Jdi na obsah Jdi na menu
 


Psí psycholog? Dnes i prý lidský psycholog?

2. 10. 2011

 Potřebují vůbec lidi psího psychologa? Podle mne ne, stačí se rozmyslet, jaký pes, jakého pohlaví pro mne bude vhodný a nenechat si poplést hlavu inzeráty, kde inzerent uvádí, že zrovna tohle plemeno nepotřebuje výcvik. Výcvik, rozumějme výchovu, potřebuje každý pes.

Každý pes potřebuje velké množství majitelova času, tudíž je dobré si rozmyslet, zda tento čas budu ochotna psu věnovat. Vyčůrání a destiminutová procházka, rozhodně pro výchovu psa nestačí.

Argumenty, mám velkou zahradu, tak pes nemusí na procházku, jsou nesmysl. Kde je socializace, která je v mládí nutná? Pes musí vědět, že svět za plotem není nepřátelský, ale naopak zajímavý.

Ani sebedražší kotec nemůže uspokojit potřeby psa, když tam tráví 24 hodin denně a majitel mu dá pouze jídlo a vodu. Tak začínají první problémy psa.

Každý majitel by měl přehodnotit také svou fyzickou zdatnost. Zvládne obří plemeno, které se mu líbí?

Proto je nutné se zamyslet, jak už jsem tu mnohokrát psala, zda je pro mne pes vůbec vhodný.

A nyní k psímu psychologovi:

Každý slušný výcvikář vám sám řekne, že předělat psa během krátké doby totiž nelze. A věřte, že i já si brala psy, kdy majitelé je měli uvázané na řetětu nebo zavřené v kotci a šli se schovat do domu, protože se báli. Psy nezakusuju, naopak. Takovéhle případy se snažím "ukecat". Prostě si ze psem povídám, jím u toho povídání, sedím na bobku a snažím se poznat, kde všude jsou spouštěče útoku. Důkladně si také popovídám s celou rodinou a snažím se je přesvědčit, aby mi nelhali a přiznali vše.  Člověk totiž dokáže právě svou nevědomostí a někdy bezohledností napáchat ty největší chyby.

Někdy může "ukecávání" trvat i několik dní. Prostě musím vše poznat, pak mohu teprve začít s nápravou. Nejen psa, ale i vztahu jeho majitelů k němu. Když znám "spouštěče agresivního chování", vždy upozorním, aby se takového jednání v budoucnu vyvarovali. Pak už záleží jen na nich.

Jen na ukázku příběh jezevčíka. Nyní si mnozí poťukají na hlavu, jak malý pes může být nebezpečný, oproti třeba kavkazanovi. Zde ale nepůjde o zkrocení, ale o nápravu psychiky.

Jezevčík ke mně přijel na hotel, košíček na tlamičce, prý mu ho občas mění veterinář v narkóze. Žije pod vanou a v košíku. Útočí, nenechá na sebe sáhnout. Majitelé odjeli na dovču a já měla tři neděle, abych mu vysvětlila, že život může být hezčí. Problém byl košík sundat. Pes byl neskutečně agresívní. Nakonec jsem si pomohla pohrabáčem, košík zachytla a stáhla. Pes zůstal stát. Nevšímala jsem si ho. Dala jsem do kotce jídlo a vodu, které jsem předtím ukázala. Následoval mne, ale vrčel. Kotec se mu zalíbil, asi mu připomněl útočiště vany. Kotec zůstal otevřený, ale pes rozhodně nehodlal vylézt. Druhý den jsem zkusila připnout psa na vodítko. Ošklivě zaútočil. Kupodivu kamarád pohrabáč, kterým jsem ho pohladila, byl snesen. Zahákla jsem pejska a on šel docela ochotně ven. Pak začalo ukecávání. Každý den jsem trávila hodiny sezením na trávě a cpaním sama sebe. Po týdnu to přišlo. Dal si piškot a očuchal mi ruku. Měla jsem v té době tady na hotelu milého jezevčíka Čendu, voříška Belinku a naší jezevčici Dášu + velkou pomocnici ovčačku Coru. Tenhle chudák, i když mu pejskové nabízeli hru, se nikdy nezapojil. Ubitá dušiška. Když majitelé přijeli, vyděsili se, že pes nemá košík. Když viděli, jak ho zvedám a mazlím se s ním, nevěřili. Majitelce jsem ho dala do náručí, pes byl klidný. Vysvětlila jsem jí, jak mají doma postupovat a aby se vyvarovali "spouštěčů".

