Jdi na obsah Jdi na menu
 


Příběh Gerra z Dvořákova sadu

8. 1. 2011

gerro-ve-sluzbe.jpg 

Jednoho dne, bylo to 23.srpna 2000, se narodilo mé fenečce Ree Gymor, krásné německé ovčandě vlkošedé barvy, osm krásných štěňátek. Sedm pejsků a jedna fenečka barvy vlkošedá, černá se znaky, ale i zvláštní černá se znaky. Celí černí a nožky pacičky malované. Všichni našli brzy nové páníčky, Gerro byl od narození s Gastonem  jako kulička, s delší srstí. Gastona si vzala moje sestra a Gerro jel do Prahy. Po měsíci Gerra jeho paní vrátila s omluvou, že se rozvádí a psíka nemůže mít. Po čase si jej vzal ode mě jeden pán, který byl zároveň i figurantem mým pejskům. Skoro dvakrát týdně jsem ho viděla, jak výtečně pokračuje v obranách, byl to velmi učenlivý pejsek. Pak se ale stalo něco nepochopitelné, pejska, ač ještě nebyl zaplacen, chtěl majitel prodat do ciziny. Jakmile jsem se to dověděla, to už byl Gerrovi skoro rok, žádala jsem o jeho navrácení s tím, že uhradím péči o něj. Ano, vzala jsem si ho a po pravdě vykoupila za 17  tisíc zpět. Nikdy jsem toho nelitovala i když byl patřičně výchovou a výcvikem poničený. Bál se lidí a všeho co se kolem dělo a po důkladném šetření jsem zjistila, že pánův synek jej podroboval takovým nepochopitelným výcvikovým metodám, které ani nebudu rozvádět. Nechala jsem tedy Gerra, jak se říká, růst jako dříví v lese. Obrany mu zůstaly perfektní, ale s nedostatkem v pouštění. Jakmile se zakousl, tak nechtěl pustit, po čase jsem zjistila, co to způsobilo. Neřešila jsem to, protože nemám ráda krutý výcvik  s použitím ostnáče či elektrického obojku, takže pracoval jako tarťácký psík (výcvik služebních psů -TART ). Po roce mého výcviku z něj vyrostl lehce ovladatelný pejsek bez pouštěček, ale se 100%  poslušností a stopař byl také solidní. Měla jsem z něj obrovskou radost, i když vzhledem k dlouhé srsti nemohl být nikdy uchovněn. To mě nevadilo, měla jsem ho ráda, jako všechny své ostatní pejsky a on byl u mě viditelně nejspokojenějším psem.

A pak se to stalo. V prosinci roku 2004 se měl můj manžel automobilovou nehodu. Zůstal plně invalidním. Měli jsme samozřejmě půjčky na různé věci do domácnosti a nebyli jsme schopni je splácet tak, jak bylo určeno. A tak se stalo, že co šlo v té době prodat, se prodalo, aby bylo na splácení půjček. Nebylo to pro mě vůbec po citové stránce lehké, ale přišla řada na prodej pejsků. Gerro byl v té době na nejvyšší úrovni výcviku, padlo rozhodnutí o jeho prodeji na něj. Moc jsem se naplakala a sháněla peníze,  ale nikdo mě v té době nepomohl. Pak přišla nabídka na odkoupení Gerra k vězeňské službě. Byla jsem nešťastná, koho bude mít za nového páníčka. Bohudík mě bylo vězeňskou správou umožněno za Gerrem pravidelně dojíždět a tak sledovat, jak se k sobě Gerro a jeho nový pán mají. Časem jsem zjistila, že Gerrův nový pán je super člověk a pes si ho tak oblíbil, že by za něj dal život. Po celou dobu jeho služby se účastnil mnoha závodů. Jeho poháry, plakety a diplomy mě vloni věnoval jeho páníček, který si jej po dosloužení vzal k sobě domů. Gerro žije v milované rodině a já si jej mohu kdykoliv odvážet i k sobě. S rodinou jsem v neustálém kontaktu a našla jsem v ní další členy psí společnosti, kteří by dali za Gerra život. Jsem jim moc vděčná. Byla jsem rozhodnutá, pokud by si Gerra nevzal páníček k sobě domů, vzít ho zase k sobě. Gerro ale miluje svou rodinu ve které jsem i já. V tomto příběhu jsem chtěla popsat jeho příběh. Prosím, všechny lidičky, kteří mají psíky : „Buďte k nim laskaví a mějte je rádi, jsou to přátelé na celý život“.

