Jdi na obsah Jdi na menu
 


Krystynka

31. 7. 2013

KRYSTYNKAimg_3315.jpg

Kdykoliv jsem četla o lidech, kteří se setkali s něčím tajemným, říkala jsem si, to se mně stát nemůže. Jenže člověk často míní ...

Neměli jsme zpočátku štěstí na sousedy. Na jedné straně rodina, kde se běžně prali, po nocích hulákali, co nebylo přibité, ukradli. Určitou dobu vedle nás bydlel jeden hodný pán, na kterého s dětmi dodnes vzpomínáme. Když zemřel, nastěhoval se do jeho bytu tzv. Panenka. Transsexuál. Kdo je z Liberce, ihned ví, o koho jde. I jeho dvojče bylo velmi známé, především v Praze, pod jménem Renatka. Luxusní „prostitutka“, srazil ho autobus. Mít souseda, který má „papíry na hlavu“ je vskutku lahůdka. Dokud s ním v bytě bydleli rodiče, bylo vše jakž takž dobré. Po jejich smrti začal propadat alkoholu, žít v zimě, o svíčkách a snad aby nebyl osamělý (-á???), nastěhoval si k sobě různé typy. Obsadili nejen byt, i komoru na chodbě. Takový malý hotýlek měl. Ale proč píšu.

Jedna ze spolubydlících byla Polka Krystyna. Obyčejná, hodná paní, nesmírně zamilovaná do svého zavřeného přítele, na kterého čekala. Často jsem si s ní povídala. Po cca roce a půl jejího přítele pustili z vězení. S přítelem snad každou společnou minutu prohádali (třešničkou na dortu bylo, když se přidal opilý Panenka, a spory řešil i házením nábytku uprostřed noci.) K jejímu zoufalství, se s ní přítel rozešel, zmizel kamsi neznámo. Krystyna neměla domov a kam jít, tak zůstala zde a pomalu propadala alkoholu. Celé noci prohádala s Panenkou, ten ji i začal bít. Z milé, původně usměvavé, mluvné paní se stala vychrtlá troska, trvale opilá. Nakonec nevylézala z komory, která sousedila zdí s naším obývákem. Časem jsem se07122010246-----kopie.jpg dozvěděla, že zemřela.

V určitém časovém odstupu se mne začal syn ptát: Mami, čím jsi v noci bouchala? Vysvětlovala jsem mu, že ničím, že v noci spím, že se mu muselo něco zdát.

 Až i já jednu noc uslyšela. Vzbudily mne údery. V naprosto pravidelných intervalech, jakoby něco bouchalo pěstí do našeho prádelníku. Byla jsem hrůzou bez sebe, poprvé jsem ze samého strachu usnula, nereagovala. Ještě teď, když to píšu, mám husí kůži. Několik dalších nocí se to opakovalo, už jsem byla probuzená jen já. Syna už to nevzbudilo, dceru nikdy.

Jednu noc jsem si dodala odvahu a ptám se (podotýkám, že ze mne hrůzou lilo): Jste to vy, Krystynko? Bojím se, proč jste u mne, nic jsem vám nikdy neudělala. Rány ztichly a už se tu noc neozvaly.

Začala jsem, kdykoliv se jev opakoval, mluvit s ní v duchu a modlila jsem se, volala anděly na pomoc, aby její duše došla pokoje.

Časem se to přestalo opakovat a jsem přesvědčená, že mé modlitby pomohly její duši odpoutat se od místa, kde prožívala tolik naděje a lásky při čekání na zavřeného přítele a hlavně tolik bolesti a zármutku. Že andělé přenesli její duši před nebeský trůn a možná mám přímluvkyni. Byla to opravdu hodná paní, která se z nešťastné lásky upila k smrti.

img_0412--2-.jpg

 

 Autor Romana

Zpracovala a obrázky doplnila Alena

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Krystynka

(Dana, 31. 7. 2013 20:39)

Přečetla jsem si Váš příběh z velkým zaujetím a věřím tomu, že se to tak stalo.Určitě je něco, mezi nebem a zemí.Dana.