Bohužel za rok přijel pes do hotelu znovu a v košíku.

Jak by postupoval onen psí psycholog? Srazil by agresorka na záda a vrčel na něho! Pomohlo by to?

Před časem jsem viděla právě tohoto člověka v tv, kdy nacpal nějaké léky do německého ovčáka, který byl v kotci v košíku. Když pes, asi vlivem sedalinu, přestával fungovat, vyvlekl ho ven, srazil na záda a vrčel na něho. Výsledek? Pes se počůral hrůzou. I předtím seděl v kotci a agrese žádná, spíš strach. Možná v reportáži to na mnohé mocně zapůsobilo, ale mne to naštvalo.  Věřím, že má ukecávací metoda by byla účinější.

Už jsem se tu párkrát zmínila v jiných článcích, že i můj poslední pes, Morgan, měl velké psychické problémy. Hodně spouštěčů jsem postupně objevila a varuju se jich. Nikdy jsem ho nesrazila na zem, nebila, naopak jsem mu dala jistotu, že má ve mne oporu a nenechám mu ublížit.

morgysek---aportik-9.9.2011.jpg

Je to tvrdý pes, jeho útok, díky nevhodnému výcviku by byl nebezpečný, bojoval by do posledního dechu. Nevzdal by se. Jak by skončil? A jak dlouho mi to trvalo? 2 roky!   Necháme hovořit p. šéfredaktorku a její článek.

 

"Psí psycholog" a mrtvý pes

Obvykle nekomentuji ani jiné časopisy a zaručeně pravdivé články v nich, ani názory mnohých. Proč také?  Ale již dlouhou dobu sleduji s hrůzou, jak se z osob, kteří mají mizivou zkušenost s výchovou či výcvikem psů stávají  „mediálně uznávaní odborníci“ právě na výchovu či převýchovu psů. Jak jejich „rady“ vychází v časopisech, jsou zváni jako porotci na různé akce atd.  Psy, kteří prošli jejich „převýchovou“, pak s majiteli potkávám zlomené, rozdělené, s absolutní nedůvěrou ve všechny lidi… Text, který vám přinášíme, mě ale natolik šokoval svou arogancí, že jsem se k tomuto ožehavému tématu musela vyjádřit...

Ilustrační foto A. Jungerová

Občanské sdružení MÍSTO
Dne 20. 8. byl Šaryk odvezen známým psychologem psů na převýchovu. Několikrát totiž agresivně napadl člověka a nikdo z nás neměl odvahu o něj za těchto podmínek pečovat. Šarykovi byla slíbena minimálně tříměsíční péče. Výše zmíněný člověk však od druhého dne nereagoval na e maily, nezvedal telefony a po necelých dvou týdnech jsme se dozvěděli, že nechal Šaryka z důvodu agresivity utratit.

odpověď R. Desenský:
„Pro dalšího psa na dožití tu jednak nemám místo a za druhé, tento pes odmítl komunikovat s kýmkoli, tedy i se mnou. Byl jsem jediný, který mohl vlézt k němu do kotce, aniž by mi šlo o život. Natolik pochopil, že jsem jediný jeho spojenec, přesto nebyl ochoten jakkoli spolupracovat."
„Nemám černé svědomí, že jsem nechal Šaryka odejít. Řekl si o to sám a já jen respektoval jeho rozhodnutí."

Je zvláštní, jak moc se lidé nechají ovlivnit médii a svého psa svěří do rukou člověku, ze kterého mají sami rozporuplné pocity. A pak mlčky přihlíží, jak se „odborník“ válí po jejich vyděšeném psu.  Jak na něj křičí, škube s ním a tvrdí, že je to pro jejich vzájemné dobro… Proč? Jedna paní mi se slzami v očích líčila podobnou scénu: „Nečekala jsem to, protože jsem si myslela, že když je v televizi a v novinách, je to odborník a pak to bylo tak hrozné. Křičela jsem na něj, ať feně neubližuje, ať ji nechá… Ale dostalo se mi jen lekce, jak tomu nerozumím, nejsem správný alfa jedinec.“

Prosím nedávejte své psy do rukou lidí, o kterých nic nevíte, přemýšlejte o všech radách, které od kohokoli dostanete či si je přečtete. Je to váš pes, váš vztah, vaše ZODPOVĚDNOST.

