Jdi na obsah Jdi na menu
 


Skleněné tunely a Babí hora na Slovensku

4. 7. 2011

 

 

 

 

 


Příběh Vincka popsaný prof. Pajákem:

Navštěvoval jsem maturitní třídu gymnázia, když jsem poprvé uslyšel o skleněných tunelech, které vypadají tak, jako by je ve skále vyhloubil ohromný stroj. Osobu, která mně o nich vyprávěla – říkejme mu Vincent – jsem poznal v souvislosti z jinými neobvyklými pověstmi, které drasticky narušovaly můj vědecký pohled na svět. Když jsem vyslechl následující vyprávění, nepřikládal jsem mu zvláštní význam a bral jsem ho jen jako zábavu. Časem jsem zapomněl některé podrobnosti. Například si už nejsem jistý, jestli tunel začínal na Babí nebo Beraní hoře (?), na jaká místa vedl, jak byl označený, jak se otvíral (?) a pod. Proto také uvádím verzi ve formě vyprávění, jak jsem si ho zhruba zapamatoval.

Jak to bylo obvyklé v šedesátých letech v zimním období, toho večera znovu vypadl proud. Seděl jsem se skupinkou lidí u hřejících kamen a poslouchal praskání dřeva. A Vincent začal s vyprávěním.

„Když jsem byl ve tvém věku, jednou večer mi otec oznámil, že se následujícího dne vydáme na dalekou cestu. Druhý den ráno mě udivilo, že místo přípravy na jarmark otec zabalil jen petrolejku, zápalky a také zásobu jídla. Moje zvědavost ještě narostla, když jsme se na cestu vydali pěšky a ne jako obvykle žebřiňákem.

Jen co jsme překročili hranice naší vsi, otec, který do té doby mlčel, řekl: „Vincku, přišel čas, abys poznal tajemství našich předků. Odevzdáváme ho už dlouho z otce na syna. Uctíváme ho v rodině pro případ zlých časů. Kromě mě ho zná jen několik členů rodin roztroušených po jiných vesničkách. Tím tajemstvím je ukrytý vstup do podzemí. Dávej teď dobrý pozor na cestu, protože ti ji ukážu jen jednou. Musíš si ji proto dobře zapamatovat“.

Další cesta probíhala mlčky. Přišli jsme na úpatí hory z české strany. (Autor měl na mysli zřejmě slovenskou stranu, protože Babí ani Berani hora nemá svahy na českou stranu hranice. Poláci nikdy moc nerozlišovali mezi Čechami a Československem, což obvykle platí dodnes. (pozn. M.J.)  Otec se znovu zastavil a ukázal na skálu ve třetině úbočí té hory. „Vincku“, řekl, „podívej se na tu skálu, protože ta skrývá vstup do podzemí“.

Vyšplhali jsme k ní, ale mě udivilo, že nebyl vidět žádný vchod. Otec se zády opřel o hranu a začal tlačit. Stál jsem tam jako opařený, protože z blízka vypadala skála příliš velká na to, aby se dala odtlačit. „Sakra“ zaklel otec, „dlouho ji nikdo neotvíral, musela se vzpříčit. Nezahálej! Pomoz mi ji odtlačit!“ Přiskočil jsem, zatlačil, skála se zatřásla a po počátečním odporu se odsunula až podivuhodně lehce. Objevil se otvor tak velký, že by jím mohl projet i celý vůz. Otec zapálil petrolejku a pak zatlačil skálu na původní místo tak, že úplně zakryla vstup. Vyrazil do tunelu, který začínal hned za skálou a vedl strmě dolů. Tunel byl obrovský a vešel by se do něj nejen povoz, ale i celý vlak. Vedl rovně jako podle pravítka. Měl skoro kruhový průřez, ale byl tak trochu zploštělý. Povrch byl pokrytý jemnými záhyby, jako by byl vyhloubený hrotem obrovského vrtáku.


Stěny se třpytily, jako by byly ze skla. Chodba klesala dolů, byla obdivuhodně suchá, ani stopa po vodě stékající po stěnách a stropu. Také jsem si všiml, že naše boty, kráčející po skleněné podlaze, nevydávaly téměř žádný zvuk, jaký by člověk očekával při chůzi po skále – ozvěna kroků byla tlumená, jako by byl prostor vyložený nějakým izolačním materiálem. 

Po dost dlouhém pochodu tunel vyústil do ohromné komory ve tvaru šikmo stojícího válce. Stěny této komory byly skleněné jako stěny tunelu, kterým jsme přišli, ale neměly rýhy. Zato strop byl zformovaný do jakéhosi zvláštního figurálního vzoru, který připomínal zmrzlý vodní vír. Do této komory ústilo několik tunelů, některé s trojúhelníkovým, jiné s kruhovým výřezem.