Z tohoto příběhu jsem hodně poučila. Není každý člověk, ač jej řadu let znám, ke psu hodný a laskavý. Gerro byl jako štěně někdy krutě zkoušen, ale Bohu díky, se jeho povahu pánovi, který jej měl jako druhý v pořadí, nepodařilo zlomit. S vězeňskou službou vycházím tak skvěle, že v dnešní době slouží v jejich řadách další psi z mého chovu, Jassan a Orry. Stále za nimi pravidelně dojíždím a s jejich velitelem i psovody mám nejlepší zkušenosti v mém životě. Přeji Gerrovi, Jassanovi a Orrymu, co nejlepší dny jejich krásného psího života. Všem, kteří se tomto příběhu najdou, i přes ošklivou zkušenost, přeji jen vše dobré a pokud jsou chovateli, majiteli pejska, mnoho krásných chvil s těmito úžasnými tvory na světě.

8.1.2010 Autor:  Lidka,  Chovatelská stanice  německých ovčáků „z Dvořákova sadu“  www.zdvorakovasadu.wbs.cz       

 

Náhledy fotografií ze složky Chovná stanice z Dvořákova sadu


 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

"medvídek"GERRO :-)

(Milena, 5. 2. 2011 21:37)

Paní Jeřábková,žijete tělem i duší u Vašich pejsků.,a nejen Vašich. Jsem Vám za to neskonale vděčná(a myslím že nejen já).Dojímá mě tento příběh.Vím,že by jste za pejsky a vůbec zvířátka "položila život"a strašně si přeji,aby takových,jako jste vy,bylo hodně!! Dnes jsem měla možnost Gerryho vidět(už mu jinak neřeknu než medvídku :-) ),je nádherný!!Celé odpoledne na něho myslím.Jsem ráda,že jsem měla možnost mít od Vás černočerného Cézara,protože nejen že máte krásné psy,vychované,ale jak říká cvičitel Cézarka,tak s dokonalou povahou! Jak já jsem pyšná! :-) Přeji,ať Vám slouží zdravíčko,aby jste měla sílu pokračovat v tom,co děláte a běhalo tady více pejsků,z Vaší chovné stanice!!

Re: "medvídek"GERRO :-)

(Lidka www.zdvorakovasadu.wbs.cz, 8. 2. 2011 18:47)

Milá paní Mileno,
moc děkuji za tato psaná slova,která mě nejen potěšila ,ale také rozplakala ,ano položila bych za pejsky a vůbec zvířátka život,však mám k pejskům ještě nesplacený dluh,opět mě jejich přítomnost postavila na nohy a dodala sílu a energii pokračovat v tom , v čem jsem před 40 lety začala.Jsem moc ráda ,že vlastníte psíka z mého chovu ,jste úžasná rodina a nemám o QWITTA alias CÉZARA vůbec žádné obavy ,vím ,že je u Vás v těch nejlepších rukách.Moc ráda jsem u Vás na návštěvě byla a také jsem ráda ,že jste na vlastní oči viděla GERRA , který má stále tak dokonalou povahu se kterou ode mě před lety odcházel / tak nerada jsem jej tehdy prodávala /.Nyní je u svého páníčka Patrika ,který si jej vzal k sobě domů po odsloužení na věznici.Děkuji za uznání mojí letité práce a pokud to půjde dál s mým zdravíčkem ,ještě odchovám několik takových skvělých jedinců jako je GERRO ,QWITTO a ostatní.A děkuji i za přání zdravíčka ,které budu moc a moc potřebovat.Mějte hezký večer Vy i Vaši rodinní příslušníci včetně pejsků a nádherných kočiček.

GERRO

(Jirka, 9. 1. 2011 14:44)

Moc hezky výpravěný příběh Gerra z Dvořákova sadu, protože pisatelku i pejska znám, jen dodám, pejskařka srdcem i duší, takových by mělo být více, Jirka

Re: GERRO

(Eva, 9. 1. 2011 16:53)

Taky si myslím, že takových, jako je Lidka by v kynologii mělo být víc. Dělá kynologii poctivě.