Stanislava Jansová, šéfredaktorka, jansova@pespritelcloveka.cz

Já si dovolím požádat, přemýšlejte a buďte zodpovědní na psa, kterého jste si pořídili. Na závěr si dovolím otázku. Tento psí psycholog, který dnes uvádí, že je i lidský psycholog, nemá náhodou sám velké psychické bloky, když se vyřadil z lidské společnosti, společnosti svého druhu? Chce vládnout jinému druhu, není někde chyba?

Autor Eva  , na fotce s aportem - Morgan do Dagy

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

lidi, vlci a psi

(Nika, 14. 11. 2014 12:32)

Srovnání psů s vlky není špatně(základ je stejný), ale lidé mají o přirozeném chování vlků často hodně chybné představy. Zejména ten samozvaný "psí psycholog". Pokud víme, že vlci žijí v rodinných smečkách, kterou přirozeně vede rodičovský pár a jejímiž členy jsou jejich různě staří potomci do doby než dospějí a získají dost zkušeností, aby založili vlastní smečku /rodinu, pak je nám jasná nejen autorita tzv. "alfa páru" a chování našich psů (jsme pro ně adoptivními rodiči) , ale chápeme i proč si zřejmě lidé a předchůdci psů padli do oka. Psa samozřejmě nemůže napravovat člověk který je sám značně asociální a ke všemu zastrašováním a násilím. Tak to prostě nefunguje ani v té vlčí smečce.

Re: lidi, vlci a psi

(EVA, 24. 11. 2014 16:50)

Hezký komentář.

Problem

(Hellerova Ruzena, 18. 10. 2011 19:30)

Zajimave prispevky....prerustani malych psu ve stenecim veku je zpusobeno previtaminovanymi granulemi pro stenata.Ja osobne jsem to zazila s royalcaninem....psychicke problemy nemusi skutecne znamenat spatny odchov ale nasledky ockovani,vakciny obsahuji nebezpecne nervove jedy a jina chemicka svinstva,pro male pejsky je to strasna koncentrace a tudiz je jejich reakce mnohem silnejsi nez u vetsich psu...stalo se mi ze uz dospela fenka Shih Tzu po 3.pravidelnem ockovani kombivakcinou byla zla a vyjizdela i po psech ve smecce...byla to jinak moc milosrdna fenka ale ty nervove jedy ve vakcine na ni pusobily strasne.Ale i ustraseneho pejska jsem mela,doma byl sice velky hrdina ale na vystavach nezvedl ocasek.6 tydnu bachovych kvetu a zazrak se stal,pes se nejen ze rad predvedl ale ani nechtel jit z kruhu....je treba zacit verit prirode a veterinarum ukazat zada....

Re: Problem

(Eva, 19. 10. 2011 8:42)

Myslím, že jste zde popsala velmi zajímavý případ. Budu se o to dál zajímat, slibuji. Každopádně příroda má vždy pomoc a měli bychom jí víc využívat a je velká škoda, že se tak neděje. Někdy stačí i jen pozorovat, jak si zvíře pomůže. Naše prasátko přestávalo chodit, vet pravil - utratit. Jak prasátko mohlo ven, vyhledávalo jitrocel, nic jiného ho nezajímalo a ejhle, začlo se uzdravovat.

Re: Re: Problem

(Hellerova Ruzena, 22. 10. 2011 17:24)

Evicko mam takovy pocit ze pomuze uz jen v prirodu verit,me osobne pomohlo a nejen to,po 14dni kratke jarni koprivove kure me to zacalo i myslet.Drzela jsem tu kuru tenkrat solidarne s moji fenkou,kdyz zacala mit problemy s travenim a zjistila,ze se me zmensily i ty nadory na krku az na minimum a zacala jsem mit zcela jiny zdravejsi nahled na celou situaci a dokonce se mnohem vylepsila komunikace nejen s vlastnimi pejsky ale i jinymi zviratky ..vidim jak se nam priroda snazi pomoct ale spousta lidi to neni schopna vnimat ale nejen to,spousta darebaku se snazi prave proto prirodu znicit....ale to uz bych zacala zase o sektach...