Otec položil lampu na zem a na chvilku si sedl, aby si odpočinul, a já si začal prohlížet jeskyni. U stěn od ústí tunelů, byla podlaha pokryta nějakými předměty, truhlicemi, sudy a také rozličnými zbraněmi. Viděl jsem součásti zbroje, kyje, meče, šavle i starobylou střelnou zbraň.

Vzal jsem pušku, abych si ji prohlédl, případně abych si ji vzal domů, ale otec mě okřiknul. „Nech ji, to všechno tady musí zůstat na horší časy“.

Přisedl jsem si k otci a on začal vyprávět: „Tunely, které tady vidíš, vedou do každé země, do každého kontinentu. Můžeš se jimi dostat, kam jen chceš, samozřejmě pokud víš, jak se v nich orientovat. Tunel vlevo vede do Německa, potom do Anglie, dál až do Ameriky, kde se spojuje s tunelem z pravé strany. Tunel z pravé strany postupně vede do Ruska, potom na Kavkaz a do Číny, dál do Japonska a nakonec do Ameriky. Do Ameriky můžeš dojít i ostatními tunely vedoucími pod póly Země. V každém tunelu je po určité vzdálenosti místnost podobně velká, jako je tato, co v ní právě stojíme, kde se tunel spojuje s jinými tunely vedoucími jiným směrem. V tomto labyrintu by si mohl lehce zahynout. Proto už naši předci používali návěstí, aby je informovala, který tunel si vybrat – pojď, ukážu ti, jak některé značky vypadají.“

Vešli jsme do jednoho z tunelů. Tehdy jsem při vchodu do něj zpozoroval množství primitivních obrázků malovaných černou barvou nebo zaschlou krví. Otec mi ukazoval obrázek po obrázku a vysvětloval mně jejich význam. Jeden z nich označoval Wawel v Krakově. (Královský hrad Wawel v Krakově stojí na vyvýšenině, která skrývá celý podzemní labyrint. Jedna ze zpřístupněných jeskyní se nazývá „Dračí jáma“.

Když mi vysvětloval jednotlivé znaky, najednou se ozvalo dunění, syčení a kovové řinčení. Připomínalo to projíždějící vlak s parní lokomotivou, který projíždí výhybkami nebo brzdí. Otec zmlkl a řekl: „Zpátky, vysvětlím ti to cestou, teď se musíme rychle vrátit“. Začali jsme tedy rychle stoupat vstupní chodbou, následováni stále hlasitějším duněním a řinčením kovu. Znepokojený otec se často ohlížel za sebe. Když jsme dorazili ke skále u východu, hluk byl tak silný, jako by tajemný vlak už skoro brzdil za našimi zády. Jakmile jsme byli venku a zavalili otvor balvanem , otec padl úplně vyděšený k zemi. Až po dost dlouhém odpočinku začal znovu vysvětlovat.

„Tunely, které jsi viděl, nepostavili lidé, ale všemocné bytosti obývající podzemí. Tito tvorové používají tunely k přesunům pod zemí z jedné strany světa na druhou. K tomuto účelu používají ohnivé létající stroje. Kdybychom na takový stroj v podzemí narazili, nepochybně by nás to spálilo. Naštěstí se ozvěna nese dost daleko a je dost času, aby se jim dalo uhnout z cesty. (Jsou v určitých vzdálenostech nějaké komory, kde se dá schovat a uhnout z cesty?) Tito tvorové obývají jiné části světa a sem přilétají jen zřídka. Naši předci využívali tunely jako úkryt před nájezdníky nebo k rychlému přesunu na jiná místa“.

Na zpáteční cestě mi otec vysvětlil význam ostatních znaků. Také mi přikázal, abych ve vhodném čase odevzdal toto tajemství někomu dalšímu, aby neupadlo v zapomenutí.


*  *  *






 

 

 

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Tajomná explózia alebo kam zmizol vrchol Babej hory!

(Ján, 24. 4. 2017 10:35)

Vrch Babia hora sa nachádza pri malebnej dedinke Jerzmanowice v Poľsku.Táto hora je vlastne skala,ktorá vystupuje aj na jej povrch.Už na prvý pohľad nám niečo môže na tejto hore chýbať.Bude to zrejme vrch Babej hory,ktorý tu chýba.Ale ten tu pred 16 rokmi bol.Kam teda zmizol?
Pravda je taká,že 14.januára 1993 okolo 18:50 narazil do tohoto vrchu neznámy objekt.Pre podobnosť s Tunguzskou záhadou z Ruska sa táto udalosť nazýva aj Poľská Tunguzská záhada

WWW tomko.webnode.sk/products/zahada-babej-hory/

Re: Tajomná explózia alebo kam zmizol vrchol Babej hory!