Re: Re: GERRO

(Jirka, 10. 1. 2011 19:40)

Opravdu mělo, co si u ní nejvíce cením, její vytrvalost a obětavost a co v současné době už ani moc není, nezištnost, ochota poradit a předat zkušenosti, a hlavně vše umí s obrovským citem, Jirka

Re: Re: Re: GERRO

(Eva, 11. 1. 2011 11:52)

Svatá slova. Dnes je například chovatelství o tom, že lidi, co o plemeni nic nevědí, ale jsou dobře situovaní, nakoupí jedince, který sice má výstavní výsledky a třeba i plno zkoušek, ale nehodí se krevně. Pak dobrá reklama a pes nakryje spoustu fen, zatímco opravdu kvalitní jedinci kryjí velmi sporadicky. Třeba u ovčounů mi stačili importy z Německa v 70. létech. Tehdy se německý ovčák smrskl na jakousi podivnou malou veverku, feny vážící 15 - 17 kg nebyly ničím neobvyklým. Povahy začaly být bázlivé, reakce na střelbu dost časté. Proto si važme všech, co něco vědí a umí a nehledí třeba i na finanční ztráty, tím, že starého psa nechají dožít. Ochota předávat zkušenosti je taky velmi cenná. Bohužel, ne všichni, co dnes cvičí psy, jsou ochotní zkušenostem naslouchat. Proto vznikly tyto stránky, aby cenné rady zůstaly zachovány. Važme si opravdových pejskařů.

Gerro

(Eva, 9. 1. 2011 11:36)

Lidko, doufám, že si to třeba přečte ten, co Gerrouškovi poničil život .

Re: Gerro

(Lidka www.zdvorakovasadu.wbs.cz, 9. 1. 2011 11:52)

STRAŠNĚ RÁDA BYCH BYLA ,KDYBY SI TENTO ČLÁNEK ONEN ČLOVĚK PŘEČETL A KONEČNĚ PŘIŠEL PO LETECH NA TO ,ŽE ANI GERRO ANI JÁ JSME ONOMU ČLOVĚKU NIKDY NEUBLÍŽILI,ALE ON NÁM ANO,MÁME TO V SRDÍČKU ZAPSANÉ,DÁVNO JSEM MU ODPUSTILA ,ALE NEZAPOMNĚLA A ANI NEZAPOMENU,LIDI SI MAJÍ ODPOUŠTĚT,ALE NEZAPOMÍNAT.A O TO SE SNAŽÍM PO CELOU DOBU MÉHO ŽIVOTA.A BUDU STÁLE.MÁM ZVÍŘATA RADĚJI NEŽ NĚKTERÉ LIDI ,ALE TO UŽ JE NA KAŽDÉM Z NÁS JAK SE NA SVĚTĚ BUDEME CHOVAT.VŠEM PŘEJI HEZKÉ DNY.

Re: Re: Gerro

(Eva, 9. 1. 2011 12:23)

Taky si myslím, že člověk by měl žít tak, aby se za své skutky nemusel stydět.

Re: Re: Re: Gerro

(Lidka www.zdvorakovasadu.wbs.cz, 9. 1. 2011 13:16)

ANO EVIČKO ,SVATÁ PRAVDA ,JÁ SE ZA SVÉ SKUTKY A ČINY NESTYDÍM A POKUD JSEM NĚKOMU NECHTĚNĚ UBLÍŽILA NEBYLO TO ZE ZLÉ VŮLE ,ALE TŘEBA I Z NEVĚDOMOSTI,POKUD SI PAMATUJI JSME ALE STÁLE PŘÁTELÉ A VŠICHNI JSME SI TO SNAD UŽ KONEČNĚ UVĚDOMILI A POUČILI JSME SE Z NAŠICH VZÁJEMNÝCH CHYB TAK ,ŽE NEŽ NĚCO VYSLOVÍŠ NEBO UDĚLÁŠ ,ZAMYSLI SE NA CHVILKU ZDA JE TO VHODNÉ A NA MÍSTĚ.TAK SE SNAŽÍM S KAŽDÝM VYJÍT DLE DANNÉ SITUACE A POKUD JE ONEN ČLOVĚK NORMÁLNÍ TAK TO JDE,TO BY SI MĚL UVĚDOMIT KAŽDÝ Z NÁS.

Příběh......

(svatopluk z Frýdku aj Místku, 9. 1. 2011 12:00)

Před obědem pohlazení po duši!

Re: Příběh......

(Eva, 9. 1. 2011 12:23)

Díky.