Re: Re: Re: Problem

(Eva, 22. 10. 2011 18:59)

Určitě má příroda lék na vše. Taky používám jarní čistící kůru, dobré jsou mladé výhonky u vrby, pupeny borovice, mladé výhonky smrku a květy hluchavek.

Re: Re: Problem

(Hellerova Ruzena, 24. 10. 2011 9:20)

Casto slysime ze lide co se brani lekarske pomoci jsou blazni....leci li se sami jsou pak casto nazvani carodejnicemi a cvoky...ja osobne jsem se vzdy se zdravotnim problemem obracela na lekare....je tezke uverit ze po kazde navsteve lekare se mi vedlo mnohem hure nez drive a to i mojim detem.Moji dva synove byli absolutne zdrava miminka dokud jsem se nedostala do rukou detskych lekaru.Prvni ockovani,ATB ,smrt...jste mlada poridte si nove....!!!Druheho syna jsem nechala pred ockovanim vysetrit v nemocnici v Ceske Lipe....tyden ho vysetrovali a 30.4 nas propustili s tim ze je absoltne zdrav...dostal jen ATB pry maji podezreni na pocatecni zanet stredniho ucha....ackoliv byl dvakrat na usnim oddeleni vysetren a schledan zdravym....mlada mama poslechla doktora,jak jinak.Moje detska lekarka me sprdla,ze jsem nebyla u ockovani,drzkovala i kdyz jsem ji vysvetlila ze jsem byla ve spitale se synem a ze bere ATB...po dobrani ATB byl muj syn ockovan a nastali strasne problemy,detska lekarka me vynadala ze k ni chodim,ze na nem nic nevidi..pak rekla ze ma jen strevni chripku at mu dam jen caj a v ponedli prijdu znovu...nevydrzela jsem to kdyz me muj syn strasne plakal bolesti a prohybal se jako pri tetanusu a dokonce chvilema padal do bezvedomi,dosla s nim na pohotovost,to uz byl muj syn i zluty,doktor rekl ze na nem nic nevidi,dodavam ze se jej ani nedotknul,neposklytnul mi ani sanitku a at si pry zavolam z automatu detskou pohotovost...choval se abnormalne arogantne...Detska pohotovot a opet klinika v Ceske Lipe...rychly prevoz do Usti nad Labem,kdyz jsem tam zavolala tak me rekli ze muj syn je na 90%mrtvy...nikdo me to nechtel verit,sehnali jsme auto a jeli do Usti nad Labem...chtela jsem byt u nej ale me to nedovolili,pry muj syn prodelava neco jako otravu krve a oni nuti rychlemu dychni a ze to neni pekny pohled...ten vecer zemrel...byly to prave 2 mesice od toho propusteni z detske kliniky,kdy me tvrdili ze je naprosto zdrav...od te doby kdykoliv navstivim ja lekare a dotanu leky trpim podobne,zanet slinivky brisni,skleroza,zanety jater,ledvin a plic vzdy po navsteve u lekare.Diagnosu me zpravidla nerikaji,bud nechaji na stole otevrenou kartu s nalezem z computertomografu a nebo mi daji do ruky propousteci zpravu pro doktora...to az do prosince kdy me sice rekl doktor ze mam hepatitis artritis ale hned na to me v nemocnici strcila osetrovatelka tabletu do pusy a ja po ni trpela 8 tydnu na silene bolesti ledvin...nevim co me ceka dal,snazim se nepropadnout panice ale porad si rikam,tohle svinstvo musi mit konec,takhle to preci nejde dal,mam jeste dve dcery a musim myslet predevsim na jejich budoucnost,arogantnich doktoru si obe uz uzili take dost....nevim kudy kam,je to zoufala situace a bud mi to nikdo neveri ale strasne je ze tomu lide nechteji verit,ze mezi nami existuji takovy doktori,co misto leceni dokazi perverzne tyrat lidi k smrti...to same v psychiatrii,kdo z lidi chce videt co se tam skutecne deje???To ze tam z cloveka udelaji bud skutecneho blazna a nebo sebevraha....

