Jdi na obsah Jdi na menu
 


Výcvik v lese a v neděli 24.6. se na vás budeme těšit v tradiční čas.

19. 6. 2012

Lesní tréningfialka-na-parezu.jpg

Když jsem v neděli dorazila z dlouhé prochajdy s Holly, představa, že si dám tohle kolečko ještě jednou, byla vysloveně hnusná. Dotáhla jsem se na cvičák, kam v zápětí dorazila i Alenka. Padly jsme do křesílek a přemýšlely, kdo by nás tam i s těmi křesílky odnesl. Ale to už se začli pejsci se svými psovody scházet. Nejvíc se těšila Mája, jak navštívíme Lurdy. Sebraly jsme s Alčou zbytek posledních sil a všichni jsme vyrazili. vsichni.jpg

Nejdřív jsme šli známým krkosrázem, kde je to opravdu o život. Prošli jsme Májinou ulicí, kde je hodně psů, takže řev za ploty byl úžasný. Hačmoří psi se chovali vzorně. Ulice končí prakticky v lese a tam měl Májin Sam problém. Před nedávnem se ze svahu odrolily kameny, když procházel, takže odmítal místem projít.  Jeho vodítko tedy čapla Alča a Mája prošla, přežila, Sam sice trochu váhal, ale vzdalující se Mája byla silný motiv, aby strach překonal. Byl moc pochválený.

Pejsci byli puštěni na volno, ale vzápětí se přihnala splašená čtyřkolka. Ta nás pak sužovala ještě několikrát. Přivolání zafungovalo, takže ztráty na životech nebyly.

Fialka objevil potok, jako první a důkladně ho využíval, jak mohl. Tohle prý bylo nejhezčí cvíčo v jeho očích.

fialka-v-potoce.jpg

Dokonce i když se mu ztratila panička, součást výcviku, v prvních chvílích si toho vůbec nevšímal. Voda byla silný motiv. Zde byla ukázka toho, jak málo jsou naučeni psi si hlídat svého pána. Spoléhají na bdělost páníčka a to je špatně. Pes si nás má hlídat sám. Fialka nebyl výjimkou, proto jsme mu paničku nechali ukrýt.  Trvalo docela dlouho, než mu to došlo. Byl ochoten s námi odejít a Hanu nechat osudu.  Součástí výcviku je hra na schovku, kdy pes je nucen zapojit všechny smysly. Navíc se naučí víc sledovat svého psovoda, co kdyby ten zase zmizel. Pozor, když se psovi schováte, mějte ho nenápadně na očích, mohl by zpanikařit a místo hledání vás nabrat kurz k Neumětelům, jak bájný Šemík.  I s Holly hrajem tuto hru. Holly si nás neuvěřitelně hlídá a okamžitě reaguje čichem, kde jsme to byli naposledy...... . Dobrý tréning na pachové práce. Navíc psa učíte myslet, takže na tuto hru rád přistoupí.

Fialka nakonec Hanu našel a měl pořádnou radost. Musím oba pochválit za přímo vzorové přivolání a celkové cvičení v cizím prostředí. Je radost se na ně koukat.

Na Kryštofa jsem párkrát chtěla vzít klacek. Když mu já nebo Alena něco vytkneme, řekne, že to ví a dělá stále stejné chyby. Každý výcvik je o vztahu psa a psovoda.  Sára je jemná psí bytost, která potřebuje povzbudit a hodně chválit. Je moc šikovná a snaživá. Byla by skvělý pes u psovoda, který nečeká, až mu druhý řekne, pochval jí. Psovod se musí soustředit na svého psa, to zde je, až po našem upozornění. Kryštofe, takhle ne, dej jí konečně najevo, že jste tu pro sebe. Ztracený Kryštof také nebyl hledán. Nechyběl. Až po chvíli.

Sam si Máju hlídá, ani nelítal za ostatními pejsky, takže mu Mája chyběla a našel si jí. Co dodat, jen chválu.

Ona totiž i obyčejná procházka se psem by neměla být, jak říká Alenka od bodu A do bodu B, ale měla by psa neustále něco učit. Je to nácvik na další výcvik, který by neměl být jen na cvičáku. Já osobně už trénuju u Holly povel ztratila  aportíček - přines, ztrácím různé předměty, které by měl pes najít. Okamžitě hru pochopila, dohledá předmět a přinese. Pochopitelně jednou, dvakrát za prochajdu to stačí. Předměty střídám. Ztrácím po směru chůze. Pes se tedy musí vrátit ze začátku pár metrů, posléze i několik desítek metrů pro ztracenou věc.

Pěkně propocení jsme dorazili do našich Lurd. Alenka udělala fotečky pejsků na památečním pařezu starého dubu.

sara-na-parezu.jpg

 

sam-na-parezu.jpg

 

Už nebyl čas Lurdy navštívit je celé, takže jsme byli jen v přední částisnimek-lurdy2-013.jpg a psovodi, kteří tam ještě nebyli, mohli vidět místo, jehož tajemné příběhy tu jsou zaznamenány. U zborcené jeskyně, která tak zajímala skupinu SS, se pejskové vyloženě necítili dobře, jako všichni jejich čtyřnozí kolegové před nimi. Čas nás honil, tak jsme se vydali zpět. Po cestě jsem ještě upozornila na tajemnou jámu v poli, kde mizí desítky let vše, co se do ní hodí a Mája přidala pár tajemných historek. Cesta utekla velmi rychle a už bylo loučení a slíbení, jak se do Lurd opět vrátíme. Možná to bude už brzy a na delší průzkum.

 

lurdy-od-ali.jpg

Tak zase v neděli na cvičáku.

 

Zpracovala Eva

Foto Alena

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář