík odešel a paní mi volala, že ví, že její život je u konce a už se těší, až bude zase se svým psíkem. Asi za měsíc mi jedna zákaznice prozradila, že paní zemřela a co prý bylo lidí se rozloučit.  Tak asi běhá po obláčku se svým pudlíkem a jsou š´tastni.  Boží mlýny mlely léta a pořádně. Jak se však vidět, někdy lze alespoń něco napravit.  Autor Eva  P.S. Včera jsem se dozvěděla, že Boží mlýny po 25 letech semlely toho, co mi kdysi těžce zranil, zcela bez důvodu, jen aby si kopl, mou nejnadějnější fenu, kterou jsem měla - Ayonicke z Klubu Křenice. Přišel o dům na stará kolena.  Nicky to sice život, ani prožité utrpení nevrátí, ale je vidět, že na každého jednou dojde.