Re: Re: Re: Problem

(Eva, 24. 10. 2011 10:18)

Bože, to je strašný příběh, bohužel jednání některých lékařů takové je. Jejich jednání je nejen neetické, ale také by zasloužilo potrestání a pořádné. Umí dát najevo, že pacient ničemu nerozumí, protože přeci není lékař. Oni však ano?
Doufám, že si Váš komentář přečte co nejvíc lidí. I můj otec zemřel, protože lékařka z pohotovosti nepoznala prasklý, žaludeční vřed.

Proc ???

(Hellerova Ruzena, 24. 10. 2011 9:30)

Tyrani a vrazdeni zviratek a lidi musi okamzite skoncit a politici musi lidstvu priznat uplnou pravdu....proc dovoluji na nasich zviratkach a detech delat drasticke pokusy....musi lidstvu priznat jakych zlocinu se vedci a doktori dopousteji a biochemici musi byt postaveni k zodpovednosti... spolecne s korupnimi komplici ve vladach sveta....nikdo nema pravo rozhodovat kdo ma pravo na zivot a kdo ne....to je sileny fanatismus....

Re: Proc ???

(Eva, 24. 10. 2011 10:10)

Přesně tak.

Psi problemy

(Hellerova Ruzena, 22. 10. 2011 17:09)

Proc ma dnes tolik psu vubec nejake problemy....zazila jsem sama s malou fenkou Shih Tzu ze po pravidelnym ockovani byla agresivni,rok od roku se to stupnovalo.
Byla to moc mila,pritulna fenka a Alfa v nasi smecce ji dokonce dovolila aby jeji stenata opatrovala,to me utvrdilo ze nejni problem ve psu ale ve vakcinach...nervove jedy ve vakcinach jsou zakerne a udelaji i z lidi zabijaky o tom jsem presvedcena ja....nakonec zname pripad z posledni akce zatracenych biochemiku....praseci chripka...hmmm vakciny byly v zasobe jiz pred vypuknuti infekce..pro politiky,armadu,policii a lepsi "Elitu"byly vyrobene vakciny udajne bez techto nervovych jedu....biochemicka valka testovana po leta na nasich zviratech.Mam takovy pocit ze se ale situace obratila...dnes jsou agresivni politici,policie a armada NATO vrazdi jak posedla.Kde neni duvod tam si ho NATO udela jen aby se vyradili.....

Re: Psi problemy

(Eva, 22. 10. 2011 19:01)

Kdoví, jaké jedy se dostávají do tělíček psů i lidí. Každopádně záměr by to mohl být.

TAKY MÁME PROBLÉM

(LUI s paničkou, 26. 9. 2011 22:51)

Vzali jsme si Luie domů, když mu byly tři a půl měsíce, náhodně jsme ho objevili v inzerci, a protože mně bylo jasné, že je to bráška pejska, kterého jsem obdivovala na Hafících, musela jsem ho mít ;-)
Žil v chovatelské stanici, spolu s dalšími jorky v kotci a byl předurčen k plození, chovatelé chtěli rozšířit svoje chovy jorků a novofunlanďáků o biewery. Tenhle jim bohužel přerostl a byl do chovu nepoužitelný, proto jej prodávali :-(
Zarazilo mě, že s námi odešel ze svého původního domova naprosto dobrovolně a ani neplakal, tak jak jsem zažili u našeho prvního jorka. Přinesl si s sebou jizvu na horním pysku, velký strup na hlavě a podle mě i šrám na duši - bál se všech psů, a bojí se dosud. Když jeho bráška Lexík začal zvedat nožičku při čurání, Lui nám stále čural do postele, tak jak byl zvyklý z kotce. On tam dokonce ve svých výkalech i spal - bylo nám řečeno. Hodně jsem mu věnovala času, abych ho všemu přenaučila. Dnes (rok a tři čtvrtě) je převychovaný, naučený a moc milý a hodný ;-) ale psů se bojí pořád :-( chodíme spolu mezi ostatní pejsky do parku, na volno bez vodítka, reaguje pouze na moji klidnou řeč, ale pejskové mu vadí, bojí se, utíká před nimi a schovává se mi pod nohama :-( nevím, co s tím :-((((((((((((((((
Nechci hanit jeho předešlé majitele, ale nerozumím tomu...
Každé ráno psy vypouštěli na louku, pak všichni žrali ze společných misek (nedozvěděli jsme se, kolik sežral LUI, protože to nebylo možné zkontrolovat), tolik otazníků visí nad jeho životem do tří a půl měsíců............... a to je asi dost podstané pro další vývoj.

