Les psích duší Chocerady - Hačmor - výcvik

Ruce paní H. byly už dlouho pokryty ošklivou vyrážkou, která se před delším časem objevila na prstech, poté se rozlezla až k loktům. Kůže praskala, nehojila se, bylo to velmi bolestivé. Lékaři léčili, ale léčba nezabírala žádná. Nakonec se problém nazval atopickým ekzémem a paní H. trpěla dál.

Betynka je bišonek, tříletá fenka,

která se snažila paničce ulevit alespoň olizováním ran. Prý to úlevu přinášelo, ale problém trval. Panička s Betkou ke mně jezdí docela často, není schopna, teda nebyla, udržet hřeben, takže údržba srsti byla na mně. Ráda je mám obě, takže to spíš byla kamarádská služba zadarmo.

V září měly jet obě "holky" na Šumavu, kde jim známá nabídla chalupu, kde široko, daleko nikdo není, tudíž nikdo nebude zírat a paní H. bude moc mít nezakryté ruce, což jí přinese úlevu. V říjnu tedy čekám telefon, Betynka určitě bude potřebovat učesat. Nic se však nedělo, až ke konci přišla sms: Zvládám česání, přijedu asi za měsíc, pobyt jsem si prodloužila a vše vysvětlím.

Moje zvědavost byla velká, ale holt musela počkat. Až dnes obě dorazily. Nečekaně, ale o to větší bylo překvápko. Paní H. měla ruce naprosto zdravé. Co se tedy vlastně přihodilo?

Když dorazily na Šumavu, paní zjistila, že chalupa nemá oplocení, byla v lese, tak první myšlenka byla jet zpět do Prahy. Bála se o Betku, aby nezaběhla někam dál a něco se jí nestalo.

Betynka však byla vzorná, nikam nelítala, hlídala paničku a obě spolu chodily na krátké procházky do okolí.

Až jednou se to stalo. Betynka začla štěkat a běhala směrem do lesa. Paní H. si myslela, jestli se někomu něco nestalo, když fena takhle vyvádí a jala se jí následovat. Betynka běžela asi 10 minut, až doběhla k skryté studánce a do té skočila a šla ke dnu. Její paničku to tak vyděsilo, že zapomněla na své ruce, poklekla, zašátrala a Betynku vylovila. Ta měla velkou radost, udělala pár lítacích koleček a vše se opakovalo. Opět šla ke dnu. Zas byla vylovena, tentokrát uvázána na vodítko a šly se domů sušit. Paní H. byla natolik rozčilena, že úplně zapomněla na své ruce. Večer nemohla usnout, podařilo se jí to až k ránu. Zdálo se jí, že Betka má důvod a chce jí pomoct. Ráno zjistila, že ruce tolik nebolí.

Šla se s Betynkou projít a pořád musela myslet na studánku. Nemohla jí však najít. Betynka se chovala normálně, takže vodítko už zase spočilo v kapse. Den proběhl v pohodě. Přesně za týden bylo všechno úplně jinak.

Betynka svou paničku neustále očuchávala a najednou od ní začla opět ze štěkotem odbíhat. Protože paní H.  byla sama zvědavá, co se bude dít, popadla vodítko a hurá za fenkou. Najednou tu byla cesta ke studánce, do které Betka skočila a opět šla ke dnu. Betynka byla jinak plavec velmi zdatný a pes vodomilný. Studánka nebyla moc hluboká, naštěstí bez bahna, takže byla vylovená a daná na vodítko. Paní to však nedalo, tak rukama prošátrala studánku, jestli tam není něco, co Betynku stáhne dolů. Nebylo tam nic, jen měla pocit, jakoby bublinek, chytajících se na její kůži. Betynka spokojeně přihlížela, pak šly domů. Tu noc začaly ruce paní H. bolet. Spala špatně, neustále měla pocit, že v místnosti někdo je. Betynka ale chrupala v pelíšku a nic se nedělo.

Ráno paní zjistila, že její ruce dokáží bez obtíží zapnout knoflíčky u halenky, což byl víc, jak dva roky problém. Rány, které se nehojily, vypadaly také dobře. Do toho zazvonil mobil. Majitelka domku se ptala, jak se daří, jestli je vše v pořádku. Dozvěděla se, že ano, jen kdyby Betka neustále nepadala do té studánky.

Do jaké studánky? Široko, daleko žádná není a celé místo je velmi chudé na prameny, je zázrak, že mají studnu, která napájí vodovod. Proto je místo opuštěné, právě kvůli vodě.Majitelka domku se nestačila divit. V sobotu sedne do auta a přijede.

Ruce se lepšily každým dnem. V sobotu opravdu dorazila paní V. a nestačila se divit. Paní H. byla skoro vyhojená.  Daly si oběd a vydaly se ke studánce. Tu však nenašly. Ani Betka se nesnažila jim ukázat cestu. Paní H. si připadala, jako blázen.

Uteklo několik týdnů, ani Betynce, ani paní H. se nějak nechtělo zpět do Prahy . Rány byly zahojené, ani ekzém, předzvěst dalších ran se neobjevil. Při nakupování v několik kilometrů vzdálené vesnici se paní H. snažila dozvědět něco o studánce. Nakonec našla pamětníka, který si pamatoval, že jeho dědeček o nějaké studánce v lese vyprávěl, ale ta prý už dávno vyschla a zmizela. Bylo to skutečně tak? Věděla Betynka něco víc? Byl to zdravý, šumavský vzduch, klidný život, co vedl k uzdravení nebo je za tím něco tajemného. Proč fenka padala vždy ke dnu? Chtěla snad donutit paničku, aby ponořila ruce do vody? Proč studánku jindy, než v Betinčin čas, nebylo možné objevit? Otázek by bylo mnoho, ale odpovědi se zřejmě nikdy nedozvíme. A čas ukáže, jestli ruce paní H. zůstanou vyhojené i nadále.

Vyprávěná paní H. zaznamenala Eva.