Jdi na obsah Jdi na menu
 


Otevřela se brána času?

3. 1. 2017

 

Otevřená brána času?pc301564.jpg

 

Prosinec naplnil mé očekávání. Každý rok se dle mého otvírá brána času. Ani tentokrát tomu nebylo jinak. Bylo 17. prosince, sobota a my šli do Lesa psích duší. . Napadlo mne, jak možná po roce opět něco zažijeme. Tyto jevy se dějí v Lese psích duší, v místě, kterému říkáme choceradské Lurdy a na přilehlém poli. Pár postřehů je tu už zaznamenáno. Poté se musíte soustředit až na červen.

V LPD jsme pořádně vylítali Holly s aportíkem, dosypali ptáčkům slunečnici a rozvěsili lojkoule. Můj zrak sjel směrem ke křoví u krmítka a něco mi říkalo. "Tas foťák". Takové to podvědomí, že něco je jinak. Vašek s házečem v ruce dostal pokyn, aby se nehýbal z místa, kde stál a já zapnula foťák. Dost mne překvapilo, že program zakreslil kolečko okolo Vaškovy hlavy a ještě jedno, právě v křoví, kde ale nikdo nestál. Cvak, rychle jsem udělala krok stranou, opět dva kroužky a znovu jsem cvakla. Na místě samém nemělo cenu moc fotku prohlížet, protože bez brýlí toho na blízko moc nevidím. Nechám se překvapit doma, ale úlovek mám určitě.

Doma šupky na pc a měla jsem pravdu. Za Vaškem byla mlžná postava a to i na druhé fotce.pc171517.jpg Výřez přímo s duchem vidíte na menší fotce. Znamená to něco?duch-vyrez.jpg

Druhý den jsme šli pěšky. Když jsme se blížili blíže, naše ovčanda Holly se začala otáčet, ale nikde ani noha a mé zkušené oko detektoráře, na dálku vidím, uvidělo malý kuželovitý předmět. Zvedla jsem to, Holly zamrzelo, že jsem byla rychlejší.-), prohlížím a Vašek pravil, že je to doraz na přední nápravě. Otřela jsem trochu bláta a objevila se zelená barva. Jsme jediné zelené auto této barvy, tak bylo jasné, že je to z našeho dedíka:-).

První, co mne napadlo, že duch nás varuje. Zavolali jsme autího doktora, ten vše prohlédl a pravil, jak to zas až tak důležité není, aby nás to ohrozilo na životě.

Mezitím i doma se začaly dít různé tajemné věci, čekala jsem, co se stane. 19. prosince zemřela Vaškova maminka a divné věci se děly dál. Souvisela snad její smrt a přišla se ještě zaživa takto rozloučit? Jedno je jisté, v březnu si LPD s námi pěkně užila a fotila se s dřevěným Morgandulem, kousek od místa zjevení.

Asi tři dny po jejím odchodu jsem udělala další fotku, kde má Vašek podivnou kouli u rukávu. Byla velká mlha a fotka není dost kvalitní, ale koule je patrná. I se svítícími body.koule-u-rukavu.jpg

Doma se nám zapínala sama televize, padaly různé věci, prostě cosi se dělo.

26. prosince jsme se šli dopoledne vyvětrat do lesa. Uprostřed procházky se mi chtělo čůrat, a protože všude bylo hodně lidí a jezdila auta, musela jsem jít konat do míst výše položených:-). Konečně jsem našla místečko, odkud nebylo vidět, odvrstvím se:-) a šup do podřepu. Úžasná úleva, když najednou ještě v podřepu vidím, jak o kus dál stojí starý muž v divném, zeleném oblečení. Je ke mně bokem a kouká do dáli. Lekla jsem se a chtěla jsem být někde úplně jinde, taková ostuda:-). Hypnotizovala jsem ho pohledem, aby nenatočil hlavu, ale stál, lehce opřený o mladý smrk.

Najednou jsem si uvědomila, že je divný a zelený vlastně celý. Obličej, staré ruce. Toho musím vyfotit. Zcela neslyšně jsem pomalu vrstvila své zimní vrstvy a přemýšlela. Nesmím ho vyplašit. Foťák jsem měla v náprsní kapse své zimní bundy a rychlé trhnutí zipem je slyšet. Pomalu jsem tedy otvírala zip. Stařec dál stál a zíral.

Udělám radši video. Vytáhla jsem foťák a mrkla na něj, abych stiskla ten správný čudlík. V tu chvíli zelený stařec zmizel.

Došla jsem těch pár metrů k tomu smrku, rozhlížela se, koukla i pod svah, ale po muži ani památka. Setkala jsem se, jako před lety s zeleným keltským mužem? Pro jistotu jsem ještě udělala několik fotek, oko se dá šálit, ale přístroj ne, jenže jedno velké nic. Jen tak pro zajímavost, když pan Tonda napsal před asi 3 lety své prožitky o průchodu časem do r. 1945, článek najdete zde, já byla vlastně v tom samém místě, jen výš.

Když jsem svůj zážitek vyprávěla kolegyni, jen se zaculila a ukázala mi aplikaci, kterou má na telefonu. 30. prosince šla do LPD právě přes pole, ono pole, pěšky a pomalu. Rychle se tam nedá, prasata se činila a terén je hodně šílený. Přesto v určitém místě aplikace zaznamenala, že se pohybovala víc, jak 20 km rychlostí. Brána se uzavírala?