Re: TAKY MÁME PROBLÉM

(EVA, 27. 9. 2011 9:48)

Tady bude odpověď trochu obsáhlá. Vždy je lepší nejdřív si prověřit chovatele a prostředí, ve kterém pejsek žije dopředu. Tři a půl měsíce je poměrně dost na štěně, které vyrůstá v podobném prostředí. Socializace v jiném prostředí, než v případné smečce ostatních psů chovatele se nekonala. Naopak zřejmě došlo k jakémusi rovnání hodnot ve smečce, což je normální, štěně zkouší, co ostatní vydrží, zde ale dopadl asi hůř, proto ta poranění.
Nechat štěně ve výkalech, to nesvědčí o kvalitě chovatele, spíš naopak, je vidět, že nezvládá.
Lui je dobrý aportér, tedy nejedná se o štěně, které by bylo lidově řečeno do počtu. To jsou pak v dospělosti jedinci, kteří svůj život prožijí, ale většinou je nic nezajímá. To není jeho případ. Podle mne byl jen zrazený. Teď ruku na srdce, když se k němu blížíl velký pes, nezvedala jste ho do náruče a jeho strach byl také vaším strachem? Vím, že je těžké odhadnout, co cizí pes udělá. Já bych doporučila návštěvu nějakého cvičáku v okolí, kde se určitě domluvíte, abyste tam mohla na pár minut občas přijít, Lui uvidí velké psy a zjistí, že ho nechtějí sníst, tak na ně začne časem pohlížet jinak. Budou tam i velké feny, ty se malým pejskům většinou velmi líbí. Je to bezpečnější, než někde v parku. Především ale musíme už před branou cvičáku zahodit svůj vlastní strach. Časem bych interval pomalu prodlužovala. Klidný hlas je záruka úspěchu.
Nyní k té čistotě. Měl Lui hned ze začátku svůj pelíšek, nebo prostě váš pelíšek - postel, sloužil i jemu. Pes dokáže ocenit své soukromí, venčení se do lůžkovin může znamenat i to, že se nechce o pelíšek dělit. Nedali jste mu hned zpočátku najevo, co je váš prostor a co jeho prostor. Dan asi spal v posteli trvale, ale není to přání každého psa. Lui je jiný, než byl Dan a další pejsek bude také úplně jiný. Pelíšek, boudička někde v klidném místě místnosti, to je soukromí psa. Jsou psi, kteří rádi zalézají v bytě pod stůj, do skříně apod. , prostě chybí jim to jejich zázemí. Kotcová štěňata tuhle touhu mají nějak víc vyvinutou.
Dost často zde slyším, jak jindy čistotný pes se vyvenčil právě do postele. Někdy to bývá i psí pomsta za něco, čeho si ani nejsme vědomi. Oni to totiž dokáží dělat i svému druhu. Jít druhému psu znečistit jeho ležení a tím mu dát najevo, co si o něm myslím, je častější, než si myslíte. Taky to občas takto řešili naši psi mezi sebou.
Ono pochopit jednání psa, není vždy jednoduché, chce to léta porozování a dekukcí, proč to a proč ono nastalo.
Na závěr o krmení. Většina chovatelů, co produkuje hodně psů, moc značky granulí neprožívá, prostě krmí levným, někdy i rovnou dospělým jídlem. Vždy doporučuju všem, zajímat se, co mimča jedla. A pozor, takové továrny na štěňata si mnohdy vymýšlejí, proto je dobré chtít krmivo vidět. Ale nebojte, tak dlouho ho Lui nejedl a vše se dá postupně dohnat. Snad rady trochu pomohou.