(EVA, 27. 4. 2017 10:36)

Ján, díky za info, to je zajímavé.

Re: Tajomná explózia alebo kam zmizol vrchol Babej hory!

(PFO, 6. 5. 2017 13:55)

U Jerzmanowic v Polsku, cca 10 km od Krakova údajně spadl meteorit v roce 1993, ale je to lokalita Babia skála. Nemá to nic společného s Babí horou na Polsko-Slovenské hranici :-)

Podsvětí...kdo , nebo co je tam ?

(Greeny, 23. 9. 2013 0:03)

Dávná legenda o Babí hoře praví , že kdysi v jejích útrobách vyhloubili síť šachet a chodeb démoni a vzbudovali si tam své sídlo . Co je na tom pravdy ? Možná něčeho trochu... V Bibli u Izajáše je popis svržení prvního anděla Lucifera - Světlonoš , nyní odpůrce : satan , z nebes na Zemi , lépe řečeno do podzemí , tedy do podsvětí - Izajáš 14 kap. , 12-17 verš. Tam je tedy jeho skrytý prvotní příbytek . Z našeho pohledu je mimozemšťanem nepatřící původně na Zemi a mající inteligenci a schopnosti mnohonásobně převyšující ty lidské . Duchovní forma života je pro nás nepochopitelná , nepostižitelná a žel i často z mnoha - osobních - důvodů nepřijatelná . Jenže , co když toto je právě skutečná hledaná Pravda ? Proč zcela odmítat něco , na co nemáme ani řádné odpovědi ? P.S. - Lidé si rádi hledají vlastní odpovědi na své otázky většinou tam , kde vůbec nejsou , nebo tam , kde by chtěli sami mít , ale tím se dobrovolně dostávají sami na zcestí , neboť lidé jsou rádi klamáni ...V evoluční teorii o vývoji druhů je mnoho prázdných "děr" a také i podvodů ve snaze podepřít tuto verzi vzniku života , ale existuje zároveň mnoho archeo důkazů , které ji naprosto anulují a zároveň vyzývají k zamyšlení . Netvrdím , že jsme ve vesmíru sami , tvrdím jen , že se něco nedobrého , co graduje , s touto Zemí děje a bylo by hloupé a fatální před tím zavírat své oči a vytvářet si vlastní iluzorní svět podle svého . Je zde Zlo , které kulminuje a jeho projevy jsou zcela zřejmé a hmatatelné všude kolem nás. Proč to tak je a co se zde vůbec na této planetě děje ? Odpovědi je třeba hledat tam , kde skutečně jsou . Je třeba hledat Pravdu takovou , jaká doopravdy je i když zrovna nebude podle našich vlastních představ a srovnat se s tím . Bůh sídlí v nebesích , lidé chodí po Zemi , a Boží poslové , kteří propadli zlu a byli vyobcováni z Boží přítomnosti...pod zemí , odkud však mohou expandovat do okolí , ale ne tak jak by sami chtěli , protože jim to není dovoleno shůry . Jejich nebezpečnost člověku je maximální...

Re: Podsvětí...kdo , nebo co je tam ?

(Eva Hačmor, 23. 9. 2013 12:37)

Ani nevíte, jak mi mluvíte z duše. Souhlasím s každým vaším slovem. Moc děkuji za komentář. Lidi vnímají, že je vše hodně jinak, ale mají pocit, že se shodí, když to přiznají. Právě v tom nepozemšťan = mimozemšťan, pro mne i pro vás jasné, ale pro některé nepřípustné. Škoda. Bible nás jasně upozorňuje, ale jak se v ní praví - vidíte, ale přesto jste slepí.
Ještě jednou díky.
Eva

Skleněné tunely

(Erik, 15. 5. 2012 18:49)

Chtělo by to přijít s něčím novým , alespoň a ne jen se zkráceným opisem . Podivnosti , které se odehrávají v podzemí mají mnoho společného , tedy i "jednoho" tvůrce a zápis o něm je starý již "X" let a poodhaluje jeho totožnost . nejde však o člověka . Zřejmě s tím vším souvisí i tzv. "Brum efekt".

Re: Skleněné tunely

(Eva Hačmor, 16. 5. 2012 7:59)

Na Hačmoru je plno záhad, které ještě nebyly nikde publikovány, a které stojí za zamyšlení. Jsou autentické, námi ověřené a prozkoumavé. Rubrika Pes a tajemno, podrubrika Tajemství choceradských Lurd, nebo nově v rubrice 2. světová válka, Starý choceradský zločin. Tenhle článek skutečně za moc nestojí, v tom s Vámi plně souhlasím. Ale pokud máte nějakou teorii, stačí jí poslat na náš mail: hacmor@seznam.cz a rády jí k článku přidáme.Děkujeme.