Les psích duší Chocerady - Hačmor - výcvik

 

Když v neděli volala paní, chtěla objednat svou fenku na stříhání co nejdřív, netušila jsem, co mne čeká. Na úterý jeden pes vypadl, tak jsem jí termín nabídla. Nadšeně souhlasila. Fenka prý po ní jde, tak není moc česaná.

V úterý,  v čas přijelo auto, vystoupily dvě dámy a jeden asi desetiletý kluk. Paní měla v náručí neskutečně zanedbanou bílou fenku.

A začal horor. Jakmile byla fenka na stole, kluk začal mlátit do váhy, bral zboží do rukou, po chvíli ho nosil ven. Dámy nic. Jedna byla babička kluka, druhá teta. Fenka byla moc hodná. Snažila jsem se poukázat na to, jak je třeba česat, protože v těch tropických teplotách pes neskutečně trpí. Dlouhá, ale udržovaná srst chrání, toto je však týrání zvířat. Doporučila jsem paní, aby si vzala tlustý svetr a vydržela v něm celý den. Možná jí to došlo, ale přece ta fenka po ní jde. Půjčila jsem jí hřeben, aby mi to ukázala. Fenka se dívala, ale žádná známka agrese. Zkusila jsem dát radu, že když na hřebenu zvedne fenu do výšky, je srst špatně vyčesaná. Divila se. To jí v hostivařském salónu nikdo neřekl. Možná řekl, ale asi to časem vzdali. Prozradila jsem, že Hostivař jsou mé rodné hvozdy.

Mezitím kluk naprosto exeloval. Orval a rozmačkal dýně, prý hezky pukají. Ten pes - Holly - se ho asi bojí, protože leží a neřve na něj. Mám Holly naučenou, aby si podobných případů nevšímala, protože její řev by rušil pejska na stole. Hodná holka, dodržela to. Věřte, že toto není jednoduché psa naučit. Pořád jsem čekala, kdy kluk bude napomenut, ale dámy se věnovaly kouření a odhazování nedopalků do spadaného listí, je tu šílené sucho a listy padají a padají. Naštěstí hořet nezačalo. Také neustále telefonovaly, při dvacátém hovoru jsem to přestala počítat. Nedopalky jsem pak nacházela všude ještě mnoho dní.

Kluk se rozhodl odvalit asi 20 kg kámen, aby mohl Holly lépe prudit, tak si kámen dal pod nohy. Fakt mám úžasnou psí holku, nevyprovokoval jí.  Mezitím jsem odstraňovala krustu srsti té malé a moc hodné fence, ta byla jediná hodná. 

Mezitím se kluk vrátil orvat zase něco kytek a větví. Už jsem nevydržela a napomenula ho s tím, jak by se mu podobné jednání líbilo u něho doma. Bylo vidět, že se krátce zamyslel. Vzal míček z regálu a šel ho zahodit ven. Dámy nic. Ona babička mne navíc pokárala, jak spěchají. Taky jsem spěchala. Hádejte proč? Za hodinu a něco, fena byla hotová a já taky. 

Tohle se mi už dlouho nestalo, měla jsem tisíc chutí jim fenku dát po prvních 10 minutách a vyhodit je. Bylo mi jí však líto.

Jednou jsem to musela udělat, když holčičky, taky už velké, při stříhání nosily štěrk do záchodu a rodiče také nic.

V sobotu přijel tatínek se třemi dětmi, mladšími, vychovanými. Takové děti tu mají co dělat. Jsem ráda, když je majitel u úpravy svého psa a funguje to už skoro 30 let, ale chápu i ty, co tohle zažívat nechtějí.

 

Někdy se ptám, co vyroste za lidi z dětí, jako je ten kluk? Jsem ráda, že se to nedozvím, protože u mne žádné příště už nebude. 

 

AUTOR EVA