Re: Re: TAKY MÁME PROBLÉM

(LUI s paničkou, 27. 9. 2011 13:54)

Když jsme si tříapůl měsíčního Luie přivezli, neuměl nic a všeho se bál. Na zahradě u sousedů štěkl pes a on utekl domů. Venku si rád s námi hrál, od začátku nám důvěřoval, nejvíc mně, ale vyvenčil se vždy doma, jako by nepochopil, že to má udělat venku.
V parku ho před jinými psy nezvedám, tuto chybu jsem dělala u Dana, naopak vždycky velmi klidně na něj mluvím, někdy se s pejskem očichá, někdy se mu i hodně líbí (zvlášť psí slečny), jindy utíká (před velkými a nebo malými divokými), ale pořád se drží v mé blízkosti, kolikrát o něj pak zakopávám. Mám ho bez vodítka, poslouchá povely.
Do postele se párkrát vyčůral (ještě mu nebyl rok), když jsme před Vánocemi byli pořád dlouho v práci a chyběla jsem mu. V noci odzačátku spalv posteli u mých nohou, pak taky na zemi a přes den na sedačce, tam má svoji deku a chápe ji jako svůj pelech. Chodí si tam lehnout, když vidí, že odcházím z domu. Ale pořád se u něj střídáme i s dětmi, tak nebývá dlouho sám ;-)
Chovatele jsme si neprověřovali, koupili jsme Luie, protože to byl bráška Lexíčka, jehož jsme obdivovali. Ale zarazilo nás, že se pak doma Lui bojí kýchání, smrkání, štěkal na zrcadla, určitě je zatím neznal, a tak podobně, v jeho věku už štěňata mnohé zvládají, on jako by přiletěl z Marsu :-(
Díky za rady ;-) M.Z.

Re: Re: Re: TAKY MÁME PROBLÉM

(EVA, 27. 9. 2011 15:16)

Přesně popsané štěně se špatnou socializací. Škoda, že chovatelé se víc štěňatům nevěnují a jejich zájem je namnožit a prodat. Lui vše postupně dožene, postupujete správně, jen to bude chvíli trvat. Když navazuje kontakt s psíma slečnama, je vše v naprostém pořádku. Na zrcadla psi někdy i útočí, nevědí, že jsou to oni sami:-))))). I Morgan asi viděl zrcadlo teprve u nás, tak radši na toho potvorníka, co viděl, pořádně zavrčel:-))). Dneska mu ten "cizí" pes je naprosto lhostejný. Ta počůraná postel byla tedy jasná msta. Nedávno jsem byla u kamarádky na chatě, jen pár hodin, a Morgan byl tak zatrplý, že až prochajda mi dodala odpuštění. Je taky stále se mnou a tohle jsem si dovolila dost:-)))))). Holt pejskové nám to umí dát najevo.

Re: Re: Re: Re: TAKY MÁME PROBLÉM

(LUI s paničkou, 27. 9. 2011 17:49)

Jen doplním podstatnou informaci:

Z chovatelské stanice, kde se Lui s Lexíčkem (a Leou, ta žije v Polsku) narodili, Luie koupili jiní chovatelé jako malé štěňátko pro svůj "nový" chov, ale Lui přerostl, tak ho prodávali dál :-( Spojila jsem se s původní chovatelkou a o všem ji informovala, samozřejmě se na tyto chovatele velmi zlobila :-( M.Z.

Re: Re: Re: Re: Re: TAKY MÁME PROBLÉM

(Eva, 28. 9. 2011 18:12)

Chudák, musel z toho mít pěkný guláš.

Psí ,,psycholog":(

(Aja a Toníček, 26. 9. 2011 20:57)

Naprostý souhlas,i já ,,bojovala",ale jen po dobrém, s 3x vrácený,bojovným,leč introvertním Toníčkem...:)Výsledek?Bezva pes,milý ,dnes se smyslem určité přizpůsobivosti,hodný,empatický,ale k cizím,pokud jde o muže,nedůvěřivý...Považuji za správné!Co by to bylo za psa,vítat bez rozmyslu každého či jíst ,,z cizí ruky":(I ve svém vysokém věku,15,5 roku, by bojoval za nás,svoji ,,jistotu a smečku".Láskou jsme zvítězili nad následky týrání,bití a 3-letého utrpení.Mezi námi pejskaři,metody pana Desenského nedoporučuji!Dle mě?...Kult osobnosti...:(((

Re: Psí ,,psycholog":(

(EVA, 27. 9. 2011 9:52)

Ájo, mluvíš mi z duše, jsem moc ráda, že čtenáři Hačmoru si na příkladu Toníčka mohou ověřit, že klid, láska a rozum, nese ovoce. Toníčkovi přejem s Morgýškem ještě dlouhá léta spolu s paničkou, bez které by asi už nebyl.