 

Autor: Eva

Foto: Eva

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Genius loci Mařena...

(Josef, 3. 1. 2017 16:57)

Ahoj Evo!
Jsem na stařičké chalupě, postaveno někdy v letech 1950. Stále zde žil jeden rod, poslední majitelka Marie dožívá v domově důchodců. Sousedky jí neřekly jinak, než Mařa či Mařena.
Některá z minulých generací zde provozovala duchařské seance tak vehementně, že na ně lidé pokřikovali "hej duchu", což se během času změnilo na "Hejduk". Tak starému pánovi říkali pan Hejduk... Dozvěděl jsem se to náhodně, na houbách. Místní rodák mi vyprávěl o rodině, o vsi. Má v obci bratra, ale on do vsi už nikdy nepáchne... Lidé tu jsou mimořádně zbožní, a zlomyslní. U jednoho křížku shromažďují plastové květiny, křížek o pár metrů dál v poli je zavážen hnojem - těmi samými.
Když jsem svému kamarádovi (docent psychologie) vyprávěl, jaké příhody se mi tu dějí, koukal na mne velmi nedůvěřivě. Tak říkám zdejšímu Geniu loci "Mařena". Když se Maruška ráno probudí, jistě vzpomíná, jak tu hospodařila... a já si neuvařím ani kafe bez nehody... Na druhou stranu je to místo, kde neužívám prášky na spaní.
Jestli mohu k pejskům... Těšil jsem se na rotvíka, jako kluk jem odchoval 4 psy, poslední byl německý ovčák. Anžto jsem sám nabral "rotvajleřích" rozměrů, ale i nátury, těšil jsem se na rotvíka. Byly by problémy, se sousedy. Musel bych oplotit i jejich pozemky... Jsem samá jizva, všechno od lidí nebo kvůli lidem, nemám jizvu od zvířete. Čím větší pes, tím větší srdce, tím větší kamoš... Co nemohu překousnout, je vodění psů do prodejen potravin. To snad už hraničí s patologií. V OD Billa postaví zde pracující žena svého psa na pokladnu, já na to mám položit nákup... Vysoko ční Moravské Budějovice co do obhroublosti, ducha matného, rozumu přitupělého, jako hajný Štětivec ... Tak Evčo, jestli mohu poprosit, poučujete majitele psů, jak vychovávat psy, zkuste také přitlačit na výchovu pejskařů (nesnáším tento obrat, ale je jich čím dál tím víc).
Dělá mi tu společnost polodivoký kocour Vincek. Nevím, kdo si koho ochočil... Je velice učenlivý, už solidně umím mňoukat... Jenom nechápe, že s ním nechodím přes plot "za holkama".
Přeji v novém roce vše dobré!
Josef

Re: Genius loci Mařena...

(Josef, 3. 1. 2017 16:59)

Mařena působí... Chalupa stojí od r. 1850 a je o 50 let starší než zdejší kaplička.
Příhraniční osada není poválečně doosidlovaná, obyvatelstvo původní. Dělám si z nich legraci, že jsou tak zlí, že se zde neusadila ani německá myš...

Re: Re: Genius loci Mařena...

(EVA, 4. 1. 2017 12:22)

Přeji ti, abys potkával spíš ty dobré lidi, někde tam budou.

Re: Genius loci Mařena...

(EVA, 4. 1. 2017 12:20)

Zajímavé stavení. Myslím, že vědomí té paní dokáže ovlivnit i nynější děj v domě. Pejskaře se snažíme vychovávat:-), ale je to běh na dlouhou trať.

Postavy z "jiného" světa

(Čita, 3. 1. 2017 21:29)

Určitě existuje něco mezi nebem a zemí... Myslím, že patřím k těm, co stojí nohama docela pevně na zemi, přesto i mně se opakovaně přihodilo něco podobného. Před několika lety, když jsem ještě brázdila jihočeské silničky poštovním autíčkem, uviděla jsem na lesní silnici kousek od lesního hřbitova dvě postavy mířící k maringotce, která léta slouží za příbytek dvěma bezdomovcům. "Tak už jsou zas zpátky", prohodím ke kolegyni za volantem. "Kdo jako?" "No ti z maringotky." Ťuká si na čelo a prý že bych si měla vzít volno... Za několik dní přesně v místě, kde jsem viděla postavy, přejeli mladého kluka, dlouhé týdny byl v kómatu, co s ním bylo dál, nevím... Jako na potvoru jen o pár kilometrů dál a o nějaký pátek později, v zatáčce u trocnovského nádraží, vidím přecházet postavu v hnědém kabátu s kapucí na hlavě, vlastně trošku divnou figuru v kápi, říkám si - blbec, to si vybral místo na přecházení... Když jsem zařvala "Bacha, brzdi!", postava se rozplynula a já zajela do sedačky, protože jsem tušila, co bude následovat. Taky že jo - kolegyně se na mě podívala jak na blázna a promluvila se mnou až v další vesnici, právě v okamžiku, kdy jsme míjely sanitku, která odrážela od domu naší další kolegyně - tehdy odvezli ve velmi vážném stavu její starou nemocnou maminku. Možná jsem fakt byla jenom přetažená a viděla bludy, ale co když ne...?

Re: Postavy z "jiného" světa

(EVA, 4. 1. 2017 12:16)

Jste vnímavá a to je dar. Taky si myslím, že to nějak souviselo.